Holka a kluk spolu sedí u stolu. Na tom není nic zvláštního. Právě prožívají vztahovou krizi. Na tom taky není nic zvláštního. Rozhodli se ji však řešit tím nejzvláštnějším způsobem. Nějací vědci, zřejmě opravdu chytré hlavy, vymysleli šestatřicet otázek, které spolehlivě zachrání každý vztah nebo přinutí každého týpka, aby se (znovu) zamiloval do holčiny (případně obráceně) nebo něco v tom smyslu. Nejparádnější z otázek uvádím dole a vskutku to jsou perly, jaké určitě stojí za to s drahou polovičkou zodpovědět, co říkáte? Na tom, kde se zrovna budete nacházet, vlastně ani tolik nezáleží.

Můžete třeba sedět u stolu, tak jako evidentně velice tolerantní hlavní hrdinka Marie a její přítel, který až do samotného závěru sedí zády k nám. Mimochodem, závěrečný úkol spočívá v dívání se sobě navzájem do očí po dobu čtyř minut! Což o to, detail tváře Aleny Dolákové je hezký, ale už po minutě bude střihnuto na superartové divadelní představení, resp. superartovou „performance“, jejíž nácvik jsme do té doby párkrát sledovali a na které se po zbývající minuty zasekneme. To znamená, že během pokládání otázek – na rozdíl od postav – od stolu párkrát uhneme, abychom se k němu zase vrátili. Třeba po lesbické líbačce, hezkém tanečku na ulici …

… pokecu dvou kamarádek, návštěvě kina, ne zcela fajnovém sexu, kdy smích vystřídá pláč (podobně jako v případě Josefa-Švába Malostranského).  A vynechat nesmíme stresující pobyt u matky, který hlavní hrdinku rozhodí více, než kterákoli z těch bizarních otázek. Během jejich zodpovídání před sebou měla zmíněná Alena Doláková nesnadnou úlohu, neboť právě na ní bylo, aby při tom filozofování, které někdy vskutku má své opodstatnění, udržela diváckou pozornost. A nutno dodat, že i díky osobitému úsměvu a několika trefným pohledům se jí to podařilo. Bezmezně jí věříme taky tu neochvějnou zálibu v tancování. 

 










 

Na začátku toho všeho prý byla myšlenka, co kdyby Maryša, Heda Gablerová a Nora byly sestry? Takovou si můžou položit snad jedně ti, kteří v současnosti prošli FAMU. Zrcadla ve tmě nezapřou, že se na jejich vzniku výrazně podíleli lidé, kteří tuhle kdysi mimořádně prestižní školu vystudovali. Avšak za dob Evalda Schorma nebo Jana Němce byla FAMU doopravdy někde úplně jinde. Přesto se právě k československé nové vlně černobílá Zrcadla ve tmě hlásí, tak jako ke společným počinům Ingmara Bergmana a Svena Nykvista. Nutno dodat, že tenhle ušlechtilý záměr se do značné míry podařil. A jako bonus se ve filmu najde pasáž, která dost připomene jednu podobnou ze snímečku Sama nocí tmou.

Zrcadla ve tmě jsou samozřejmě velice artovou, a tudíž značně nekomerční nízkorozpočtovou podívanou, což pochopitelně automaticky neznamená špatnou. Naopak je dobré si občas takhle připomenout, že dobrý film nedělají pouze známá jména v titulcích a vizuální efekty. Je fakt, že některé repliky sem tam nepříjemně tahají za uši a že taneční pasáže jsou navzdory zajímavé choreografii Elišky Soukupové, která hraje zároveň Mariinu kamarádku, poněkud zdlouhavější – na rozdíl třeba od Pražské pětky. Co ale na celé věci zamrzí úplně nejvíce, je skutečnost, že neuvidíme tanečnici, o které hlavní hrdinka tvrdí, že se do ní (platonicky?) zamilovala při pouhém pohledu do jejích očí.


VÝBĚR Z TĚCH OTÁZEK:

• Pokud by ses mohl/a dožít 90 let s tím, že posledních 60 let tvého života by sis mohl/a ponechat buď tělo, nebo mysl 30letého člověka, co by sis vybral/a?
• Máš předtuchu toho, jak bude vypadat tvoje smrt?
• Čeho si nejvíce vážíš u přátelství?
• Co pro tebe znamená přátelství?
• Řekněte 3 pravdivá tvrzení o sobě a svém partnerovi/své partnerce. Například: “Jsme oba v této místnosti a cítíme...”
• Řekni svému partnerovi/své partnerce, co se ti na něm/ní líbí. Tentokrát buď velmi upřímný/á a řekni věci, které bys možná neřekl/a někomu, koho jsi teprve před chvílí poznal/a.

FOTO: Aerofilms