Hlavní hrdina filmu Drive, známý jako Řidič, pracuje přes den jako filmový kaskadér a v noci dělá řidiče zlodějům a jiným floutkům. Jednoho dne má to štěstí, že se seznámí se svou sympatickou sousedkou Irene a jejím poslušným synem Beniciem. Velice si rozumějí a podnikají spolu různé akce a výlety. Až do doby, kdy je z vězení propuštěn Beiniciův otec Standard Gabriel (na toto neobvyklé jméno ve filmu uslyšíme jednu hodně vtipnou narážku). Ten chce za svou kriminální minulostí udělat tlustou čáru, ale stane se to, že ho začnou vydírat gangsteři. Řidič mu chce kvůli Irene a Beniciovi pomoci, a tak spolu s jistou Blanche vyrazí na domluvenou akcičku, během které chtějí štípnout prachy z jedné zastavárny, a pak jimi splatit Standardův dluh. Jenže se ukáže, že všechno je jinak, a že šlo jen o past.
 

Ani samotný film Drive není, čím se možná podle traileru zdá být. Rozhodně nejde o žádný akční nářez. Hlavní hrdina není Kurýr, co by vlastnil Auto zabiják, se kterým by jezdil Rychle a zběsile. Nikdy by se totiž nepřátelil s nikým, koho po nocích vozí, s žádným spolujezdcem by nikdy nedělal žádné extrémní kaskadérské kousky, a ani náhodou by za sebou městem nikdy netáhl mnohasetkilový sejf, i kdyby k tomu měl důvod. Kdepak, Drive je spíše evropský, potažmo festivalový film s prvky mainstreamové zábavy, který připomíná daleko více filmy á la Američan. A na ty byste se neměli dívat jen proto, že představitel hlavní role patří k vašim oblíbeným hercům. To byste se asi, tak jako právě u George Clooneyho, někteří divili, proč vůbec přijal nabídku hrát v takovém filmu, který je totálně jiný, než jaký jste vzhledem k jeho předchozím projektům očekávali. Tedy, tento fakt platí jen v případě, že vaším oblíbeným hercem není Ryan Gosling.
 

Tento vynikající herec si vždy vybírá jen role, ve kterých je co hrát. Velice bych se divil, kdybychom ho někdy viděli třeba jako nějakého komiksového superhrdinu. Už se nám představil jako neonacista, nebo třeba jako maloměstský ňouma, který pojme za přítelkyni nafukovací pannu. I tentokrát hraje velmi zajímavou a trochu tajemnou postavu. Přes den kaskadér, v noci řidič kriminálníků. Už to je nevídaná kombinace. Evidentně se také poměrně často stěhuje, a když jede na nějakou akcičku, sám nikdy nenosí zbraň. Ovšem jakmile se mu nějaká dostane do ruky (někdy budí respekt i bez ní), ať už je to brokovnice nebo nůž (občas si s přehledem vystačí i s vlastníma rukama a nohama), rozhodně ví, jak je použít a stává se z něho nekompromisní maniak. Na druhou stranu je ochotný pomoci Standardovi, protože má sám zájem na tom, aby byla jeho nová kamarádka Irene a její syn v bezpečí. Zároveň toho moc nenamluví, a když už má něco říct, trvá mu to tak dlouho, že byste zatím stihli zhlédnout jeden díl luxusní série The Hire, ve které řídí Clive Owen, mimochodem také známý pouze jako Řidič, pod dohledem slavných režisérů své BMW. Máte-li zájem, tady se můžete na všechny tyto filmečky podívat.
 

Začátek filmu Drive, kdy Řidič veze zloděje a obratně manévruje s autem tak, aby se zbavil dotírajících policejních aut, přičemž díky vysílačce zná každý jejich pohyb, je poměrně slibný. Během sbližování se s Irene se ale začne film podivně vléct, jako by nikdo z tvůrců pořádně nevěděl, jestli by mělo jít spíše o tradičnější thriller, nebo o umělečtější počin. Pro někoho bohužel, pro někoho bohudík, zvítězila druhá možnost. Nicméně vzhledem k charakteru hlavního hrdiny, a ostatně i akčnějším scénám, které díky tomu nejsou tak dynamicky sestříhané, jak jsme v poslední době zvyklí, a tudíž si je můžeme lépe vychutnat, bylo rozhodnutí zvolit tuto druhou variantu originálnější.
 

Samozřejmě, že se díky tomu ve filmu objevuje několik scén, které mají slušný úvod, ale nakonec tak nějak vyšumí do ztracena. Například když jede Řidič s Irene a Beniciem vysušeným korytem, podobně jako kdysi Terminátor, k řece, kde si pak jen prohlédneme pár lyričtějších záběrů, ale nic podstatného se nestane. Naštěstí takových scén ale není mnoho. Největší mínus si ovšem zaslouží finále, které je, navzdory současným zvyklostem, otevřené, nejednoznačné, čili může mít více vysvětlení. Pozor! Zbytek textu v tomto odstavci může obsahovat spoilery! Jedním z možných vysvětlení může být, že si hlavní hrdina vše, co následuje po schůzce s Berniem Rosem v restauraci, jen představoval, nebo prostě pak normálně skutečně odjel, nebo ho Bernie také zabil. Zkrátka, těch možných vysvětlení je dost.
 

Dále znovu bez spoilerů. Výbornou, a pro sebe trochu netradiční roli tu má také Oscar Isaac, který v poslední době hrál ryzí záporáky (Robin Hood, Sucker Punch). Tentokrát hraje Beniciova otce, který sice seděl ve vězení, ale toho, co udělal, lituje a chce zůstat čistý. Standard rozhodně nikterak nežárlí. Naopak je rád, že Irene měl případně kdo pomoci. A to je jedno z nejpříjemnějších překvapení, protože v naprosté většině ostatních filmů by jistě Standard Řidiče od Irene odháněl, nebo by se mezi nimi hned strhla rvačka. Guatemalský rodák navíc podává přesvědčivý výkon a jeho obsazení filmu pomáhá, byť se v jeho případě v podstatě jedná jen o cameo. Podobně „velkou“ roli si tu do své filmografie připsal i Ron Perlman, kterému scenárista do jisté míry ulehčil náročnost této role jejím slovníkem, kterému dominuje slovíčko „fuck“.
 

Drive rozhodně nebude patřit k nejlepším filmům roku. Ovšem pokud bychom hodnotili čistě jen soundtrack, dost možná by bral medaili. Hudba je totiž výborně vybraná a výrazně podporuje mainstreamovou část celého konceptu. Důležitou roli hraje hudební složka spolu s osvětlením i v jedné neobyčejné scéně ve výtahu, ve které hlavní hrdina ukázkově předvede své dva nejpřednější povahové rysy, které jsou ovšem zcela kontrastní. Z romantika se ve zlomku vteřiny stane chladnokrevná bestie. A vězte, že scény jako prostřelení hlavy brokovnicí, rozseknutí ruky břitvou, ale i „obyčejné“ zastřelení jedné z postav, jsou navíc až extrémně naturalisticky a brutálně realisticky zobrazeny. Jinak je ale bohužel většina událostí ve filmu poměrně předvídatelná, a jeho přirovnávání k Bullitově případu nebo akčním filmům Johna Carpentera jsou opravdu hodně, hodně, hodně přehnaná.