Nádherná a odvážná novinářka Elsa Casanova (Diane Kruger) pracuje v Afghánistánu, kde se však stýká s nesprávnými lidmi, což se ukáže býti nebezpečnější, než si myslela. Je unesena stoupenci Talibanu a držena v zajetí na afghánsko-pákistánské hranici. Co s tím? Existuje jediné možné řešení – speciální jednotka! Té se sice podaří Elsu vysvobodit, ale v podstatě jen napůl. Nepodaří se totiž na smluveném místě nastoupit do vrtulníků. I proto, že vyzbrojení Talibanci v čele s fanatickým vůdcem Zaiefem jsou jim okamžitě po osvobození Elsy v patách. Všem tak nezbude nic jiného, než vydat se přes pouště a přes hory do bezpečí.
 

Pokud jsme v recenzi na film Muž na hraně uvedli, že „se tvářil svým způsobem originálně, protože kombinuje žánry, které se zdají být nezkombinovatelné, tak pro Speciální jednotku to platí stonásob. Být unesenou osobou v arabském světě, jak zobrazuje první třetina filmu, je jasné drama, tak jako to ukazuje Síla srdce s Angelinou Jolie v hlavní roli. Ale Speciální jednotka není, co se tohoto žánru týče, tolik působivá. A vlastně ani nechce, protože se následně „přepíná“ na akční podívanou ve stylu Černý jestřáb sestřelen, který je ovšem mnohem lépe natočen. A poté přichází na řadu „survival movie“, kde hlavní hrdinové bojují o přežití se samotnou nehostinnou přírodou, tak jako tomu bylo v řemeslně výborně zpracovaném Útěku ze Sibiře. A přestavte si, ona tato kombinace funguje. Tedy, v rámci možností (rozpočtu).
 

Na začátku sledujeme přes úvodní titulky hezké záběry na letící vrtulníky. Po úvodní bezproblémové akci, kdy se členům jednotky podaří kdesi na Balkáně dostat nebezpečného lotra, se očekává, že s přehledem zvládnou i misi na Středním východě. Však si také cestou párkrát zavtipkují. Situaci jim pak komplikuje nejen pustina vpředu a pronásledovatelé za zády, ale také střihač a režisér/spoluscenárista, protože vám asi bude v některých momentech připadat, že se postavy během svého putování nacházejí v jiné krajině, než v jaké by podle všeho měly být.
 

Přestože film stál nějakých 250 milionů korun, ukázalo se, že je to málo. Elsu poprvé uvidíme ve starém domě spolu se statečnou arabskou ženou. Žádné další novinářky či novináři se ve Speciální jednotce jinak neobjevují, což ubírá na věrohodnosti, protože v této lokalitě jich obvykle bývá hodně (alespoň to tvrdí média). Také by jistě bylo lepší vidět nějaké velké město, protože se nechce věřit, že by byla Elsa až tak zvídavá, že by odjela do nějaké odlehlé oblasti, kde se ani spojenečtí vojáci nevyskytují. Zato se tu vyskytuje Zaief, jenž střílí v podstatě téměř na každého, koho potká, což se tak nějak neslučuje s mentalitou dalších lidí v této části světa. Bez okolků zastřelí i nevinného stařešinu v jedné vesnici. Pokud nám chtěli tvůrci tímto laciným a obehraným způsobem ukázat, že tento člověk je ryzí záporák, tak nemuseli, protože pokud někdo unese a drží v zajetí Diane Kruger, musí to být zákonitě svině.
 

Když Elsu a jejího později zcela nevýrazného kolegu unesou a drží v tom skromném příbytku, jsou tito dva sice vystrašení, ale řekl bych, že v takovéto situaci jsou lidé ještě vyděšenější. Zvláště, když jim pak dají pytel přes hlavu nebo je posadí do temné místnosti před kameru a do rukou jim dají list se svými požadavky. Kolega Elsu začne ke všemu navíc nesmyslně přesvědčovat, že musí odporovat, ukázat, že se nebojí, i když se bojí. To opravdu není ten nejlepší nápad, protože takovíto fanatici s oblibou lidi buď ihned zabíjejí, nebo jim nalévají na obličej kyselinu. Naštěstí Zaief patrně zbožňuje ženy ze západního světa, ovšem jelikož ho Elsa ponížila tím, že se jí za pomoci Speciální jednotky podařilo zmizet, nebude jí to později nic platné (není nijak obtížné odhadnout, že jelikož Talibanci jednotku celou dobu pronásledují, že se ještě setkají).
 

Akční scény, víceméně rovnoměrně rozprostřené po celý film, se určitě povedly nejvíce. Skoro každou akci doprovází velice cool hudba, která spolu s tím, co se děje na plátně, až nutí k tomu rozhlížet se kolem sebe a hledat myš a klávesnici, protože tento film začne připomínat počítačovou hru žánru FPS (First-Person Shooter), kterou byste si rádi zahráli. V některých momentech to ovšem, pravda, režisér trochu přepálil. Jako třeba ve scéně, kdy statečný osamocený člen jednotky srdnatě bojuje proti nepřátelské přesile ve zpomalených záběrech jakožto skutečný (v tomto případě) neamerický hrdina. Takovéto scény jako vystřižené z filmů Michaela Baye správně fungují především právě ve filmech Michaela Baye, kdežto ve většině ostatních, zvláště pak těch evropských, působí přeci jen trochu úsměvně.
 

Když se pak postavy snaží přežít v nehostinných podmínkách, jistě si vzpomenete právě na Útěk ze Sibiře. Uvidíte několik krásných záběrů a poznáte, jak mají jednotlivé postavy silnou vůli. Zároveň vám musí být jasné, že ne všichni se dostanou do cíle. Nicméně Diane Kruger se tu objevuje v dost netypické roli, takže rozhodně i přes určitou předvídatelnost je pořád na co se dívat. Škoda přehnaně patetického finále, které celý film shazuje, protože Speciální jednotka nemá takovou hloubku na to, abychom se s postavami mohli nějakým výraznějším způsobem identifikovat. Z tohoto pohledu všemu nasazuje pověstnou korunu titulek na konci filmu, který říká, že je věnován „padlým francouzským vojákům“, a také „všem reportérům, kteří jezdí do nebezpečných oblastí, aby nás informovali.“ To se trochu míjí účinkem, protože místo toho, abyste si řekli: „To jo, tihle reportéři mají skutečně náročnou práci“, si spíše řeknete: „Když jsou ty oblasti tak nebezpečné, tak ať tam žádní reportéři nejezdí.“ I přes tyto drobné nedostatky ale rozhodně zůstává celkový dojem z filmu kladný, protože je ve svém konceptu originální.
 

Speciální jednotka funguje bezvadně jako výborná oddychovka, u které si přijdou na své nejen příznivci akčních filmů. Jakmile se ale tvůrci pokoušejí o nějaká dojemná či jinak emotivní sdělení, příliš jim to nevychází. Nicméně po zhlédnutí tohoto filmu budete rozhodně ještě více obdivovat borce z takovýchto elitních týmů, neboť jejich práce je po všech stránkách zatraceně drsná. Na place Speciální jednotky měli evidentně některé z nich přítomné, takže počínání hlavních hrdinů je určitě autentické.