Na horor začínají Oni slibně. Vyděšený ženský hlas volá na policii, přitom běží pomalé záběry na klidný dům pocákaný krví… Následuje téměř půlhodiny dlouhé intro, během něhož se divák seznamuje se dvojicí postav: Kristen (Liv Tyler) a Jamesem (Scott Speedman). Atmosféra mezi nimi by se dala krájet, o co šlo se dozvídáme postupně. Debutující režisér a scenárista v jedné osobě Bryan Bertino nás pomocí spousty běžných drobných úkonů nutí ponořit se do psychiky postav, sblížit se s nimi. Stačí když ve čtyři ráno zaklepe neznámá žena na dveře jejich osamocené chaty v lese a je konečně jasné, že se něco začne dít. Zaklepe znova a v téhle divné atmosféře nenapadne Jamese nic jiného, než nechat svou přítelkyni samotnou doma a jet jí pro cigarety.

Pak už se servíruje jedno klišé za druhým. Do domu vnikne podivný týpek s pytlem přes hlavu a sleduje Kristen. Ta se bojí a volá zpět Jamese. Mezitím se jí ztratí mobil, on si svůj zapomene v autě. Z povzdálí je sleduje trojice maskovaných lidí – dvě ženy a muž. Začnou se jim dobývat do baráku a pak už se jen stále dokola opakuje ten samý scénář: Pár se bojí, maskovaní stojí. Pak se zase bojí, něco udělají, maskovaní se občas někde mihnou, milenci chtějí utéct, ale nemají jak. Tak se bojí. Přijede jejich kamarád. Pak se zase bojí, maskovaní nic nedělají, jen je děsí…

Hmm, musí se nechat, že atmosféra je budovaná celkem slušně a na některých místech se daří trochu děsit a vyvolat zneklidnění či napětí. Hodně velký zbytek je ale jedna velká nuda a klišé vrstvené na sebe jako mohutný sendvič. Při scéně, kdy se poprvé v domě objeví maskovaný vetřelec, jsem měla co dělat, abych nevyprskla smíchy. Stokrát viděné a silně nedotažené podání působí dojmem horového béčka, které mělo jít rovnou na video a rozhodně ne do kin. 

Oni jsou samoúčelným strašením, které má asi takový smysl jako to, proč neznámá trojice vraždí. Přestože hlavně Liv Tylor se snaží, seč jí síly stačí (její přesvědčivý děs a vystrašení jsou bohužel snad jediným plusem tohoto filmu), rozhodně tím snímek neutáhne. Postavy se chovají nelogicky, téměř si o vraždu říkají. Nechat mobil v autě? Rozdělit se, když pak hrozí největší riziko? Když James nikdy nestřílel, jak to, že umí nabít pušku a strefí se na první pokus? A proč se ze všech postav stávají radioamatéři???? 

Bertino chtěl poukázat na to, že v dnešním světě je spousta bezdůvodného násilí. V jeho podání tohohle hodně slibného námětu to ale působí tak, že jednoduše nevěděl, proč by je ti „Oni“ měli chtít zabít, tak si jednoduše řekl, že přeci důvod mít nemusí. Konec není špatný, ale po téměř celých 85 minut (téměř, protože jsem se asi dvakrát fakt lekla) jsem se nudila tak hrozně, že jsem se snažila zabavit třeba přemýšlení nad tím, jestli Tylor kulhá stále na tu stejnou nohu a proč jednu chvíli kulhá, pak sprintuje a v dalším záběru zase kulhá… 

Snad se tedy Bertinovi podaří si v nějakém dalším filmu spravit reputaci. Potenciál na to má… Jen to chce neskrývat ho za masku a na nic si nehrát.