Zack Snyder se velkých výzev nebojí. Po jednom z nejlepších hororových remaků všech dob (Úsvit mrtvých) se vrhl s nevídanou sebejistotou na Třístovku od Franka Millera a natočil vizuálně neuvěřitelně úderný film. Watchmeni vždy platili za dílo, které se zkrátka nedá natočit. Příliš hutné, příliš brutální, příliš myšlenkově bohaté, příliš málo „popcornově“ vděčné. Jak z toho ven? Hollywood rád osekává. Když se tak začalo proslýchat o adaptaci Watchmenů, každý (včetně Alana Moorea, tvůrce předlohy, který upřímně nenávidí filmové adaptace svých děl) očekával pouhé torzo z komiksu, které bude sloužit coby základ pro akční inferno. Snyder podepřen úspěchem Třístovky měl pověst autora, který by dokázal i z leporela natočit plnohodnotný film a dostal zelenou. Upoutávky byly velkolepé, hodně se v nich skáče, bojuje, létá a dělají se další „typicky akční věci“, které ke komiksovým filmům patří. Ve Watchmenech ovšem nemají prakticky žádné větší zastoupení. Watchmeni totiž nejsou typický komiks. A není to jen modrým penisem.

Hned zkraje je třeba si ujasnit jednu věc – tenhle komiksový film mění pravidla žánru a nepřipomíná své kolegy. Teď si možná říkáte „to samé se psalo u Temného rytíře a taky jsem se výborně bavil“, jenže Zack Snyder jde v boření mýtu filmového komiksu ještě dál, než Christopher Nolan. Nolan v Temném rytíři skloubil nebývalou dějovou epičnost s dravým realistickým stylem moderních filmů a současně zůstal věrný tomu, že diváci od takového typu snímku očekávají dechberoucí akční scény. A právě v druhé a třetí položce se Snyder a Nolan výrazně rozcházejí. Co se týče děje, jsou Watchmeni minimálně stejně tak dobří, jako byl Temný rytíř (myšlena struktura vyprávění) a v myšlenkách jsou mnohonásobně bohatší (alegorie současné i minulé Ameriky je obdivuhodně propracovaná). Vizuálně jdou Watchmeni ve stopách klasických komiksů, takže kdo si oblíbil realistické pojetí nového Batmana, ten tu bude jednoznačně zklamán (stejně jako divák očekávají řežbu ve stylu Třístovky, případně výše zmíněného Batmana).

Zklamaný bude i ten, kdo by očekával nějaké oblíbené komiksové pózy. Watchmeni se podobným excesům úmyslně vyhýbají, protože zdejší postavy jsou ztracenci, kteří jsou na okraji společnosti a kteří mají jenom sami sebe. Tím jsme si ujasnili, čím Watchmeni nejsou. A teď je otázkou, co má divák čekat… asi tak, vezměme si pro příklad starší adaptaci Mooreova díla, V jako Vendeta. V mantinelech to je podobný film, protože se v něm tvůrci snažili ctít předlohu. Odmyslete si z Vendety akční scény, přidejte na vizuálu a hodině materiály + nějaké ty časové skoky a vyjdou vám Watchmeni. Že to zní skoro až nezvykle náročně? Ano, to, co Snyder natočil (a na co mu k mému překvapení dali producenti 150 milionů) je v podstatě regulérní artový film, chytře čerpající z popkultury, který má natolik rafinovanou strukturu, že by se i zkušenější filmaři měli od Snydera co učit (protože i přes neustálé skoky a opravdu nahuštěný děj není obtížné se v příběhu orientovat).

Watchmeni jsou zkrátka něco úplně jiného, než doposud filmový komiks přinesl. Fajnšmekři mohou mít radost, protože tak „čistý“ film (tzn. bez kompromisů) se jen tak nevidí. Alan Moore by měl přehodnotit nenávist ke svým adaptacím a dát Watchmenům šanci a producenti musí doufat, že to docení diváci na videu. Již teď je jasné, že snímek v kinech prodělá a je to čistě dáno tím, že na něj diváci nebyli připraveni. Tříhodinový komiksový epos bez akčních scén, postavený čistě na postavách a politické reflexi? Pro popcorňáky nepochopitelné, pro návštěvníky filmového klubu „příliš barevné, než aby to mohlo být umění“. Ti jedni z toho vyrostou, ti druzí možná prohlédnou. Nezbývá, než doufat v obojí, protože Watchmeni jsou jedním z mála pořádných důkazů, že komiks již dávno není jen „zábavou pro děti“.

 

P.S. Abych odpověděl na otázku, která mnohé z vás nepochybně tíží - ano, penis Dr. Manhattana je ve filmu vidět v celé kráse (dokonce několikrát!). Bylo by nicméně smutné, pokud by byla "modrá chlouba" to jediné, co byste si z filmu odnesli.