Pojďme se teď na chvíli přesunout do světa, který obývají pouze a jenom zvířata. Pan Moon je koala, která nade všechno zbožňuje svoje divadlo. Ale to v současnosti vůbec neprosperuje. Jedinou cestu za jeho záchranou vidí v uspořádání pěvecké soutěže, jejíž vítěz nebo vítězka získá finanční obnos ve výši 1 000 dolarů. Nicméně skleněné oko jeho starší a mírně popletené sekretářky paní Crawlyové zapříčiní, že se odměna rázem o dvě nuly zvedne na 100 000 dolarů. Když to pan Moon zjistí, bude muset udělat určité brykule, aby nemusel soutěž zrušit.

Z mnoha soutěžících nás budou nejvíce zajímat tito: Dikobrazice Ash, která spolu se svým přítelem Lancem vyznává punk-rock. Prasnice Rosita, jež rozhodně umí zpívat, ale většinu času se musí věnovat svým pětadvaceti potomkům. Nesmělá a ostýchavá slonice Meena, která dokáže zpívat lépe než Tori Kelly, avšak obecenstvo je problém. Dále tu máme narcistní myš jménem Mike, jenž dokáže vystihnout Franka Sinatru, ale zároveň se zapletl s gangstery. A konečně se seznámíme i s gorilou Johnnym. A ten to rozhodně nemá jednoduché, protože jeho otec se svou bandou vykrádá banky a chce, aby ho v téhle kariéře synek následoval.

Všichni tedy řeší nějaké problémy a u některých je vyřeší až nežádané okolnosti, jaké se odehrají během soutěže. Její pravidla nejsou taková, jaká známe z prvních dvou sérií superstar, což může být někdy trochu matoucí. (Tedy patrně za předpokladu, že nevíte, na jakém principu funguje třeba X Factor a další podobné pořady). V samotném závěru dojde k tuplem razantní proměně, kvůli níž se na jednu stranu ukáže, že samotná soutěž byla vlastně nepodstatná, leč na druhou stranu se objevuje laciná snaha dojímat, takže musí být zahlazeny všechny dosavadní konflikty a příkoří.

Velká škoda, jelikož pak by byl Zpívej asi dokonalým animákem. A pro případné pokračování by bylo hodně na čem stavět. I když by bylo možná lepší, kdyby nevzniklo. Jednak proto, že tenhle film (ne)překvapivě zase tolik nevydělal, a druhak by tvůrci všechno určitě doslovně napravili v něm. Bohatě přitom stačily ty náznaky spočívající i v jedné větě (viz: „Ze dna vede jediná cesta – vzhůru!“) nebo v obecném tvrzení, které z filmu vyplývá. A sice, že má smysl se hodně obětovat pro něco, na čem nám fakt záleží, byť se to na začátku jeví býti takřka utopií.

A to je hrozně bezva. Tak jako samotná animace, která přivedla všechny ty postavy skutečně k životu. Jejich výrazy ve tvářích nemají chybu. A že jsou to postavy se vším všudy, tedy včetně emocí, o to se zasloužili i ti, kteří se podepsali pod české znění. Jenom z projevu Ewy Farne (Ash) lze poznat, že v oboru namlouvání animáků teprve začíná. Ledacos ovšem vynahradí výborným zpěvem. Ne, opravdu nemám zapotřebí slyšet Matthewa McConaugheyho, Reese Witherspoon, Setha MacFarlanea, Scarlett Johansson, Johna C. Reillyho, Tarona Egertona či Jennifer Hudson, kteří mluví v originále. A věřím, že nebudu sám.

Zpívej má rověž výborný soundtrack, na jakém se nacházejí cover verze méně známých, známých i nejznámějších skladeb různých žánrů (údajně jich je na pětašedesát!), přičemž samozřejmě zdaleka ne všechny zazní v plné délce. Nejvíce jich bude asi v působivé montáži, kdy se vybírají hlavní soutěžící. Kvalitních scén v téhle filmové bajce, jež tedy opravdu pohladí nejen uši, ale i duši, najdeme více. Možná by ale stálo při dalším zhlédnutí za bližší rozbor to, proč zrovna těmto zvířatům byly přisouseny právě takové vlastnosti. A taky proč mám už od zhlédnutí furt ten iluzivní pocit, že se děj odehrává někdy ve třicátých, čtyřicátých nebo padesátých letech minulého století, i když tomu tak není. Snad za to může styl oblékání pana Moona nebo některé jevy, po nichž se vybaví konkrétní počin z daného období. Kupříkladu Eddieho (kamarád hlavního hrdiny) babička na těch schodech silně připomíná Normu Desmondovou. Zřejmě i takovéto pocity zapřičiňují, že Zpívej není tak úplně pro děti. A to je na animáku vlastně celkem sympatické.

FOTO: CinemArt