Čarodějnice Saxana (Petra Černocká) utekla před mnoha a mnoha lety z pohádkové říše do světa lidí, kde se jí podařilo získat odvar z babského ucha, a proto tu mohla zůstat s Honzou (Jan Hrušínský), kterého si později vzala a narodila se jim dcera Saxánka (Helenka Nováčková). Sledujeme také její tetu Irmu (Jiřina Bohdalová), nepříliš úspěšnou spisovatelku knížek pro děti a jejího bratra Evžena (Petr Nárožný), renomovaného soudce. Jednou se Saxánka vydá na půdu, kde objeví jakousi kouzelnou knížku a s její pomocí sem přivolá raracha Krakavouse (digitální výtvor), který ji vezme s sebou zpět do pohádkové říše. Tam ovšem Saxánku považují za Saxanu, jejíž trest z původního filmu, tedy 300 let po škole, stále platí.
 

Prakticky přesně před rokem nám Jan Hrušínský prozradil, že se na filmu Saxána a Lexikon kouzel „ještě dodělávají trikové scény, které jsou pro celý film rozhodující.“ Ano, to opravdu jsou, jenže ne všechny se povedly. Původní trikový tým jaksi přecenil své schopnosti, protože se ukázalo, že některé věci prostě nedokáže udělat. A tak k počítačům zasedli zaměstnanci studia Qbone, kteří museli během jednoho roku v podstatě všechny triky vytvořit znovu. Opravdu mi není jasné, proč na ně nedostali více času, protože určitě mohly být lepší. Dívka na koštěti vznikla v roce 1971, takže si asi tvůrci řekli, že by bylo hezké uvést film při kulatém výročí. Producenti přece museli vidět, že některé triky by bylo vhodné ještě upravit a měly nechat na jejich realizaci trochu větší prostor. Takhle před animátory a kompozitory postavili téměř neřešitelný úkol, se kterým se vzhledem k „termínu odevzdání“ a svému počtu (nebylo jich ani 50) nakonec vcelku obstojně popasovali. Přesto není divu, že si dokonce i režisér Václav Vorlíček představoval některé momenty trochu jinak.
 

„Výroba tohoto filmu spadala do toho období před uvedením filmu Avatar na trh, který totálně změnil dějiny trikového filmu, a dostala se až do toho období poté,“ řekl producent Jaroslav Vacek. Pravdivá skutečnost, ale zbytečná výmluva. Jednak tvůrci komerčně nejúspěšnějšího filmu všech dob pracovali s úplně jiným rozpočtem, tudíž i za totálně jiných podmínek, a jednak, při vší úctě ke studiu QBone, ve společnosti WETA Digital sedí větší profesionálové. Jinými slovy, tvůrci Saxány a Lexikonu kouzel si takto rozsáhlou postprodukcí, vzhledem k již popsaným okolnostem, ukrojili příliš velké sousto. Přitom některé scény by se bez problému obešly bez počítačových zásahů, protože postavy, které v nich vystupují, mohli klidně hrát maskovaní herci. To platí především pro Krakavouse, který se ze všech animovaných postaviček povedl nejméně. Což zamrzí o to více, že je to právě tento „studující na čerta“, kdo se nejčastěji vyskytuje se Saxánkou.
 

Bývalo by bohatě stačilo, kdyby byl digitální pouze trpaslík Řehoř, učitel zmenšování z Dívky na koštěti, a hostinský Vincek, což je kostlivec. Tihle dva se totiž vcelku povedli. Problém ovšem je, že herci na place v nich neměli spoluhráče, protože vznikly až v postprodukční fázi. A zřejmě místo nich nepostavili ani představené makety, které právě v takovýchto situacích nahrazují pozdější digitální výtvory. Někdy to totiž vypadá, že herci a herečky během rozhovorů nekoukají přímo na ně, takže v podstatě jakoby šilhají. Naopak pochválit můžeme otočení vlaku, zmenšení Evžena, zkamenění či mizení postav, a v postatě i koncept pohádkové říše. Co na tom, že místy trochu připomíná staré dosovské počítačové hry a některé postavičky v ní připomenou Kozí příběh. V českých filmech se jedná o prakticky nevídaný jev.
 

Hlavní vinu na celkově nízké kvalitě filmu ale nese podle všeho jistý Vlastimil Mistřík, uváděný jako spoluscenárista. Právě on totiž vnukl Václavu Vorlíčkovi myšlenku využít CGI technologii. Režisér proto musel, jak sám řekl, „zpět do obecné školy“, aby rozuměl všemu, co trikaři vytvářejí, protože má rád nad svými filmy absolutní dohled. Pro samé efekty jakoby ale trochu pozapomněl, že filmy by neměly stát pouze na nich. Jenže on kvůli nim přepracovával původní scénář, který napsal ještě s Milošem Macourkem, a výrazně ho během nějakých tří týdnů poupravil. A je to hodně znát, protože tak přibylo několik poměrně zásadních nelogičností a naprosto nepochopitelného chování některých postav.
 

Uveďme si pár takových příkladů. Co byste udělali, kdybyste přišli do kuchyně a viděli tam sedět na stole živého mluvícího trpaslíka s fajfkou? Asi byste se divili, že? Postavy v Saxáně a Lexikonu kouzel na něj reagují tak, jakoby se jednalo jen o neoblíbeného souseda odnaproti. Nebo, teta Irma uspí padoucha Crashmana, protože potřebuje získat kouzelnou hůlku, se kterou nadělal neplechu. Místo toho, aby mu ji Irma pak hned sebrala, čeká, až se vzbudí, ukáže mu anténu od rádia, a řekne, že je to také kouzelná hůlka, jen upgradeovaná verze. A v tomto směru bychom mohli ještě chvíli pokračovat. Avšak vůbec nejtroufalejším úletem je nazývat obyčejného hrocha drakem! To už musí být i dětem nějaké podezřelé.
 

Snad z nějaké nostalgie odkazuje Václav Vorlíček na své předchozí tituly. Po vzoru Kdo chce zabít Jessi? pochází „hlavní padouch“ Crashman z komiksu. Nejvíce to všem odnesla Arabela. Tak třeba, Irma si poté, co ukradne lexikon, vykouzlí prsten, jeden ze symbolů tohoto kultovního seriálu. Dokonce tu přímo vystupuje čaroděj Vigo (Bronislav Poloczek), nosící tentýž kostým jako Jiří Sovák. Irma též dostane kouzelné nálepky (viz kouzelná vodička), které když na někoho nalepí, tak se do ní dotyčná osoba zamiluje. No, a ve finále představí čtyřrukého ředitele jako Hyacinta II. Zakomponování těchto prvků i do Saxány a Lexikonu kouzel rozhodně není výhrou, protože matou jak děti, tak i některé dospělé. To samé se dá tvrdit i o postavách z Dívky na koštěti, které hrají jiní herci (Josef Somr, Uršula Kluková), respektive ony digitální výtvory.
 

Na rozdíl od Dívky na koštěti, která bavila, baví a bude bavit diváky všech věkových kategorií, Saxána a Lexikon kouzel je určena především pro děti. A dodejme, že pro takové, které jsou ještě mladší než Saxánka (její představitelce bylo v době natáčení 9 let). Této cílové divácké skupině bylo třeba přizpůsobit i herecké projevy. Naštěstí si režisér vybral ke spolupráci jen ty herce a herečky, kteří mají (nejen) s pohádkami dostatek zkušeností. Díky tomu dokázali i hloupoučké repliky interpretovat tak, že se stávají snesitelnými i pro dospělé diváky, tudíž tolik netahají za uši. Crashmana uvádím jako „hlavního padoucha“ v uvozovkách z toho důvodu, že v podání Jaromíra Dulavy není ani tak postavou komiksovou, jako spíše komickou. Skutečnou hlavní i zápornou postavu představuje teta Irma, která má totiž zároveň ve filmu zdaleka nejvíce prostoru. Všechna kouzla z lexikonu (který šlohla!) využívá pouze ke svým sobeckým účelům a současně tak i vytváří v pohádkové říši vůbec největší zmatek.
 

Postava, která původně měla být tou hlavní je Saxánka. Tu ztvárnila milá Helenka Nováčková a v podstatě jí samotné není co vytknout, protože jen naslouchala pokynům režiséra, a sama se rozhodně nijak invenčně neprojevovala. Petra Černocká a Jan Hrušínský předvádějí nejoptimálnější výkony, a zároveň se jejich postavy chovají jako jediné normálně. Bohužel jde pouze o vedlejší role, což byl údajně záměr už před více než deseti lety, kdy tvůrci dostali nabídku natočit toto pokračování. Bohužel, nebyl to dobrý nápad, protože i to lze označit za jeden z důvodů, proč film nepůsobí uceleně.
 

Za sebe musím uvést, že se mi Dívka na koštěti nikdy nelíbila tolik jako třeba Arabela. Nicméně přesto jsem doufal, že Saxána a Lexikon kouzel bude alespoň jejím důstojným nástupcem, a že se ponese v podobném pojetí. Nechat stejné hlavní postavy, tedy Saxanu a Honzu, by bylo nepochybně mnohem přijatelnější pro všechny diváky, protože takhle se tato svérázná pohádka snaží jen poměrně lacině profitovat na známé značce. Když jsem film viděl, bylo v kině zrovna dost malých diváčků, kteří se smáli zhruba na šesti místech, přičemž nejvíce, což je trochu paradox, v té nejméně vtipné scéně, kdy si trpaslík sedne před Crashmana na místo Irmy. Velké diváky pobaví určitě mnohem méně momentů, snad hláška o vyzývavých vnadech nebo cedulky na pohádkových toaletách, označující ty pro princezny, prince, ostatní, havěť a draky. Celkově vás film sotva nadchne, ale vašim dětem by se mohl líbit. Ovšem patrně pouze za předpokladu, že dosud neviděly Harryho Pottera, Letopisy Narnie a další podobná dílka.
 

Saxána a Lexikon kouzel je nejméně povedený film Václava Vorlíčka, což jen dokazuje šikovnost a chytrost Miloše Macourka. Dětem toho sice nabízí dost, ale otázka zní, jak to přijmou, protože efekty kvalit obdobných zahraničních filmů nedosahují. V tomto ohledu nedávná hudební komedie V peřině tento film poráží, protože efekty v ní jsou o něco zdařilejší, ačkoliv příběh je stejně nedomyšlený. Ani hudba tomuto filmu reputaci nenapraví, protože působí dojmem, že její autor Radim Hladík měl v době skládání na práci ještě něco jiného a věnoval se jí jen tak okrajově. Ovšem své verzi populární písničky z Dívky na koštěti, kterou Petra Černocká znovu nazpívala, opatřil pěkný modernější kabát. Nejlepším porevolučním rodinným filmem tak zůstává zřejmě Maharal, který lze doporučit opravdu všem jejím členům. Nicméně můžeme považovat za sympatické, že se i u nás snaží někteří tvůrci o rozsáhlejší CGI efekty, ačkoliv je trochu nepochopitelné, že žádní nepřizvou ke spolupráci například UPP, kteří patří ke špičce ve svém oboru. Pak by byl výsledek jistě na kvalitnější trikové úrovni. Takhle jsou ze Saxány a Lexikonu kouzel nejlepší zhruba první dvě minuty, ve kterých se rekapituluje děj původního filmu.