Z projektu ruského režiséra Vlada Lanného mám hrozně špatný pocit a smutek na duši. Celý film totiž nevyznívá nijak jinak, než jako celovečerní reklama na víno s prakticky nulovým uměleckým vkladem. Jde z toho hrůza. Film jako marketingový prostředek, zvykli jsme si na to, že se do něj vkládají nejrůznější "bannery", narážky, hrdinové si ujíždějí na limonádě konkrétní značky, jejíž logo je na plátně častěji než tváře ústředních hrdinů, kteří se zmítají na tanečním parketě, ale jen proto, aby posloužili doslova jako komparz pro ještě další zviditelnění značky rádia Evropa2. Nebo! Ofka je skleslá, depresivní holka (asi něco s obsahem serotoninu v mozku) a zrovna je na návštěvě u svojí kámošky. Když tu náhle: "O- ou!" ozve se z repráků připojených ke kompu. "Co to jéééé?", ptá se naivně a rozkošně přitrouble, jak to dokáže snad jen Martha Issová, postava kterou hraje. "To je přece "I seek you, voe, ne?" (ICQ, pozn. redakce) "Cožééé?" "Ty jsi tak dobrá, to bych nikdy nezvládla!" "Ale zvládla, jen kdybys furt netrčela v tom nonstopu (večerce)!"

 

Stačí vám? Při "Dětech noci" jsem fakt nestíhal, říkal jsem si slova jako masakr, hotovo! hotovo! hotovo!, hranice únosnosti byla překročena do takové míry, že divákovi dokonale zmizela z obzoru. Kdyby nebylo těchto nechutných praktik, docela bych si toho počinu i považoval, ale takhle jsme měl jen silné nutkání zbavit se co nejrychleji obsahu svých střev. Samozřejmě, že si na sebe tento umělecký útvar musí nějak vydělat a ještě jsem nikdy nebyl v kůži režiséra, jenž se snaží sehnat prachy, zajistit grant, oslovit správné lidi na to, aby mohl natočit biják (a mohl tak dělat svoji práci). Předpokládám, že to může být hodně vyčerpávající. Přesto všechno by ale možná měla existovat mez, za kterou už by se nemělo chodit. A to obzvlášť v případech, kdy o něco jde, by společnosti, organizace a firmy nemusely převálcovat a dokonale rozdrtit věc, které měly sloužit, ale naopak? Film jako nahá krejčířská panna či pamflet, na který se navlékne byznys? Že jsem idealista a snílek, vytržený z reality fungování tržního kapitalismu? Nejsem si tak docela jistý, viděl jsem dost na to, abych věděl, že to jde dělat s vkusem. Na "Děti noci" bych jenom kvůli hnusné vypočítavosti a zaslepenosti autorů, kteří si nedokázali obhájit svoje stanoviska a říct rezolutně ne, raději zapomněl. A na 2Bobule?

Tam není nic, na co by se dalo vzpomínat, co by uvízlo v paměti, není to ani "odpočinkové", jak tvrdí něktěří obsazení protagonisté, kteří asi nemají jiný úkol, než se mile a loajálně usmívat a opakovat do totálního prochladnutí: "spolupráce s režísérem byla úžasná, natáčení taky, Morava je nádherná země, jiný kraj - jiný mrav, na ochutnávání vína moc času nebylo, protože bylo furt co dělat, padlo rekordní množství klapek, rozpočet byl neomezený tak snad právě proto jsme si mohli dovolit vyvádět takové taškaříce jako nejrůznější průlety autem napříč billboardy (Braun - dáváme vašemu zdraví zelenou, Baťa - bez komentáře, pouze s vnadnou rusovláskou), viseli jsme ze skály, pod kterou bylo asi šest metrů (!) do vody, fíha, tolik adrenalinu, do toho hořící kaskadéři bez příčiny a tak dále a tak dále." Prostě nabušení akcí.

Celá zápletka filmu je prostá, Honza (Kryštof Hádek), si chce dokázat, že na "to" má, slovy jeho nastávajícího tchána (Václav Postránecký) se snaží absolvovat univerzitu, aniž by dokončil základní školu. Konkrétně jde o to, že má vyrobit komplikované, slámové víno. Nutno dodat, že se mu to moc nedaří, nicméně se nenechá odradit a trpělivě se procesu věnuje. Do toho mu chátrá barák, což mu přerůstá přes hlavu daleko více než jeho tvůrčí projekt. Totálně se mu to vymkne z ruky ovšem až v okamžiku, kdy na usedlost přijíždí jeho vykutálený kamarád z prvního dílu Jirka (Lukáš Langmajer), který zdrhá před  otcem Marušky, kterou se mu podařilo úspěšně přivést do jiného stavu. Majitel penzionu (Jiří Krampol) má o svém zeťovi úplně jiné představy a tak se rozhodne najmout na něj "profesionálního vraha" (!) pana Tichého (Jiří Korn), který vzápětí nato do Višňové, kde se podstatná část filmu odehrává, přijíždí. Ubytovává se u souseda Kozderky (Miroslav Táborský, který je dobrý a je ho tu škoda) a tak má ideální podmínky k tomu snovat svůj ničemný plán... Klárka (Tereza Voříšková) a nově Maruška v podání Jany Pidrmanové jsou Bobule 1 a Bobule 2 (oficiální text distributora...).

 

Proč se vlastně vůbec točí dvojka? No ze stejných příčin, díky nimž se obecně pokračování točí. To znamená, zrovna v tomto případě z, pro mě nepochopitelného, důvodu velkého úspěchu jedničky Tomáše Bařiny. Nutno ovšem dodat, že to zase taková "bařina" není, přesto stále nechápu. První díl vidělo v českých kinech navzdory narůstající oblibě nelegálního stahování přes 360 tisíc diváků s tržbou kolem 30 milionů kč. Takže tak. Pojďme se bavit o scénáři. Který zhýralec ho spáchal a jestli je výsledek stejně zhýralý jako sám autor. Jméno, které by se možná nemělo ve slušných domácnostech vyslovovat je Tomáš Holeček. Ten má na svědomí například "Rafťáky", podílel se i na jiném skvostu, nováckém "Comebacku." Na jeho obhajobu je dobré připustit jeho věk, je to opravdu mladý muž, který má možná jen trochu obavy z možnosti hladu a tak píše na objednávku(?). Prokázalo se totiž zkušenostmi, že zrovna tohle nás (...) hrozně baví. Snad prostě jen máme, co si zasloužíme.

Kvůli totálně nezvládnuté dramaturgii následné převedení na plátno drhne už od samého začátku a drhnout až do závěrečných titulků nepřestane. Díky tomu se stává celkem bežná stopáž 94 minut nesnesitelná. V úvodní scéně se ocitáme na půdě luxusního penzionu. Odehrává se zde privátní oslava narozenin jisté nóbl dámy, staré tak, že její věk není vhodné umístit na dort ani formou svíček, protože "co kdyby si to někdo spočítal???." Rozehrává se tak panoptikum nejrůznějších frapantností, měli bychom nejspíše získat dojem účasti na vznešené, ryze aristokratické akci, ale bohužel skvadra herců jako je Krampol tomu dává drasticky na frak a zamýšlenému konceptu tak perfektně podráží nohy. Není to dané tím, že obsazené herce máme nějak zaškatulkované a proto jsme deformováni jejich statutem, z něhož nedokážou vypadnout? Částečně snad ano, alespoň v případě již zmiňovaného protagonisty. Jenže tady nejde ani tak o náš osobní vklad jako spíš o omezený herecký rejstřík, který se dá s hrůzou uplatnit maximálně tak v laciných estrádách. Proto když slyšíme přehrávající postavy s neúnosnou dikcí na hranici parodie zvát hosty na "flambéééé", je to tak tristní zkušenost, že byste se nejraději hanbou propadli za ně. To Jana Švandová v roli jeho manželky se do této společnosti hodí daleko lépe (myslím, že i civilně) a situaci zachraňuje jak se dá, bohužel je to tak žalostně málo, protože v takovém nastavení je to jako házet hrách o stěnu.

 

Do toho zběsilá honička a úspěšná obchodní transakce pro všechny nasazené hořící kaskadéry, kteří nám názorně předvedou svoje schopnosti (to abychom si je popřípadě mohli najmout pro náš, podobně vypečený kousek). Největší trapas je, že jim ta hra na Ameriku vůbec nevychází. Chtějí vyvolat dojem honosné, nákladné velkoleposti a akčnosti jako z filmů s Brucem Willisem, ale je to zoufale komunální a buranské víc než na dvorku u Bohuša. Dobře, po nasazení Neurolu a Xanaxu se trochu zklidníme. Částečně taky proto, že už se na tu hrůzu nedokáže dál dívat pravděpodobně nejrozumnější pingl Jirka a přemístíme se do přiznaného zapadákova, Višňové. No jo, pak ale přijíždí najemný vrah pan Tichý a veškerý pracně budovaný klid je v tahu. Pochází totiž z řad podobných "zabijáků" a vyvrhelů jako "mafiáni" ze Slunce, sena Erotiky. Jenže tam to bylo ještě víceméně úsměvné, ale tady už to prostě nejde a zase se chce umřít. Všechy ty plánované "jako že nehody" vypadají děsivě nepřesvědčivě, diletantsky, nikdy byste neuvěřili tomu, že by si pan Tichý mohl někdy inkasovat za úspěšnou operaci. Kdybyste na tuhle akci nasadili Pata a Mata, jistě by z toho vyvázli s daleko větší ctí. V 2Bobulích jediná věc, která funguje bezvadně je slovy producenta Vicana "podpora vína a vinařství." Prodávají se zde úchvatné, malebné scenérie a obrazy z jižní Moravy jako v nějakém turistickém průvodci. (Točilo se především kolem Pálavy, v Mikulově, Bulharech, Zaječí, Velkých Bílovic, Vrbice, Valtic...). Pracuje se tady s velkorysými nájezdy kamery do zvlněného a úrodného kraje plného vinic, polí, lesů, lánů...to vše pak ještě pěkně z vrtulníku, z ptačí perspektivy. Ach, jak by se zasnilo srdce básníkovo. Bohužel je to stejně laciné, jako zajít do galerie, nasnímat obrazy nějakého renomovaného renesančního malíře, vpašovat to do totálního běsu a spoléhat se na to, že ten běs oko divákovo přehlédne. Nebo že se díky falešnému sentimentu ustrne a sleví. Jak pošetilé! Nicméně! Předpokládám, že navzdory všem nepříznivým ortelům by mu tahle 94 minutová reklama co do "plošnosti a dlouhodobosti" mohla vyjít. Protože tento způsob propagace (narozdíl od profláklých billboardů a Yettiho šlápot na chodníku) je stále ještě v našich podmínkách celkem neokoukaný. A přes nespornou, oboustrannou výhodnost se zdá být tak ušlechtilý a vznešený, jelikož přece "podporuje" českou kinematografii.