Režijní debut Helen Huntové Konečně spolu by byl sympatickým pokusem převést na plátno příběh obyčejné ženské těsně před čtyřicítkou, kdyby se to v něm nehemžilo velice nerealistickými situacemi a charaktery. Příjemně natočený a zahraný film strhává do hlubin průměru scénář tak špatné kvality, že by si jím ani autor té nejhorší telenovely nevytřel zadek.
Pojem ‚dramedy‘ se v Americe stává zaříkadlem proti absenci dobrých scénářů a dramaturgů. Pro neznalého terminologie dramedy označuje film, v němž se mísí tragické prvky s komediálními. Kdyby se tento výkvět všech neologismů začal používat už o něco dříve, jistě bychom záhy zjistili, že i my Češi máme dvorní režiséry dramedy, například Zdeňka Trošku, jehož Andělská tvář ve své době poskytovala nefalšovanou komedii pro diváka a tragédii pro producenty.
Konečně spolu je dramedy zacílené na starší či spíše stárnoucí ženy. Příběh pojednává o učitelce, kterou v jednom jediném měsíci opustí manžel, umře jí nevlastní matka, zato ji najde ta biologická, začne se o ni zajímat přitažlivý otec jednoho z jejích žáků a k tomu všemu po mnoha letech marné snahy otěhotní, jenomže s tím nepravým. Zápletka, která by vydala na několik solidních filmů anebo spíše dílů jihoamerického seriálu, se dále ještě zkomplikuje.
Překombinovaný děj trpí neduhy, které by se daly odpustit začínající scenáristce Helen Hunt, ale už ne Alici Arlen stojící například za scénářem k filmu Silkwoodová (1983). Některé scény i dialogy jsou přitom vtipné a jiskřivě zábavné, když se ale začne hrát na příliš vážnou notu a objeví se proslovy o náboženství a adopci, snímek ztratí kouzlo, které mu tak pečlivě budovala civilní a líbivě tlumená kamera.
K velkým plusům snímku patří herecké výkony. Helen Hunt ztvárnila April jako tak trochu unavenou, umolousanou obyčejnou ženskou, až se jeden diví, že jí její nový nápadník, okouzlující Colin Firth, všechny ty komplikace promíjí. Biologická matka April v podání Bette Midlerové se zdá být v celku zvládnutým kompromisem mezi karikaturou střelených moderátorek a lidskou bytostí. Ve filmu se mihne i Matthew Broderick, který ovšem dostal jen další roli z řady potrhlých nekňubů. Colin Firth nehraje, on prostě je. Představuje další variace Pana Darcyho z nyní již kultovního zpracování Pýchy a předsudku. Vcelku vtipná je role Salmana Rushdieho. Hraje Apriliina gynekeloga a až se chce škodolibě dodat, že mu to jde víc od ruky než psaní Satanských veršů.
Největší nevýhodou filmu zůstává upachtěná snaha zkombinovat lehce humorný příběh o stárnutí s psychologickou sondou do světa vyšších témat, na něž ovšem není v hodině a půl čas ani místo. Přesto si myslím, že si Konečně spolu najde početnou základnu divaček, které se velice lehce ztotožní s tou nevýraznou unavenou učitelkou nedobrovolně vtaženou do cizích osudů.
