O filmu už jsme psali ve speciálním článku, protože nás zaujal jak trailer, tak motiv hlavní postavy, která se snaží zbohatnout všemi dostupnými prostředky. Legálními i nelegálními. Televizní i internetové zprávy ukazují, že heslo „s poctivostí leda pojdeš“ je pro náš národ poměrně vlastní, a proto je velká šance, že se v Czech Made Manovi uvidí i někteří diváci. Kvůli tomu půjde téměř jistě o komerčně nejúspěšnější film nejmladšího českého režiséra Tomáše Řehořka. Ten opravdu chytil příležitost za pačesy, a je pravda, že některé postupy, které uplatňuje ve svém nejnovějším díle, by mu mohla většina ostatních současných českých režisérů jen závidět. Ale o tom později. Závist se u nich může objevit i při pohledu na herce a herečky. A o těch hned teď.

Režisér totiž mohl prakticky i tu nejmenší roličku obsadit nějakým známým hercem či herečkou. Za to mohl do jisté míry určitě také fakt, že tu má cameo i bývalý prezident, kterému hlavní postava Jakub Vrána ve scéně v závěrečných titulcích přispívá na revoluci. Je nezpochybnitelné, že filmy občas stojí a padají s výkonem představitele hlavní role. Sázka na Jana Budaře se opravdu vyplatila, protože nejen svými posunky a mluvou, údajně nastudovanou podle skutečného Czech Made Mana, ale především svým one-man show spolehlivě utáhne celý film. Je totiž jediný, koho vidíme neustále, zatímco všechny ostatní postavy, byť je hrají známí herci, jsou opravdu jen malé a než si stačíte na nějakou nově příchozí zvyknout, hned ji střídá jiná. O to důležitější je Budařův přínos, protože možnost říkat si Jakub vrána si evidentně užíval. Kdyby hrál hlavní postavu kdokoliv jiný, troufám si tvrdit, že by sotva takto zábavnou formou vystihl její charakter.

Největším nedostatkem Czech Made Mana je jeho až nefilmový způsob vyprávění, který připomíná spíše videoklip či zábavný pořad s několika (téměř) nesouvisejícími scénkami (hospoda, blázinec, vězení, kancelář, …). Že opravdu sledujeme film nám připomíná pouze kontinuální komentář hlavní postavy, který sice neustálými poznámkami typu „ale to předbíhám“ či používáním oblíbeného slovíčka „vole“ nebo jen „voe“ skoro v každé větě působí spíše jako parodie na tento styl, kdy je hlavní postava zároveň vypravěčem příběhu, nicméně tak alespoň částečně spojuje jednotlivé scénky v celek. Opravdu je hodně znát, že si tvůrci dali (či dostali?) na přípravu v porovnání s ostatními českými filmy dá se říci jen chvíli, což nejvíce odnesl scénář, který je mnohdy až příliš přímočarý. To místy působí dojmem, že se jeho autoři neustále ženou někam k nějakému stěžejnímu bodu, kde by měl celý příběh naprosto zásadním způsobem vygradovat něčím, co by mělo diváky překvapit, ale ukáže se, že se neženou někam, ale nikam a že nevygradují něčím, ale ničím.

Přípravné práce a samotné natáčení – obojí bylo v případě Czech Made Mana zřejmě hodně rychlé. Stádium postprodukce už evidentně tak uspěchané nebylo. Některé scény jsou sice až rušivě přebarvené, ale stále ještě tak tak v mezích snesitelnosti. Nejsilnější zbraní filmu je bezesporu střih. Czech Made Man má opravdu úžasnou dynamiku, což je přesně to „později“ z prvního odstavce, co většina ostatních současných českých režisérů může Řehořkovi závidět. Speed-up a slow motion efekty fungují skoro stejně dokonale jako ty ve filmech Zacka Snydera. Díky nim a několika dalším vychytávkám skutečně není po celou dobu sledování filmu čas na nudu. Zvláště když v něm máme jedno mimořádně příjemné zpestření, v tuzemské tvorbě vskutku nevídané.

Tím není samozřejmě myšleno nic jiného, než „Šanghajská mise“. Ta jediná navíc působí opravdu filmově. Není samoúčelná, je v ní poměrně dramatická záplatka, díky které nám dokonce vzniká i nějaké to napětí, a uvidíme v ní i trochu tajemnou krásku Sharon, kterou si zahrála milá herečka Veronika Hong. Zároveň „mise“ funguje i jako (ne)užitečná lekce čínštiny, a jako bonus obsahuje pěkné záběry na město, které fungují i rytmicky, a samozřejmě nechybí nahá Asiatka ve vaně. Pokud někdy vznikne Czech Made Man 2, jakože je to možné, protože toto téma jistě není pro našince nezajímavé, pak by se měl rozhodně celý odehrávat v Číně.

Czech Made Man určitě není absolutní peckou letošního jara, ale rozhodně není nezajímavý a divákům má co nabídnout. Některé momenty jsou sice naprosto zbytečné, a třebaže se možná skutečnému Czech Made Manovi opravdu staly, bylo by nepochybně vhodnější je vyškrtnout už ze samotného scénáře, eventuelně tedy ještě poději vystřihnout ve střižně, protože kazí jinak dobrý dojem z filmu (každý si takové nepochybně najde), ale na druhou stranu to jistojistě nejsou ty, které si budete déle pamatovat, takže si je nakonec vlastně můžete „vyškrtnout“ nebo, chcete-li, „vystřihnout“ sami. Dost by mě zajímalo, jak by to dopadlo, kdyby měl režisér pro natáčení svého dalšího projektu k dispozici větší rozpočet a silnější producentské zázemí, protože talent mu nechybí, byť by se u nás zřejmě našli ještě nadanější mladí tvůrci. Je velmi pravděpodobné, že díky Czech Made Manovi se mu zmíněných výhod dostane. Pak už bude stačit jen vybrat správnou látku na zpracování, a mohl by vzniknout malý filmový zázrak. Určitě se shodneme, že nějaký takový by české kinematografii přišel vhod.