Zmíněnému subžánru se vedle Adriana Lyneho věnovali a věnují Atom Egoyan či Paul Verhoeven. Teoretická studie tvorby všech tří tvůrců by byla nepochybně pozoruhodná, třeba se k ní někdy dostaneme. Tahle podívaná, jaká by se dobře vyjímala na Noir Film Festivalu, možná řešením některých záběrů trochu sklouzává k televizní produkci, ale svým obsahem jinak vysoce převyšuje běžné (nejen) televizní projekty o manželské nevěře. V podstatě jde o až na dřeň jdoucí charakterovou studii postav, které se kvůli svým špatným rozhodnutím ocitnou na šikmé ploše, avšak přitom stále bojují o diváckou přízeň, kterou ani za těchto složitých okolností nechtějí ztratit.

Connie Sumnerová bydlí se svým manželem Edwardem na předměstí New Yorku. Mají synka Charlieho, kterému bude devět. Všichni se tváří naprosto spokojeně. Jednoho mimořádně větrného dne se Connie na ulici srazí s osmadvacetiletým Paulem Martelem, který má doma hromadu knih, jak záhy zjistí … chtělo se napsat hlavní hrdinka, jenže kdo je tady opravdu hlavní, není až tolik jednoznačné, jak by se na první dobrou mohlo zdát, poněvadž z toho milostného trojúhelníku si na místo v popředí, povětšinou tedy v průběhu každého z jednotlivých dějství, dělají zálusk všichni tři. Nicméně faktem zůstává, že nejčastěji skutečně sledujeme Connie. Logicky, neboť se potkává s oběma pány. Možných rozuzlení však existuje hned několik. Tím, že se ve druhé polovině dočkáme několika nečekaných twistů, se těžko odtrhávají oči od obrazovky. A zdánlivě už totálně profláklé téma manželské nevěry (kór teď, více než 20 roků od premiéry tohoto počinu) se proto rázem stává zajímavým.

Klíčový moment setkání, resp. srážky Connie a Paula představuje právě jeden z těch nedobrých záběrů, což bude patrně dáno limitacemi spojenými s využitím větrného stroje. Nic to nemění na tom, že si v tomto naivně podaném momentu vzpomeneme na romantické bijásky á la Rosamunde Pilcher. Druhá věc je, že představitel Paula, tedy Olivier Martinez, vypadá jako manekýn ze stránek módního časopisu, ale na takové asi můžou ženy v newyorské čtvrti SoHo natrefit. Jinak režisér neprahne po explicitnosti sexuálních scén. Nenatáčí porno (přesto oslavuje krásu ženského těla) – řeší řeč těla a lidské emoce spojené s pocity jako jsou láska, vztek, vina, žárlivost a s ní spojené podezření.

 










 

Také první milostný akt Connie a Paula ukazuje prostřednictvím emocí, kdy ve vlaku sledujeme její tvář. Není ovšem docela jasné, jestli tedy podlehla a celou soulož si znovu pro sebe v hlavě přehrává, anebo nepodlehla, teď toho lituje a zpětně si pro sebe přehrává, jak by bývala probíhala. Diane Lane nejenže je neskutečně atraktivní s úžasným sexappealem (tj. další ‚pretty woman‘ pro Richarda Gerea), zároveň nutno dodat, že tuhle roli zahrála tak skvěle, že se právem dočkala své dosud jediné oscarové nominace. S Richardem Gerem se potom potkala na Nocích v Rodanthe, naopak už skoro dvacet roků před Nevěrnou se objevili v nedoceněném Cotton Clubu, takže není divu, že jim to funguje výborně a chápeme jejich reakce, tudíž nám nejsou lhostejní. Tím pádem během finálního rozhodování, přestože vyústí v evropský konec, si diváci a divačky utvoří jasný názor na to, k jakému rozhodnutí Connie s Edwardem dospěli.

Rozhodně nelze nevyzdvihnout psychologický aspekt celé záležitosti. Connie vlastně vůbec nic nechybí, takže se zkrátka potvrdí význam pořekadla o tom, že příležitost dělá zloděje. Prostě jen pocítila touhu zažít něco nového a vybočit z toho stereotypu, na který doma najeli po narození syna a který by pravděpodobně pokračoval klidně celou jednu další dekádu. Znovu se chtěla vrátit do doby na začátku nového vztahu, kdy je ještě díky velké zamilovanosti všechno zalité (toskánským) sluncem a kdy se i dospělí můžou někdy chovat jako děti a kupříkladu zapomenout na ostražitost. Dojde-li na včasné vystřízlivění a snahu o návrat k normálu, může nalomený vztah zase narovnat třeba právě nějaké společné tajemství.

 










 

Z dramaturgického úhlu pohledu se zdaleka nevycházelo pouze z filmu Nevěrná žena, ale podařilo se do scénáře zakomponovat de facto všechno, co s daným tématem souvisím, byť je to někdy divácká vstřícnost na úkor nekompromisnosti. V každém případě tenhle snímek ukázkově demonstruje, že konkrétně manželčina nevěra představuje mimořádně nebezpečnou situaci: Kdo ví, co můžou přinést manželova žárlivost a vztek? Kdo ví, kam až je případně schopný zajít zhrzený milenec? A v momentě, kdy by se všechno provalilo, bude žena patrně i dřívějšími kamarády a kamarádkami častována velice nelichotivými jmény! Co by se dělo, kdyby celá zápletka stála na tom, že manžel zahýbá manželce s milenkou, teď nemá smysl řešit.

Nevěrná je podívaná, která vlastně dost připomíná videoklip k písničce Always od Jona Bon Joviho, akorát tedy takříkajíc v opačném gardu, jelikož tady máme jenom jednu ženu. Přesto platí, že tenhle scénář mimořádně zkušených autorů Alvina Sargenta (Papírový měsíc, Obyčejní lidé) a Williama Broylese Jr. (Apollo 13, Trosečník) měl být oceněn alespoň nominací na Oscara či Zlatý glóbus. Některá radikální rozhodnutí postav zůstávají totiž vzhledem k jejich afektu či momentálních chvilce slabosti nadále uvěřitelná a v podstatě i lidská. Při nejedné scéně ve druhé polovině jsme tudíž nepřekvapivě napjatí jak špagát. Nevěrná je zkrátka film natolik kvalitní, že má určitě moc přinutit nevěrné k tomu, aby se svou manželskou nevěrou skoncovali, a naopak věrné k tomu, aby zůstali věrnými.

P. S.: Bonusová sekce na Blu-ray obsahuje trailer, 10 vynechaných scén, vícero rozhovorů a komentářů herců, herečky a tvůrců, včetně Diane Lane, Richarda Gerea, Oliviera Martineze, režiséra Adriana Lyneho a střihačky Anne Coates (Lawrence z Arábie, Striptýz, Padesát odstínů šedi). Ve svých vyjádřeních se ve videích neopakují, proto se Nevěrná probere vskutku komplexně, takže se dozvíme celou řadu informací. Dokonce zbude prostor i na stručnou rekapitulaci hereckých kariér a na nějaký ten úsměvný Easter Egg. Drobná chybička tkví pouze v tom, že se všechno musí obejít bez českých titulků.

FOTO: cinema.de