Tentokrát to není takový zběsilý doják, ale vcelku příjemná rodinná podívaná, jako kdysi Neuvěřitelná cesta. Bylo jedno město. V tom městě jedna čtvrt. V té čtvrti ulice. V ní naproti sobě stály dva domy. V jednom bydlel se svou matkou (Ashley Judd) ctihodný Lucas, jenž se snažil opečovávat psy a kočky, kteří pospolitě žili pod tím druhým, zjevně opuštěným domem. Nikdo neví, komu patřili. Ale jednoho dne tam své lidi vyslal zlý polda, který neměl nic lepšího na práci, než chytat potulné psy, kteří dělali radost jak svým majitelům, tak v případě fenky Belly i válečným veteránům, kteří si s sebou z bitev přivezli fyzickou i psychickou újmu. Ale třeba se strážce zákona pouze nechal zkorumpovat panem Beckenbauerem (nikoli Franzem!).

Dvojčata Romula a Rema odkojila vlčice a jeden z nich pak založil Řím. Bellu odkojila kočka, a taky se později postarala o pořádný vzruch. Lucas se jí pak hodně věnoval a stali se nejlepšími kamarády, přestože jeho kolegyně Olivia (Alexandra Shipp) doufala, že bude více času trávit jenom s ní. Veteránům přítomnost takového pejska pochopitelně nesmírně pomáhá, avšak Bella se jednoho dne zaběhne a vynoří se až daleko předaleko od svého domova. Dokáže se vrátit ke svému páníčkovi? Ať už ano či ne, jistě po cestě (lokace hezké, akorát ta Britská Kolumbie už začíná být docela profláklá) zažije mnohá dobrodružství i příkoří. 

Není to nezajímavé. Když hlavnímu hrdinovi ve filmu umře třeba otec, diváky i divačky se s tím často smíří mnohem snadněji, než když ztratí psa. Spousta lidí má totiž víc psů než otců. Pes by měla být jediná bytost na světě, která má radši páníčka/paničku, než sebe samotného. A pes, když hraje ve filmu, je vždycky upřímný a neumí se přetvařovat. Jak píšu, v Psím domově se krokodýlí slzy ronit nebudou. Tedy nějaká ta slzička přesto (hlavně samozřejmě divačkám) možná ukápne, nicméně pořád je to v normě. A stane se tak i přesto, že v průběhu oné cesty nám bude naznačeno: „Jenom klid, všechno to dobře dopadne.“

Na své pouti potká vlky (režisér hrál kdysi hlavní roli ve snímku Pláč pro vlka a jinak se podepsal taky pod další projekty o zvířatech a se zvířaty), osamělého váguse, poldy, ba i „velký kotě“, jak říká pumě. Ano, Bella všechny své příhody komentuje, což je někdy zábavné, někdy trochu bizarní, nicméně dětem se to s největší pravděpodobností bude líbit. Tak jako české znění. To rozhodně nebývá u hraných počinů zvykem. Psí domov taky do značné míry kopíruje koncept Válečného koně, jelikož Bella vystřídá více majitelů, z nichž některým změní život. V každém případě hlavní postavu v Psím domově skutečně nepředstavuje nikdo z lidí.

Psí domov je film, který si může v klidu užít celá rodina. V současném hollywoodu vzniká jen zlomek projektů, které se o sobě smí něco takového směle tvrdit. Jenom prostě doplácí na dvě věci. Jednak na to, že není nijak extra originální. A jednak se stopáž rozhodně měla vyšplat na vyšší porci minut, aby byla ta cesta epičtější. Možností, kam by mohla Bella dorazit a co by mohla zažít, totiž evidentně existuje celá řada. Pokračování však není – na rozdíl od Psího poslání – příliš pravděpodobné. Přitom je velice reálné, že právě po zhlédnutí Psího domova budete mít svého psa ještě radši.

P.S.: Wes Studi je hustej!

FOTO: Falcon