Tým potápěčů v čele s Frankem McGuirem prozkoumává jeden z největších podvodních jeskynních systémů na světě. Jenže venku zrovna zuří cyklon, kvůli kterému je jediný známý vchod do jeskyně zaplavený vodou a ještě k tomu zavalený balvanem. Spolu s Frankem uvíznou jeho syn Josh, se kterým má velmi napjatý vztah, dále je tu též jeho kolega George, zkušený Carl a jeho přítelkyně Victorie. Uvedená pětice se tak bude muset pokusit dostat se skrz složitý, zdánlivě nekonečný labyrint jeskynních chodeb. Ale existuje vůbec jiná cesta ven? A pokud ano, zvládnou se odtamtud dostat všichni?

Nejprve je třeba uvést věci na pravou míru. James Cameron je jedním z devíti producentů. Sám se potápí od svých patnácti let, tedy zhruba od roku 1969. Spoluscenárista Andrew Wight, jehož příběhem se film inspiruje, je Cameronův kolega z několika potápěčských expedic, a proto slavný režisér souhlasil se spoluprací na tomto projektu. Tvůrcům poskytl svůj 3D Fusion Camera System, kterým natáčel Avatar. Pro Sanctum byl ovšem upravený kvůli extrémnímu prostředí, ve kterém se natáčelo, ale přesto bylo hlavním cílem všech tvůrců natočit kvalitní 3D za relativně málo peněz (celkový rozpočet filmu je 30 milionů). Jenže James Cameron pracoval se svým týmem na speciálních ponorkách, aby se mohli potopit do Mariánského příkopu, tudíž se „na place“ filmu Sanctum neobjevil. Možná i proto, že nikdo asi pořádně tvůrcům nevysvětlil, jak s Fusion Camera Systemem zacházet, není opět třetí rozměr tak výrazný, jako u Avataru nebo Resident Evilu 4.

Je třeba si uvědomit, že zmíněný vynález Jamese Camerona a Vince Pacea funguje oprati ostatním 3D kamerám víceméně přesně naopak. Zatímco ostatní si kladou za cíl, aby diváci s nasazenými 3D brýlemi měl tendenci uhýbat před předměty „letícími“ z plátna, Fusion Camera System má vytvořit dojem, že se diváci stávají přímo postavami ve sledovaném filmu. Někteří tvrdí, že během filmu Sanctum např. sami před potopením některé z hlavních postav zadržovali dech, natolik je 3D vtáhlo do děje. Mě osobně tedy nic podobného vůbec nenapadlo a jistě jsem v kině nebyl takový sám.

Jsem přesvědčený o tom, že rozdíl mezi 2D a 3D by byl i v tomto případě minimální, přestože Cameron tvrdí, že 3D funguje ve stísněných prostorech daleko lépe. V tom má jako jeden z hlavních vývojářů současné trojrozměrné technologie ve filmu určitě pravdu, ale pořád je zapotřebí mj. i správné nasvícení scény (obraz je mnohdy hodně tmavý, překvapivě ještě před vstupem do jeskyně). Tvůrcům filmu Sanctum v čele s kameramanem zkrátka jakoby chybělo důkladnější školení o tom, jak pracovat s třetím rozměrem. Na druhou stranu co si budeme povídat, ve filmovém 3D jsou ještě stoprocentně obrovské rezervy, a znalosti s jeho nejefektnějším používáním se budou jistojistě nadále prohlubovat, tak jako se budou vynálezy z této oblasti nadále zdokonalovat.

Ale pojďme dál. Tento thriller má opravdu hodně napínavých situací, daných především prostředím, nikoliv scenáristickou zručností. Ovšem jakmile se nějaká taková na plátně odehrává, začínají se pokaždé postavy chovat jako naprostí pitomci, takže vám bude asi jedno, jak to s nimi dopadne. I některé další momenty a pár dialogů by bylo lépe vystřihnout. Je velká chyba, že tvůrci filmu Sanctum nevyužili služeb nějakého zkušeného scenáristy, který by jim se scénářem alespoň pomohl. Takhle jsou totiž například některé rádoby emotivní momenty spíše pochybnými pokusy o dojetí diváků. Korunu a ráz všemu ostatně nasazuje už na začátku naivní (ale hezká) členka expedice větou: „Co se asi tak může stát, když se potápíte v jeskyních?“ Nevím, ale pokud bych já byl zkušeným potápěčem, pak bych takovou osobu pro její bezpečí na takové místo raději vůbec nebral.

Přesto se povedlo vykreslit jednu velmi zajímavou postavu. Tou je právě dlouholetý potápěč Frank, který má zkušeností na rozdávání. Ze začátku filmu tvůrci velmi dobře zobrazují jeho syna Joshe jako ryze kladnou postavu, zatímco otec není divákům zrovna sympatický. Později se ale ukáže, že pokud byste se ocitli sami v podobné situaci, pak by to byl právě Frankovy příkazy, které byste pro svou záchranu jistě velmi pozorně poslouchali. Jeho kolegové (nikoli kolegyně, které zcela jasně ukazují svou povahu) jsou jen pouhými přihrávači hlavním postavám (Frank a syn), a to především kvůli nevýrazným hereckým typům, které režisér obsadil. Tedy s výjimkou Carla (Ioan Gruffudd), který se jako jediný tváří velmi odhodlaně, a proto diváky tato postava jistě zaujme. Oproti němu představitel Joshe Rhys Wakefield je po celou dobu dost prkenný a sympatie publika si tudíž získává jen obtížně, což je jeden z největších mínusů celého filmu.

Sanctum není ideálním zfilmováním pozoruhodného příběhu, ale přesto má své dobré chvilky. Když se nedaří z hlediska poutavějšího děje, pomáhají si tvůrci třeba neobvyklým hlavním hudebním motivem. Prostředí, ve kterém se příběh odehrává, je ale určitě hodně atraktivní. A to nejen pro potápěče.