Annie (Scarlett Johansson) právě absolvovala univerzitu a neví, co si se svým životem počít – manažerkou být nechce a jako antropoložka si moc nevydělá. Má ale (ne)štěstí: v parku jí přímo do náručí vletí její budoucí práce, když bohatá panička Mrs. X (Laura Linney) odmítá slyšet jméno Annie a považuje dívku za nanny (chůvu). Absolventka se tak chopí šance, a ač bez zkušeností, od svého života uteče ke zdánlivě nenáročné práci – vychovávání malého Grayera (Nicholas Art). Rozmazlený chlapec, jehož nejoblíbenější hračka je otcova vizitka, Annie nejdříve dává zabrat, ale později si ji oblíbí více než matku, jejíž rodičovská role zdá se skončila porodem. Velký byt na Upper East Side, množství drahého oblečení a trávení volného času matky, výchova dítěte formou čtení burzovního zpravodajství a nevěra chlapcova otce Mr. X (tentokrát mimořádně slizký Paul Giamatti) se stávají materiálem pro Anninu antropologickou studii „klasické manhattonské rodinky“. Když se do toho všeho ještě přidá okouzlující soused Harvardský fešák v podání Chrise Evanse, má Annie o zábavu postaráno.

Postavy jsou stylizovány do podoby karikatur, kdy všichni jsou na Annie zlí, jsou nevděční a nikdo ji nebere jako sobě rovnou. Ztrátu Anniiny identity nejlépe dokládá to, že ji nikdy nikdo nenazývá vlastním jménem, nikomu nestojí za pozdrav, je ještě míň, než vzduch – je „jen“ chůva. Grayerova matka je předměstská slepička, jejíž jediné zaměstnání je být manželkou úspěšného byznysmena a jež přivírá oči nad jeho nevěrou. Pan X je hlavní záporák, slizký až běda, celé dny tráví na „pracovních schůzkách“, které slouží jen jako záminka pro scházení se s milenkou a vyjede dokonce i po Annie. Jediní hodní a chápaví (možná až příliš) jsou Anniina kamarádka Lynette (Alicia Keys), fešák z horního patra a nakonec i matka (Donna Murphy), před kterou dcera svou práci tají.

Scarlett Johansson mírně nezvyklou roli šedé myšky zvládla opravdu dobře (i když nechápu, jak se k ní zrovna ona dostala…), jen ve scénách s Alicií Keys zůstává mírně v pozadí, neboť charismatická zpěvačka na sebe strhává veškerou pozornost.

Snímek Holka na hlídání začíná slibnou vtipnou ironickou sondou do života lidí z předměstí Manhattanu, kteří jsou pro studentku z New Jersey stejně vzdálení jako křováci z Afriky. Vtipné uštěpačné poznámky o osobním údělu si s ničím nezadají s ironickými komentáři Ally McBeal, či Bridget Jones. Přímo okouzlující jsou pak pasáže s velkým červeným deštníkem…

Zatímco začátek srší vtipnými komentáři a ironickou sebereflexí, po nástupu do zaměstnání chůvy se vytrácí počáteční originalita a začíná standardní popelkovský příběh obdobný snímku Ďábel nosí Pradu, jak chudá dívka přes nesnáze potkala bohatého prince, jehož trpělivost a láska je věčná. Občas ale pomocí vyprávění myšlenek hlavní hrdinky získává děj opět šťávu a ten správná nadhled. Nicméně Holce na hlídání nelze upřít dokonalé zobrazení poměrů, které chudá dívka nechápe a které se ji zdají téměř zvrácené (rozhovor s Grayerem: „Lásku si za peníze nekoupíš. – Tebe máma platí a mám tě rád.“). Závěr je sice mírně ukvapený, až nelogický happyend ve stylu VŠICHNI se napravili, poučili a žili šťastně až do smrti, je trochu překombinovaný, ale pro vyznění celého snímku vhodný.

Film režisérských manželů Roberta Pulciniho a Shari Springer Berman je příjemnou romantickou komedií se vším, co k ní patří, zároveň ale nepostrádá odstup, humor a poetičnost. Zvlášť potěší ženskou část publika a ještě mnohem více dívky (či ženy), které mají s prácí chůvy či au-pair zkušenosti, neboť se jistě v mnohém poznají.

P.S. Třídění chův do kategorií podle snímku: Kategorie A – pro páry: jednou za čas pohlídá dítě, když si rodiče vyjdou ven. Kategorie B – pro duševní zdraví: dítě vyzvedává ze školy či školky a stará se o něj část dne, aby si rodiče odpočinuli. Kategorie C – 24 hodin 7 dni v týdnu: název říká vše.