Phoebe je obyčejná náctiletá středoškolačka, co žije se svou matkou (Catherine Keener v malé roličce), která působí dojmem, že si hraje na starostlivou pouze tehdy, když si jednou za čas vzpomene, že má dceru. Kamarádí se s Addisonem Schachtem, který neprožívá zrovna dobré období. Ačkoliv jak se to vezme. Nedávno přišel o matku a teď s Phoebe o panictví (v intimně vyvedené scéně, načež následují hovory o tom, jestli to bylo fajn). Chvíli předtím se stavili v levné restauraci/bistru U Sedmi hvězd, kde pracuje jeho kámoš Kevin Broadus. Ten, o němž se téhož odpoledne dozvídají, že byl chladnokrevně zastřelen.

Klíčová scéna celého filmu se odehraje po nějakých deseti minutách a jak už to tak mnohdy bývá, není dobře natočena. Režisér zvolil velký celek s tím, že po výkřikách hostů a po výstřelu přecházíme do bílé, kde bílá je peřina v posteli, pod kterou leží právě Addison a Phoebe. Pravda, mohlo to dopadnout ještě hůř. On se jde večer podívat na místo činu a rozhodne se všemu přijít na kloub, neboť na každém rohu slýchá tvrzení, že jeho mrtvý (černý!) kámoš byl členem gangu. On je však skálopevně přesvědčen o tom, že byl slušný a nikdy by se nezapletl s nesprávnými lidmi, tudíž nemohlo jít ani o rasově motivovaný zločin.

Začne tedy fušovat policii do řemesla, což může být pozoruhodná premisa pro de facto kterýkoliv žánr. V Listopadových vrazích ale není po celou dobu stoprocentně zřejmé, jestli bylo záměrem, že když nedokázal (resp. vzhledem k okolnostem ani nemohl) pomoci matce, velí mu jeho smysl pro spravedlnost udělat všechno pro to, aby byl v případě jeho kamaráda viník potrestán. Nebo je to tím, že se jedná o chytrého, přemýšlivého chlapce (šprta), který už má podanou přihlášku na Chicagskou univerzitu, a protože ve škole už o nic nejde, potřebuje akorát něčím vyplnit čas do doby, kdy bude vědět, jestli byl přijat nebo ne? Na druhou stranu v jednom momentě neváhá překročit Rubikon a pustí se do fakticky nebezpečné akce. To dokazuje na jednu stranu odhodlanost, ale na tu druhou zbrklost, naivitu a stupiditu (tj. nechytrost), kvůli které si rozhodně nezíská sympatie všech.

Ne, třebaže obal DVD to naznačuje, Listopadoví vrazi nejsou počinem ve stylu Bonnie a Clyde či Takových normálních zabijáků. Ansel Elgort (Baby Driver) a Chloë Grace Moretz (Fracek) tedy netvoří dvojici, která by cestovala po Státech, vykrádala banky či dokonce vraždila. Jejich náctileté milostné vzplanutí navíc příběhu nedodává grády, ale spíše jej brzí. Tak jako dlouhé detailní záběry, které doprovází daná píseň, jejíž text se vztahuje k tomu, co postavy zažívají, nicméně pohříchu není opatřen českými titulky. Teď do toho sem tam ty lyrické záběry – tu na moře, tu na květy apod. Při stopáži dosahující na nějakých 74 minut se toho fakt mnoho nestane.

V Listopadových vrazích, natočených na motivy slavného románu Sama Munsona, nechybějí ani záběry roztřesenou ruční kamerou, které natáčejí přímo postavy. I tohle bylo dosti zbytečné rozhodnutí. Romány bývají dlouhé, takže spoustu věcí bylo evidentně vypuštěno a je znát, že tvůrci pracovali se skromným rozpočtem. Brát zcela seriózně se tento počin úplně nedá, ale někdy od chvíle, kdy Addison navštíví Kevinovy rodiče, přeci jen získá nějakou emotivní hloubku a režisérovi Sachovi Gervasimu rozhodně nelze upřít snahu o to dát filmu ucelený tvar, i když to má složité i v tom, že Steven Knight v minulosti napsal daleko propracovanější scénáře.

Listopadoví vrazi by v této své podobě mohli maximálně zaujmout zřejmě pouze diváky a divačky okolo patnácti roků. I pro ně by však nemusel být nejzajímavější postavou ani Addison, ani Phoebe, ani Addisonův otec (David Strathairn v malé roličce), ani ředitel školy Karlstadt, nýbrž kruťácký Mark Lorriner, spolužačka Alex a hlavně „ilegální“ černoch D Cash (Cory Hardrict). Jenže kdyby byl tento příběh vyprávěn z jejich úhlu pohledu, byl by asi mládeži nepřístupný. V této podobě se jedná o hodně průměrnou detektivku, která postrádá byť jen jeden jediný nečekaný twist. Škoda.

FOTO: cinema.de