Kategorie: Speciál
Recenze: Red Meat (komiks)
Autor: Tomáš Kordík -
Vychází od roku 1989 a na zadní straně se píše, že „je pokladnicí humoru tak černého, že už se mu možná ani nedá říkat ‚humor‘. Rozhodně je nevhodný pro děti, mládež a lidi.“ Když od nás dostane šanci, přesvědčí nás, že právě lidmi se vlastně, teoreticky, zabývá. Odsoudit jej jako snůšku nesmyslů je stejně jednoduché, jako roztrhnout papír, na kterém je vytištěný. Ano, komiks je to pokleslý, většinově nepříliš vtipný nebo dokonce totálně nevtipný (někdo by možná řekl ‚trapný‘) a jednoduchý. Zároveň však funguje, podobně jako například Festival otrlého diváka, jako oslava lidské (ne)tvořivosti. Nicméně, v béčkových až zetkových počinech promítaných na uvedené přehlídce, jaké patřívá v kině Aero začátek března, nacházíme postavy, ke kterým si dokážeme vytvořit kladný vztah. A to samé se překvapivě může stát – někomu v polovině (tedy na pětaosmdesáté stránce), někomu déle, někomu možná dokonce dříve – i při čtení svérázného komiksu Red Meat.
O co jde? V podstatě jde o triádu. Teď nechme stranou počiny typu Killer od Johna Woo, kde uvedený název odkazuje k čínské mafii. V Red Meat řešíme do určité míry filmovou terminologii. V ní pojem ‚triáda‘, laicky řečeno, odkazuje k faktu, že musíme mít alespoň tři záběry, abychom pochopili souvislosti. Například vidíme ženu, která se zastaví před výlohou klenotnictví. Vidíme, že se dívá na stříbrný náramek. Její následné zklamání ve tváři nám prozrazuje, že si jej patrně kvůli jeho ceně nemůže dovolit, případně jí může připomínat nějaký neveselý zážitek z minulosti. Tady ovšem zůstává kresba všech tři obrázků povětšinou stejná – mění se spíše výjimečně, protože jde v daleko větší míře o verbální humor a pokusy o něj. První obrázek nastolí situaci, druhý v tom pokračuje a třetí ji posune často k neočekávané pointě.
Neočekávané a mnohdy taky neoriginální. Skutečně nejde o rafinovaný humor, nýbrž o takový, jakému konkrétně u nás pšenka kvete. Místo hlasitého zasmání si tedy spíše pro sebe řekneme, kdo z našeho okolí by s největší pravděpodobností něco na tenhle způsob rovněž vymyslel. Nějaké světlé výjimky, kdy pointa fakticky rozesměje, by se naštěstí našly. Dohromady jich může být okolo deseti, přičemž ta úplně nejvíc nejsvětlejší se týká filmu Marley a já. Jinak se nedá tvrdit, že by mělo jít o parodické vtípky. Naopak se dá tvrdit, že označení „kameňáky“ tady bude celkem namístě. Zároveň ale platí, že se autor vyhýbá sexistickému, židovskému či policejnímu humoru a sexuálním narážkám. A i když sem tam přitlačí na pilu, nechce se věřit tomu, že by tímto svým výtvorem mohl kohokoli jakkoli urazit. Fakticky spíše nenápadně nastavuje zrcadlo.
Starého kovboje raději nechme bez komentáře dál u ohrady a přejděme k Mlékaři Danovi. Sám o sobě tvrdí třeba to, že je blbeček, který splynul s vesmírem. Jiní jej možná budou považovat za celkem v pohodě týpka, co už je dospělý, a proto neváhá trochu šikanovat děti a dělá si z nich srandu. Terčem jeho poznámek a lží se stávají jak ony samotné, tak jejich zvířátka či maminka. Za všechny to odnáší malá Karen, která ho pro jeho charakter a potíže s chlastem nenávidí. Nutno dodat, že v některých políčkách se potkají i ti, u kterých bychom to nečekali.
Sluší se taky upozornit, že každá tři okénka mají nějaký svůj nadpis, který ovšem s tím, o čem vyprávějí, v naprosté většině případů nesouvisí. Prakticky se jedná pouze o takové momentální hříčky a postřehy typu „lesk potu v očích“ / „humor, kterému se vaše bránice brání“ / „komiks, který vám prozáří smrt“ / „pracovní úraz v továrně na smích“ / „chtěl dršťkovou, dostal čočku“ / „mýtná brána na cestě za štěstím“ / „sjetý něčím přejetým“ / „uždibán k smrti morčátky“ / „exfoliace piraňami“ / „netěsnící nádoba na odpadní humor“ / „po hlavě do masomlýnku“ / „smrtící patogen smíchu“ / „zvonkohra, které odzvonilo“. Zní to lákavě?
Red Meat se dotkne ledasčeho. Od tekutého dusíku nebo boj proti drogám přes voňavý šampon nebo rovnátka na nohy až po zmrzlinu nebo „Elvise Preclíka“. Vlastně je zbytečné upozorňovat na to, že byl rozdělen na tři části po cca šedesáti stránkách. Ta třetí nese podtitul GOLD, což zní slibně, leč že bychom se dočkali oproti těm dvěma předcházejícím nějakého „zlatého“ nadstandardu v podobě legračnějších legrací, tak to nikoli. Abychom to nějak „readmeatovsky“ shrnuli: Těmito komiksovými vtípky přestal jejich autor na internetu zásobovat v roce 2023. Tištěnou přeloženou verzi si po přečtení nebudeme pamatovat ani tak kvůli nim, jako kvůli skutečnosti, že nás přinutila si o těch nehybných černobílých postavičkách chtít začít něco myslet.
KOMPLETNÍ NABÍDKA VYDAVATELSTVÍ CREW JE K DISPOZICI TADY
FOTO: crew.cz
O co jde? V podstatě jde o triádu. Teď nechme stranou počiny typu Killer od Johna Woo, kde uvedený název odkazuje k čínské mafii. V Red Meat řešíme do určité míry filmovou terminologii. V ní pojem ‚triáda‘, laicky řečeno, odkazuje k faktu, že musíme mít alespoň tři záběry, abychom pochopili souvislosti. Například vidíme ženu, která se zastaví před výlohou klenotnictví. Vidíme, že se dívá na stříbrný náramek. Její následné zklamání ve tváři nám prozrazuje, že si jej patrně kvůli jeho ceně nemůže dovolit, případně jí může připomínat nějaký neveselý zážitek z minulosti. Tady ovšem zůstává kresba všech tři obrázků povětšinou stejná – mění se spíše výjimečně, protože jde v daleko větší míře o verbální humor a pokusy o něj. První obrázek nastolí situaci, druhý v tom pokračuje a třetí ji posune často k neočekávané pointě.
Neočekávané a mnohdy taky neoriginální. Skutečně nejde o rafinovaný humor, nýbrž o takový, jakému konkrétně u nás pšenka kvete. Místo hlasitého zasmání si tedy spíše pro sebe řekneme, kdo z našeho okolí by s největší pravděpodobností něco na tenhle způsob rovněž vymyslel. Nějaké světlé výjimky, kdy pointa fakticky rozesměje, by se naštěstí našly. Dohromady jich může být okolo deseti, přičemž ta úplně nejvíc nejsvětlejší se týká filmu Marley a já. Jinak se nedá tvrdit, že by mělo jít o parodické vtípky. Naopak se dá tvrdit, že označení „kameňáky“ tady bude celkem namístě. Zároveň ale platí, že se autor vyhýbá sexistickému, židovskému či policejnímu humoru a sexuálním narážkám. A i když sem tam přitlačí na pilu, nechce se věřit tomu, že by tímto svým výtvorem mohl kohokoli jakkoli urazit. Fakticky spíše nenápadně nastavuje zrcadlo.
Starého kovboje raději nechme bez komentáře dál u ohrady a přejděme k Mlékaři Danovi. Sám o sobě tvrdí třeba to, že je blbeček, který splynul s vesmírem. Jiní jej možná budou považovat za celkem v pohodě týpka, co už je dospělý, a proto neváhá trochu šikanovat děti a dělá si z nich srandu. Terčem jeho poznámek a lží se stávají jak ony samotné, tak jejich zvířátka či maminka. Za všechny to odnáší malá Karen, která ho pro jeho charakter a potíže s chlastem nenávidí. Nutno dodat, že v některých políčkách se potkají i ti, u kterých bychom to nečekali.
Sluší se taky upozornit, že každá tři okénka mají nějaký svůj nadpis, který ovšem s tím, o čem vyprávějí, v naprosté většině případů nesouvisí. Prakticky se jedná pouze o takové momentální hříčky a postřehy typu „lesk potu v očích“ / „humor, kterému se vaše bránice brání“ / „komiks, který vám prozáří smrt“ / „pracovní úraz v továrně na smích“ / „chtěl dršťkovou, dostal čočku“ / „mýtná brána na cestě za štěstím“ / „sjetý něčím přejetým“ / „uždibán k smrti morčátky“ / „exfoliace piraňami“ / „netěsnící nádoba na odpadní humor“ / „po hlavě do masomlýnku“ / „smrtící patogen smíchu“ / „zvonkohra, které odzvonilo“. Zní to lákavě?
Red Meat se dotkne ledasčeho. Od tekutého dusíku nebo boj proti drogám přes voňavý šampon nebo rovnátka na nohy až po zmrzlinu nebo „Elvise Preclíka“. Vlastně je zbytečné upozorňovat na to, že byl rozdělen na tři části po cca šedesáti stránkách. Ta třetí nese podtitul GOLD, což zní slibně, leč že bychom se dočkali oproti těm dvěma předcházejícím nějakého „zlatého“ nadstandardu v podobě legračnějších legrací, tak to nikoli. Abychom to nějak „readmeatovsky“ shrnuli: Těmito komiksovými vtípky přestal jejich autor na internetu zásobovat v roce 2023. Tištěnou přeloženou verzi si po přečtení nebudeme pamatovat ani tak kvůli nim, jako kvůli skutečnosti, že nás přinutila si o těch nehybných černobílých postavičkách chtít začít něco myslet.
KOMPLETNÍ NABÍDKA VYDAVATELSTVÍ CREW JE K DISPOZICI TADY
FOTO: crew.cz