Žila jednou jedna bohatá rodina, které se stala nehoda. Protože si jejich praprapředek kdysi začal se služkou a těhotnou ji nechal napospas osudu, její matka-čarodějnice rodinu proklela: první děvče, které se v rodu narodí, bude mít místo nosu rypák. A černý Petr připadl na Penelope (Christina Ricci). Ta se s tím během dospívání téměř smířila, ale její afektovanou matku to přivádí k šílenství, dcerku ukrývá před světem, hlavně bulvárem, a zároveň se stůj co stůj snaží najít jí ženicha s modrou krví. Jen láska „od svých“ totiž může kletbu zlomit. Jenže chlapi se do rande s pěknou dívkou s rypáčkem moc nehrnou a rychle prchají.

Jeden z nich uprchne dřív, než stihne podepsat mlčenlivost a vše vyklopí bulvárnímu fotografovi Lemonovi (Peter Dinklage), který má tak šanci po letech očistit své jméno a dokázat, že měl pravdu. Zaplatí ztroskotanci a hazardnímu hráči Maxovi (James McAvoy), aby se jakoby ucházel o Penelopino srdce a veškeré informace donášel jemu. Penelope je ale Maxovi tak sympatická, že se dokáže přenést i přes rypáček (který ostatně je docela roztomilý) a rodí se láska… Jenže samozřejmě praskne, že byl najatý, a Penelope se pod tíhou zklamání rozhodne utéct ze zlaté klece a poznat svět a sama sebe – to za pomoci Annie (Reese Winterspoon), kterou potká v baru a stanou se z nich nerozlučné kamarádky…

Ani se nechce věřit, že režisér Mark Palansky má před tímto snímkem na kontě jen dva krátkometrážní filmečky. Penelope totiž působí jako vyzrálé dílo, které ví přesně, co chce v divákovi vyvolat. Jedná se v podstatě o variaci na staré dobré ošklivé káčátko, kterých se v poslední době (i když Palanskyho snímek se do české distribuce dostal až s dvouletým zpožděním, což je trestuhodné!) vyrojilo opravdu mnoho. Jenže má i mnoho navíc, co může nabídnout a čím si diváka obtočit kolem prstu.

Penelope je vtipnou moderní pohádkou z jakési retrosoučasnosti, tedy ze současnost jak ji všichni známe, doplněné o několik retro prvků – zejména v oblasti médií a techniky (fotoaparáty a lá 30. léta a podobně), což dodává tak trošku jinou atmosféru, poetickou, kouzelnou a sympaticky laděnou do hřejivých barev. Nejsou to ale jen barvy, které zde hřejí – mezi Christinou a Jamesem to natolik jiskří, že z jediného vzájemného pohledu by se dal zapálit táborák a oba navíc vlastní tu pravou dávku charismatu, která dokáže celou dobu táhnout film kupředu…

Proti režisérovi ani hereckým výkonům tedy nelze nic namítat. Ve finále sice dojde i na klasické moralizování, sebepoznání a smíření se s vlastním já, ale to k pohádkám patří a je jedno, jestli v nich vystupují princezny nebo obyčejné dívky s prokletím.

Penelope je kouzelně natočený příběh ve stylu Tima Burtona, který si rozhodně nemůže stěžovat na nedostatek originality v námětu. Romantické schéma s některými jeho klišé ale předkládá s takovým citem pro věc, že dívce s rypáčkem i muži, který ji miloval, ale musel opustit, budete fandit a nedočkavě čekat na kýžený happyend. Není to dokonalý snímek, to ne, ale z šedi současných unylých romancí velice příjemně vyčnívá. Už jen tím, že se mnoho mužských diváků nestydí veřejně přiznat, že se do tohoto milého snímečku zamilovali. A to podle mého už něco dokazuje.