Já myslím, že ano, jen jde o to, jaký pocit si z toho odneseme. Síla srdce neunesla téma a stal se z ní k uzoufání nudný film, Království bylo prošpikované ideologickými kecy a teď jsou na řadě Hrdinové a zbabělci. Robert Redford usedl do režisérské židle již posedmé a tentokrát sáhl po scénáři Mathewa Michaela Carnahana s cílem ukázat americkému nemyslícímu stádu, jak vniká vládní propaganda a jaké může mít účinky na běžné lidi. Na plátně se rozehrávají a proplétají tři příběhy spojené spíš v idealistické rovině, než na základě jedné události, jak to bývá třeba u Iñárritua. Ambiciózní senátor Irving (Tom Cruise), který „rozhodně nemá v plánu kandidovat na prezidenta", se během exkluzivního interview chlubí stárnoucí novinářce Janine Roth (Meryl Streep) novou válečnou strategií. Cílem je obsadit v Afghánistánu vyvýšená místa dřív, než to udělají talibánci, „ať to stojí, co to stojí".

Dva z vojáků, kteří v tu samou chvíli („Kdy to začne?" „Před deseti minutami.") na jednom z cílových míst v afghánských horách čekají na smrt. Jsou jimi Arian (Derek Luke) a Ernest (Michael Peña) - studenti, kteří se rozhodli, že vstupem do armády pomohou udělat svět lepším. Jejich rozhodnutí si pokládá za vinu idealistický profesor politologie Malley (Robert Redford), který jim sice říkal, ať se chopí příležitosti, ale dobrovolný odvod tím rozhodně nemyslel. Se svými výčitkami svědomí se svěřuje chytrému studentovi Toddovi (Andrew Garfield) pozvanému na kobereček za to, že přestal navštěvovat jeho přednášky.

Redford je zkušený režisér a na jeho novém snímku se jednoznačně projevuje znalost řemesla. Navíc téma, které nám servíruje, je svým obsahem zásadní a závažné. Ve své podstatě sledujeme proces ovlivňování lidí tak, jak na devadesát devět procent opravdu probíhá. Redford sundal růžové brýle, kterými je tak jednoduché se dívat na svět, a podal nám jednoznačné svědectví o tom, že nic není tak, jak se na první pohled zdá.

Bez debat nejvýraznější postavou je investigativní novinářka se čtyřicetiletou praxí, která, i přes podřízení se diktátu shora, nezanevřela na své ideály z mládí. Je však postavena před krutou realitu, která žádné vlastní ideály nedovoluje, dokonce je spíš trestá. Kromě Streep jsou ale ostatní herci spíše mdlí, stejně jako většina snímku. Příběh dvou vojáků čekajících na nepřátelském území na smrt sice působí v kontrastu s uhlazeným senátorem a jeho vlastenecky zařízenou kanceláři (nechybí tu ani jeho fotografie vedle Bushe:-)) velmi silně, ale jediným jeho úkolem je právě ta působivost. A rozhovor Redforda se „zlobivým" studentem? Jejich debata je natolik akademická, že se stěží budete orientovat v tom, co je jejím obsahem.

Zato během rozhovoru Streep s Cruisem se scénář mění ve skutečně vybroušený diamant. Každá druhá věta stojí za poznamenání, stejně jako reportérčina návštěva u šéfredaktora. Sarkasmus a ironie z jejích úst srší téměř bez přestávky („Celou hodinu? Musíte být zoufalý...," reaguje na čas, který má pro rozhovor se senátorem k dispozici.). Ale přes to vše je tato novinářka jen dalším zbabělcem...

Hrdinové a zbabělci nejsou špatný film, jen mi tu něco chybí. Něco, co by průměrnému českému divákovi, který nemá každodenní přístup k vysílání CNN a není znalcem politiky Spojených států, snímek přiblížilo. Vždyť v našem prostředí se zmůžeme jen na diskusi o bytí či nebytí radaru a americké vlastenectví je pro nás nepochopitelné. Pak už tedy zbývá jen lákadlo v podobě hereckých osobností. Jenže v případě, že zklamou i ty, již není v kině moc co dělat. Pokud ovšem nemáte na ruce nové hodinky a nemůžete se na ně jednoduše vynadívat...