Zmíněný Luc Besson se ve své tvorbě jinak nikdy příliš neobtěžoval tím, aby si ověřil fakta. Vždycky mu šlo o to stvořit především pokud možno líbivý biják, a o jeho nelibosti k nějakým průzkumům a rešerším svědčí vlastně i skutečnost, že se nejčastěji věnuje buď sci-fi, nebo akčňákům. A když už náhodou sklouznul zpět do minulosti (Johanka z Arku, Anna), stejně se nedá mluvit o nějaké historické věrohodnosti. V Sexy Pistols mu žánr komedie rovněž umožňuje využít pouze obecně známou přestavu o Mexiku 19. století, byť měl nejen díky Maxmiliánu I. jako Francouz dobrý důvod, proč se o tohle období v dějinách jižního souseda USA více zajímat.
Do značné míry sází tohle dílko na krásu a herecké umění dvou zmíněných hereček, o jejichž fungující chemii (nejen při hašteření a formování parťáctví) na plátně nemohlo být sporu, vzhledem k jejich už tehdy dlouholetému osobnímu přátelství. Účasti Salmy a Penélope vděčí Sexy Pistols za mnohé. Dalším plusem budou některé komplikovanější kaskadérské kousky – ať už na koni při vykrádání banky, při lezení na střechu či při pádu z mostu do řeky. I akční scény pobaví, přestože nejsou vyvedené oldschoolově, nýbrž za pomoci CGI, což žánru obvykle moc nesvědčí (např. Wild Wild West), leč tady to funguje.
Sexy Pistols (Bandidas) je film u kterého, co se postav týče, spočívá ze všech nejpropracovanější aspekt v Sařině škytání pokaždé, když je nervózní, rozrušená. Její představitelka se po Tenkrát v Mexiku znovu dostane k podobnému útěku, jako byl tento v řetězech, a taky bude házet nože. Takže žádné překvapení na úrovni třeba v RED ze samopalu střílející Helen Mirren. Nebylo ani překvapivé, když Salma ve Fridě zazpívala, jelikož zpívá i v Desperadu, které Julie Taymor evidentně neviděla. Nicméně to už jsem trochu odbočil. V každém případě platí, že v Sexy Pistols vyšla Bessonovi sázka na to, aby se historickou přesností nezabýval. Díky tomu a díky Salmě s Penélope je postaráno o příjemnou zábavu.
FOTO: cinema.de