Řeč pochopitelně není ani o Katharine, ani o Christině, nýbrž o jeho filmové dceři Maggie, kterou si zahrála Abigail Breslin. Zřejmě v nepříliš vzdálené budoucnosti se rozšířila nákaza zvaná necroambulis, po níž se v podstatě lidé mění ve všehoschopné zombie. Bohužel pro Wadea Vogela, toulky po zákazu vycházení se staly osudnými i pro jednu z jeho ratolestí. Podle specialisty a kamaráda Verna (nikoliv Julese) zbývají tři možnosti. Wade se rozhodne, že si Maggie nechá doma, navzdory protestům její nevlastní matky Caroline, neboť je jisté, že se postupem času přestane ovládat a začne být agresivní. A kdo ví, co bude pak.

Předně, Maggie rozhodně není obyčejnou zombiárnou, stejně jako třeba Vymítač ďábla není pouze obyčejným hororem. Obě díla se dají zasadit do širších souvislostí, ale jinak se v podstatě nedají vůbec srovnávat. I proto, že klasika Williama Friedkina zachází v tomto ohledu mnohem, mnohem dál. A hlavně dokáže i po dvaačtyřiceti rokách vyděsit. To Maggie rozhodně neděsí. Alespoň ne tím, co přímo ukazuje, protože „ošklivostem“ (např. useknutí prstu) se v naprosté většině případů důsledně vyhýbá. Její „hidden message“ se však dá vcelku snadno rozklíčovat.

Film Maggie se totiž zaměřuje na lásku mezi rodičem a jeho dítětem. Určitě existuje spousta takových, kteří běsní i tehdy, když jejich potomek má pouhý kašel a rýmičku. Vogelovi však řeší o poznání dramatičtější situaci a překvapivě ji přijímají docela v klidu, za což mohou do jisté míry nepříliš přesvědčivé herecké výkony. Arnolda v takovéto roli jsme rozhodně ještě neměli možnost vidět. Nelze mu upřít velkou snahu, ale holt je to prostě nezvyk, když nechce/nemusí skoro (!) nikoho zabít. Tvůrci si dokonce neodpustili drobný vtípek (snad to byl záměr), kdy Arnoldově postavě jiná řekne „I’ll be back“.

Scénář si vlastně vůbec nic nekomplikuje a jednotlivé obrazy se odvíjejí smysluplně. Tím se kolikrát nemohou pochlubit ani ambicióznější díla. Takže když Wade sejme manžela a dceru své sousedky, dá se čekat, že se ona sousedka objeví. Otázka však zní, s jakými úmysly. Když už dcera přestává být sama sebou, je zřejmé, že její nevlastní matka nebude chtít přihlížet tomu, až ji začne požírat zaživa. Jediné, co jsme fakt nepotřebovali, nejsou sedmikrásky, ale jakýsi večírek s vrstevníky a milostné pletky s rovněž „nahlodaným“ kamarádem.

Maggie opravdu není biják pro příznivce zombie. Ti ať raději zůstanou u osvědčených děl George A. Romera či Lucia Fulciho. Maggie se snaží být účinnější v rovině psychologického dramatu. Proto plyne v pomalém tempu a proto využívá dosti specifické velikosti záběrů. Bohužel se nedá přehlédnout, že je dílem debutanta, jenž jako by si neuvědomoval, že už opustil bránu filmové školy a tím pádem může být v některých ohledech odvážnější. Třeba jako tvůrci filmů Cooties a Cop Car. Tedy alespoň podle toho, co ukazují trailery na začátku DVD. Klasické bonusy totiž chybí.

FOTO: cinema.de, DVD poskytl Bontonfilm