Nejde ani tak o to, že autor přispívá do časopisu Cinepur nebo na internetové stránky ČT Art. Je to o tom, že se podílel na vzniku knihy Planeta Nippon a Čítanky filmového braku. S tím souvisí, že je jedním z osmi dramaturgů Festivalu otrlého diváka. A to je partička, jejíž členové a členky mají znalosti kinematografie nejen na mainstreamové úrovni, ale mají prošátraná i její nejzapadlejší zákoutí, ze kterých už dlouhé roky loví nejsvéráznější tituly. To znamená, že v momentě, kdy někdo z těchto dramaturgů/dramaturgyň vydává knihu na hororové téma, očekávání jsou vysoká, protože kdo se v branži pohybuje, ví, že musí mít nakoukáno a načteno. Těšíme se, jak se dočkáme hromady nových informací, tipů ke zhlédnutí a k přečtení, potažmo rozborů více i méně známých dílek.

Když držíme knihu v rukou, na první pohled upoutá ani tak ne kresba na titulní straně, jako malý formát a počet stran, kterých je 350. Logicky si spočítáme, že historii hororu na takový počet prostě narvat nejde. Sám autor v úvodu zmiňuje, co všechno nezahrnul, čímž spolehlivě sníží nadšení o několik úrovní dolů. Ale OK, jelikož předtím prohlásí, že se nebude pouštět do žádné definice hororu (protože taková snaha v podstatě nemá řešení, a tudíž by zabrala několik stránek, aniž by měla pointu), dáme této publikaci rádi šanci. Po dočtení si naopak položíme otázku, jestli je to skutečně tak, jak se říká. Totiž že všechno bylo natočeno a napsáno a nové je už jenom to, co si nikdo nepamatuje. Je fakt, že „horor se krmí z vlastní historie, mutuje a aktualizuje se“, nicméně v závěrečné kapitole uvedené nápady současných spisovatelů a spisovatelek, stejně jako „obyčejných“ účastníků a účastnic diskusních fór, ukazují, že taky vzhledem k tomu, jak se vyvíjejí technologie, prostor pro originální počiny pořád existuje.

Ona finální kapitola necílí pouze na mladší čtenáře a čtenářky. I proto, že nemohla nezahrnout kultovní Záhadu Blair Witch. Zato v těch předchozích jedenácti si na své přijdou příznivci a příznivkyně rozličných záležitostí. Od klasických hororů studia Universal a tvorbu H. P. Lovecrafta přes gore a satanistický přístup až po práci Stephena Kinga a folklórní příšery, kde navštívíme Nigérii, Indonésii, latinskou Ameriku či země bývalého východního bloku. V našem případě se pořeší Dráculův švagr, Valérie a týden divů či Upír z Feratu. Do Mexika zavítáme za La Lloronou. V Indonésii natrefíme na horory, které jsou mezinárodně srozumitelné, což tak docela neplatí pro Nigérii. Tamní fimový průmysl zvaný Nollywood by rozhodně zasluhoval pořádně prozkoumat, neboť i když chrlí každoročně stovky filmů, na rozdíl od indického Bollywoodu zatím nevešel do širšího povědomí.

 










foto z filmu Dracula

V první kapitole pochopitelně nebudou vynechána důležitá jména jako Béla Lugosi, Boris Karloff, Paul Leni, Lon Chaney, Jack P. Pierce, Gloria Holden, Curt Siodmak, Peter Cushing nebo Christopher Lee. Zmínku zaslouží i Hammer horory či italští mistři Dario Argento a Mario Bava. Nemůže chybět ani Roger Corman, jehož tvorba je velice obdivuhodná. Nejen co se týče šedesátkových gothických adaptací E. A. Poea jako Zánik domu Usherů či Strašidelný palác (recenze). Také o dekádu dříve stvořil pozoruhodné tituly, včetně Útoku krabích monster a Not of this Earth (rovněž zrecenzovaných), jaké autor nepochopitelně v podstatě hází do jednoho pytle s Nevěstou monstra od Eda Wooda.

Tady bude možná dobré se zastavit a uvést, že autor samozřejmě může svoji knihu koncipovat dle libosti. Může být velmi osobní a subjektivní, ač se tenhle přístup asi nebude líbit všem. Zároveň platí, že z každé hororové odnože vybírá ty nejvíce ultimativní příklady, jaké se k ní vztahují. V kapitole Kosmická hrůza se proto rozepisuje o H. P. Lovecraftovi, a taky trochu o Robertu E. Howardovi. Kapitola Vidiny vyzdvihne jméno Val Lewton, jehož filmografie čítá projekty, jaké měly svého času vliv i na Johna Carpentera, jenž tady naopak zdaleka nedostává takový prostor, jaký by zasluhoval, protože pro žánr toho učinil mnoho, což potvrdila letos získaná hvězda na hollywoodském Walk of Fame. Během průletu tématem vidin (v tomto případě přeci jen zevrubnějším) a znaky s ním spojenými dojde i na českou Polednici, produkty společnosti A24, Babadooka, Rebeccu (recenze) nebo Plynové lampy (recenze).

Následuje Krvavá zátoka, přičemž tady bychom měli dodat, že v knize absentují fotky. K vidění jsou pouze působivé černobílé ilustrace na začátku každé kapitoly. V této se připomenou grindhouse kina a jméno Toma Saviniho – herce a tvůrce precizního sfx make-upu. Dost řádků si pro sebe uzurpuje postavička pana Punche. Prostor se našel i pro klauna Arta ze série Terrifier. A z filmů se probere Evil Dead, Re-Animator, Braindead, Lidská stonožka, Saw, Kostka, ba dokonce Ikarie XB-1. A to bylo, aby se do popředí nedostal taky italský termín giallo, který skýtá větší množství nevšedních počinů. Ti, kteří raději čtou o něčem, co znají, nepochybně potěší další kapitola.

 










foto z filmu Záhada Blair Witch

Nese název Vítač ďábla a soustředí se na „nesvatou trilogii“, do které spadají proslulé bijáky Rosemary má děťátko, Vymítač ďábla (speciál) a Přichází Satan (recenze). Všechny tři mají svůj původ v knižní předloze, zrovna jako Čelisti (recenze), o kterých také bude řeč. Ovšem prostor zároveň dostávají tipy a postřehy, jaké odkazují k dalším titulům a událostem – viz kniha Michelle Remembers a následná satanská panika. V momentě, kdy přečkáme vládce temnot, se budeme věnovat Rodině. Tou se ve své tvorbě poměrně hojně zabývá Stephen King. Jeho příspěvky danému tématu budou znovu rozebrány. A to způsobem, že budeme chtít si je přečíst. Tady bude dobré zmínit, že hororová literatura není vesměs pouze mužskou záležitostí. Spisovatelky do ní taky přispěly řadou nápaditých dílek – Mary Shelley počínaje a …….. prozatím konče.

Do Americké noční můry spadají podle autora Tobe Hooper, Wes Craven, David Cronenberg nebo S. Craig Zahler a Stephanie Rothman. Vynechány nebudou ani paperbacky, splatterpunk či jižanská gotika. V Polyformní perverzi nastupuje Clive Baker (Hellraiser), potažmo Alison Rumfitt, kteří se rozhodně neštítí de facto z vícero úhlů pohledu přitlačit na pilu. A odnož pro sebe představuje environmentální horor, kterému se věnuje předposlední kapitola. Sem se řadí a tady se ve stručnosti představí věci od Jeffa VanderMeera (Annihilation nevyjímaje), z dalších počinů Solaris, Den Trifidů, Ruiny, případně kniha The Genocides. A taky houby. Nesmíme zapomínat na houby!

Třídění se na první pohled nemusí tvářit přehledně, nicméně přehledné rozhodně je. Fakt, že se o některých tvůrcích píše v daleko větší míře, než by asi zasluhovali, poněvadž kradou místo těm, kteří by si to spíše zasloužili, zkrátka záleží na (autorově) vkusu. Zatímco v Planetě Nippon odvedl s kolegou a kolegyní vynikající práci, tady vynechal některé základní příspěvky do daného (sub)žánru. Na druhou stranu dopomohl k objevení některých dosud ve větší míře ukrývaných pokladů a s nimi souvisejících jmen, o kterých by se mělo vědět. A to se vždycky počítá. Komplexnosti knížky Fenomén italský western publikace archetypálně nazvaná V domě je příšera (název bude vysvětlen) sice nedosahuje, ale určitě nikdo nebude litovat času stráveného její četbou.

FOTO: paseka.cz, cinema.de