Starý pošetilý mnich dr. Parnass (Christopher Plummer) si před tisícovkou let myslel, že spasí svět, a neváhal se o to dokonce vsadit s ďáblem alias panem Nickem (Tom Waits). Zachraňovat duše před prokletím má Parnassovi pomoci kouzelné zrcadlo, kterým lidé projdou do jeho mysli. Sázky postupně začaly bavit oba dva a odnést to má bohužel Parnassova dcera Valentina (modelka Lily Cole), jejíž duše má úderem šestnáctých narozenin propadnout právě ďáblu. Leda by se doktor opět vsadil a vyhrál…

Parnasse na jeho pouti po Londýně kromě dcery doprovází podivná cirkusová sebranka v podobě trpaslíka Percyho (Verne Troyer) a pierota Antona (Andrew Garfield). Kšefty ale už dávno nejdou tak, jako před desítkami let. Současný Londýn o starý vůz tažený koňmi a archaické cirkusové divadlo už dávno nestojí. Naštěstí si jedné noci Anton všimne oběšence pod mostem. Tony (Heath Ledger), který si (raději) nepamatuje, kdo je, jako zázrakem do podivné bandy zapadne a obchod hned vypadá nadějněji. Leč Valentininy šestnáctiny se kvapem blíží a pan Nick je tu zpět s novou sázkou - pokud Parnass získá pět duší na stranu dobra dřív, než ďábel na stranu zla, je Valentina zachráněna. Musí to ale stihnout do jejích šestnáctin, které jsou za tři dny.

Imaginárium dr. Parnasse působí z velké části jako dílo vytvářené pod vlivem houbiček. Možná právě v tom se skrývá jeho síla a fakt, že tak vlastně ani divákovi nepřijde zvláštní, že roli Tonyho hrají čtyři lidé. Po Ledgerově smrti se chvíli zdálo, že dokončení filmu je ve hvězdách. Nakonec ale kývli Johnny Depp, Colin Farrell a Jude Law, že si Tonyho roli rozdělí. Protože se vyskytují převážně ve světě „za zrcadlem“, dodávají příběhu obrazné znázornění mnohotvárnosti a falše Tonyho pokřivené povahy.

Vše ve filmu má totiž dva protipóly a hlavním motivem je tak volba. Ideově naivní a symbolicky černobíle podaná prostředí mají svá kouzla. Alkoholik se za zrcadlem brodí v prázdných lahvích od alkoholu, zhýčkaná bohatá panička se ocitá v duhovém ráji plném luxusních lodiček, Tony šplhá až do oblak. I ten nejmenší detail má svůj význam (řeka s plovoucími pomníčky mrtvých osobností jako vzpomínka na Heatha Ledgera), leč v mnoha případech jim rozumí jen sám Terry Gilliam (jehož jméno je spojené i s Monty Pythony). Divák se tak občas přes nános cingrlátek v ději (i když je v podstatě prostý) ztrácí a ještě rád se z výletů do fantaskních světů mysli Parnasse vrací do ponurého Londýna. Ostatně i ten nemá v Gilliamově podání příliš dobrou vizitku – je plný chamtivých a po penězích a moci bažících lidí.

Ve volbě hereckého obsazení měl Gilliam šťastnou ruku. Nevybavuji si, kde naposledy byl ďábel tak sexy. O hereckém umění Heatha Ledgera pochybuje jen málokdo a jeho „náhradníci“ si také místy kradou film pro sebe. I když musím přiznat, že Jude Law mi do čtveřice Tonyů příliš nesedí, ačkoli to měl být právě on, s kým režisér původně počítal se ztvárněním postavy podvodníka. Příjemným překvapením je lolitkovsky svůdná Lily Cole, která ukázala, že umí i něco jiného než mezi zuby procedit: „Get London look.“

Imaginárium dr. Parnasse rozhodně není film pro každého. Není to ani dílo, které by se nesmazatelně zapsalo do dějin filmu (a když, tak jako poslední film Ledgera). Diváci, kteří mají radši „reálnější“ světy, si budou chvílemi asi připadat jako v blázinci. Někdy ale blázinec prospěje, ne?