Nejen nedávno vzpomínaní Romulus a Remus se mohou pochlubit tím, že je odkojila vlčice. Také člověčí mládě Mauglí byl vychován vlčí smečkou v čele s Rákšou a Akélou. Samozřejmě, že pod dohledem pantera Baghíry. Jenže v džungli se těší největšímu respektu tygr Šér Chán, který nenávidí lidi, protože s nimi v minulosti měl velice nepříjemnou zkušenost. Mauglí nechce ohrozit ty, které má rád (vysoce humánní smýšlení na to, že jiné lidi v podstatě nikdy nepoznal), a tak se rozhodne, že od smečky odejde. V džungli poté natrefí na další zvířata – medvěda Balúa, krajtu Ká, či opího krále Ludvíka, jenž požaduje „rudý květ“. Co to je?

Kdo by se někdy v nějaké formě nesetkal s Knihou džunglí od spisovatele Rudyarda Kiplinga, která s velkou pravděpodobností posloužila Edgaru Riceovi Burroughsovi při tvorbě Tarzana. Možná, že opravdu trochu opisoval, avšak to nic nemění na faktu, že obě díla byla již několikrát zfilmována. S Knihou džunglí naposledy před více než dvaceti rokama zaujal Stephen Sommers (jeden z mých nejoblíbenějších režisérů). Jeho verze se od této v režii Jona Favreauva (tvůrce prvního a druhého Iron Mana) nepřekvapivě v mnohém liší.

Předně tady se s lidmi – tedy s výjimkou Mauglího, dá-li se považovat za člověka – téměř nesetkáme. A když už se objeví, není jejich výskyt prakticky nijak vysvětlen. V závěru je film vůbec takový zvláštní. Dějí se v něm věci, které se vůbec dít nemusely a mohly být vyřešeny jinak – lépe a konstruktivněji. Jako co si budeme povídat, scénář Justina Markse není dobrý. Naopak je hrozně jednoduchý a Favreau zaslouží uznání za to, že se mu podařilo příběh natáhnout na těch 106 minut. Ale jestli měl být tohle projekt, kvůli kterému odmítnul režii Iron Mana 3, tak nevím, nevím.

Tady totiž jde především o CGI efekty (už se těším, až bude odtajněn rozpočet). Všechna zvířata v džungli jsou skutečně živá a navíc mluví lidskou řečí. Ale pozor! Tahle nová Kniha džunglí rozhodně není tak úplně bajka, protože v ní chybí jakékoliv poučení. Na rozdíl od Sommersovy verze, kde jsme se navíc dozvěděli, proč je Ludvík Ludvík, kde měl taky nejeden pocit, že tamní Mauglí opravdu splynul s džunglí, a kde nechyběla příhodná atmosféra. Prostě starší podání je zábavnější i dojemnější, protože tohle zmíněný režisér umí podat přesně tak, jak je třeba (z jeho tvorby neplatí pouze pro bídného Van Helsinga). V této Knize džunglí některá zvířata dávají názorně na odiv lidské vlastnosti – tu dobré (moudrost, dobrosrdečnost), tu špatné (manipulativnost, chamtivost), nicméně k čemu to, když to všechno jako celek funguje jenom napůl.

Kniha džunglí, která právě vstupuje do českých kin, rozhodně mohla dopadnout lépe. Nicméně se dá očekávat, že dětem se vzhledem k mluvícím a dokonale vytvořeným zvířatům bude jistě líbit. Takže vlastně co na tom, že některá se tu s danými vlastnostmi objevují zřejmě jenom proto, že se tak nacházejí v Kiplingových knihách, nikoliv proto, že by jejich začlenění do příběhu smysluplně vyvstalo z toho, jak se postupně odvíjí. Hlavně, že tvůrci zdůrazňují, že jejich film vzniknul pouze „NA MOTIVY překrásných povídek Rudyarda Kiplinga.“ Vsadil bych se taky, že ve spisovatelově předloze jsou mnohem zřetelnější některé důležité (výchovné) hodnoty. Z téhle nejnovější filmové verze si čehokoliv užetečného zkrátka nikdo příliš neodnese. Možná tedy dobře, že za dva roky by měla do kin přijít další, snad lepší.

FOTO: Falcon