Motel Halali je ideální místo. Na samotě, hluboko v lesích, kromě personálu sem nezabloudí živá duše, jak je rok uherák dlouhý. Přesně to správné prostředí pro víkendový kurs doktora Reiniše (Jaroslav Dušek), kurs, který je určen lidem hledajícím smysl života. Čili to pravé pro Hanušovou, Křenovcovou, Lefnerovou v závěsu s Nedobylem a koneckonců i pro Vernera (Jan Dolanský). Ne tak úplně to pravé pro Měchuru, ale to teď nebudeme rozpatlávat. Důležité je, že se účastníci kursu dozví něco o tom, jak žít. A také něco o tom, jak přežít. Z hlubokých lesů, vonících jehličím, hnilobou a krví, se totiž vynoří zombie myslivci.

Oči podlité hnisem, loví oslabené kusy a valí se ve dvou vlnách - nejdříve běžně mručící zombivci, které nezajímá nic jiného než mozky, později jejich sofistikovanější nadřízení, disponující ďábelsky nemrtvou inteligencí. Což je ideální konstelace, protože základní smysloživotní zákon doktora Reiniše zní: "Rozum a instinkt musí být v rovnováze." Takže naši hrdinové nemají šanci. Navíc proti zombivcům stojí sami, bez možnosti záchrany zvenčí, protože se nacházejí na tom nejopuštěnějším, nejodlehlejším místě na Křivoklátsku.

Choking Hazard (dále ChH) je snímek zajímavý, a to hned několika důvodů. Jeho autory jsou filmoví kritici, kteří mají na svém kontě krátkometrážní kultovní filmeček Byl jsem mladistvým intelektuálem. Ve filmu je pár zajímavých cameo rolí (Dádá Patrasová v sexy koženém oblečku se musí zažít!), instrumentální hudbu složil František "Fuxoft" Fuka, jedná se o první českou zombie komedii (filmy, ve kterých se mihla Helenka Vondráčková a Kája Gott nepočítám), v jedné z hlavních rolí exceluje Jaroslav Dušek a jde o nízkorozpočtový snímek. Zdá se Vám to jako šílená kombinace? Nejste daleko od pravdy. Teď jen jde o to, jak tenhle podivný slepenec funguje.

Pokud někdo očekává od ChH český Braindead, bude zklamán. ChH není bláznivá sci-fi komedie, ani úmyslně natočené béčko a rozhodně se nejedná o horor. Je to ztřeštěná komedie, ve které se zombie pohybují prostě proto, aby se mohla spustit lavina (více méně) povedených hlášek, čerpající z jejich přítomnosti. Svým stylem připomíná ChH komedii Davida Ondříčka Jedna ruka netleská - nedrží se žánrových pravidel, střídá jednu absurdní situaci za druhou a o vtipy rozhodně není nouze. Scénář vychází vstříc především těm divákům, kteří si rádi po skončení filmu citují vyšperkované dialogy. Příznivci duchaplných a originálních příběhů musejí o dům dál, těm nemá ChH co nabídnout.

Jan Dolanský srší v roli nihilisty Vernera charismatem a těžko si dokážu představit jiného českého herce, na kterého víc sedí označení "fucking cool!". Jaroslav Dušek si Dr. Reiniše patřičně vychutnává, Kamil Švejda je v roli skrytého maniaka k sežrání a zombíci jsou patřičně odporní (poklona maskérům). Dámy sice trochu ztrácejí (co se načrtnutých charakterů týče), ale naštěstí jsou typově dost odlišné. Trnem v oku je Roman “Izzy” Izaiáš, který je svou prkenností a ospalým hlasovým projevem doslova na odstřel. Dostal postavu, která má možná největší kadenci hlášek, ale jeho herecký projev by neobstál ani v branží, kde pracuje Robert Rossenberg (který má mimochodem ve filmu pěkné cameo:). Je to veliká škoda, protože koho odradí Izzy svým výkonem, ten přijde o hodně vydařených fórků.

Main theme Fuky nemá chybu a i výběr písniček je dobrý (leč dost o vkusu). Co se režie týče, má snímek negativní zářez v podobě akční kung-fu scény, jež se odehraje zhruba ve dvou třetinách filmu. Je dost chaoticky sestříhaná a i celkem podivně natočená. Režisér Dobeš má cit pro záběr a oceňuji fakt, že film rozhodně nevypadá na nízkorozpočtový, ale nedostatek zkušeností je přeci jen znát (především ve chvíli, kdy přichází na řadu ta výše zmíněná akce). Akce prostě Dobešovi nejde, ale třeba se do připravovaného pokračování poučí ze svých chyb.

ChH rozhodně není film bezchybný. Má nevyvážené tempo, poměrně důležitý kaz v obsazení a rozhodně není tím, co tvůrci v počátcích projektu slibovali. Pokud se vám ale líbila Jedna ruka netleská, pak vás ani ChH nezklame. Ve filmu je veliké množství (brzy kultovních) hlášek a scén, které se bezpečně vryjí do paměti a to u komedie bohatě stačí. Já osobně už nikdy z hlavy nedostanu, že mozek čvachtá!