Chce se napsat, že se poprvé od Nesmiřitelných, tedy po třiceti rokách, vrací k westernu. Jenže to není tak docela pravda. Cry Macho totiž poměrně hodně připomíná Pašeráka, který se rovněž řadí k neo-westernu. Zároveň by nepřekvapilo, kdyby se mnohým vybavilo poslední dobrodružství Johna Ramba. Jasně, v něčem jsou okolnosti docela jiné. Tady kupříkladu nedojde na žádnou velkolepou akční sekvenci – honička probíhá úměrně k věku hlavního hrdiny, tedy v pomalém tempu (ostatně to platí pro celý film). Nicméně taky musí vyrazit do Mexika, byť nikoli za mladou chráněnkou, nýbrž za synem svého bývalého zaměstnavatele, který kvůli pochybným aktivitám do země Aztéků a drogových kartelů nemůže.

Píše se rok 1979, což znamená, že se tenhle Mike Milo s největší pravděpodobností narodil ještě v 19. století. To znamená, že se mohl setkat s Colem Youngerem, Royem Beanem nebo Patem Garrettem. Jak ukazuje Divoká banda, tenkrát bylo ještě naprosto normální, že mělo velkou váhu, když dal někdo někomu svoje slovo, že něco udělá. Snažil se ho pak za každou cenu dodržet, protože to byla otázka cti a slušnosti. A tak, přestože bývalý zaměstnavatel Howard se k němu před rokem při vyhazovu nezachoval úplně přátelsky, vyrazí na jeho popud na cestu přes hranici, přičemž zažije více zajímavých setkání, z nichž některá můžou být osudová.

 










 

Třeba hned to první s chlapcovou matkou Letou (svůdná Fernanda Urrejola), která si žije v luxusní haciendě, kde má svoje lidi. Film to blíže nezkoumá, avšak máme pádný důvod se domnívat, že obchod s drogami jí rozhodně není cizí. Na druhou stranu podle všeho nedosahuje kruté úrovně Griseldy Blanco, ba ani nerozhodnosti, jakou se do značné míry prezentovala La Reina Elena (Salma Hayek) v Divoších. Leta je možná nymfomanka, ale zároveň se podle všeho cítí osamělá, přestože finančně nestrádá. Velký rozdíl oproti uvedeným drogovým baronkám spočívá taky v tom, že její přisluhovači jsou vesměs neschopní břídilové. Tím pádem nutno dávat si mnohem větší pozor na federales, totiž mexickou policii, v jejíchž řadách o korupci a nečestnost není nouze.

Samotnému klučinovi (Eduardo Minett) je třináct roků. Má za sebou nějaké krádeže a s oblibou se věnuje kohoutím zápasům, kde má svého kohoutího šampiona, kterému říká Macho. Podle něj se jaksi chce řídit, jelikož se domnívá (a vlastně správně), že kdo není silný, ten na mexické ulici neobstojí. Utíká z domu, neboť jeho matka nikdy nedokázala být matkou v obvyklém slova smyslu. V jádru však evidentně není sígr typu Johna Connora a ani rozmazlený fracek jako ten hoch z Hračky. Rafael nemá příliš daleko ke Kvídovi z Báječných let pod psa. Chytrost mu neschází a určitě může dokázat velké věci, jenom se nesmí nechat strhnout prostředím. A musí se naučit důvěřovat slušným lidem, od kterých se může něco naučit. A mezi takové Mike přesně patří.

Pár karambolů zapříčiní, že s těmito dvěma nejdůležitějšími postavami strávíme delší dobu v městečku, ve kterém to vypadá, jako bychom se skutečně vrátili o stovku roků zpátky. Místní saloon vede dobrosrdečná Mexičanka Marta (všímavá Natalia Traven). A třebaže to tak při prvním setkání nevypadá, mezi ní a o dost starším Mikem se rozvine romantická linka. Ne taková jako třeba v Madisonských mostech, ale pořád dostatečně zajímavá. I s ohledem na to, že on i ona mluví jinou řečí. Nic naplat, láska si holt nevybírá, že?!? O napětí se naopak stará podezíravý zástupce šerifa. Svou úlohu se hraje také nutnost naučit Rafaela pracovat s koněm, aby v Texasu nebyl za ňoumu. A vhod můžou přijít i veterinární dovednosti hlavního hrdiny.

 










 

Toho ztvárňuje Clint Eastwood (odkaz na knihu) tak, jako většinu ze svých předchozích postav. Mike býval drsný a silný. S pokročilejším věkem už to není, co bývalo. Ovšem pořád zvládá zkrotit zdivočelého koně, tancovat s mladší partnerkou (na Letino předchozí svádění překvapivě nezareaguje) nebo dát pěstí šmejdovi, co si o to koledoval. Čtyřnásobný držitel Oscara přece nemůže být za nějakého slabocha – ani po devadesátce! Co by tomu řekli fanoušci a fanynky? V tomto směru se pro něj od spolupráce se Sergiem Leonem v 60. letech zase tolik nezměnilo. Nezbývá, než vyjádřit přání, aby překonal Manoela de Oliveiru v pozici nejstaršího režiséra všech dob. Ideálně za producentského dohledu Ala Ruddyho, který je stejný ročník.

Cry Macho je film, který se ke svému režisérovi dostal už při vydání knižní předlohy před bezmála padesáti rokama, jenže tehdy Clintovi přišlo, že na tuhle roli není dostatečně starý. Teprve teď prý nastala ta správná doba pro zfilmování, kdy scénář od samotného autora románu N. Richarda Nashe přepsal Scottovu a Alisoninu otci více na tělo Nick Schenk (Gran Torino, Soudce, Pašerák), jenž svůj styl zase nezapře. Neznamená to však, že bychom sledovali nějakou melancholickou podívanou. Tenhle biják, jakých se v současnosti už mnoho netočí, je protkán vtipnými momenty. Upřímné oldschoolové podání jest tentokrát doplněno moderními postupy, třeba užitím dronů. A když k tomu všemu připočteme povedenou hudbu, vyjde nám, že Clint Eastwood opět popírá teorii Quentina Tarantina (odkaz na knihu) o tom, že i u těch nejvěhlasnějších režisérů šla v důchodovém věku kvalita jejich projektů o dost dolů.

P.S.: Bonusová sekce na Blu-ray obsahuje dvě videa. První má dvanáct minut a nese název BACK IN THE SADDLE: THE MAKING OF CRY MACHO. Mimo jiné se v něm dostanou ke slovu představitelé a představitelky výše zmíněných postav. Promluví také producent Al Ruddy či architekt Ronald R. Reiss, jelikož město Polvadera v Novém Mexiku se skutečně stává další postavou. Nějakou tu zajímavost přidá kostýmní výtvarnice Deborah Hopper a v závěru se dočkáme poděkování štábu, který nevyžadoval být výrazně početný. MACHO & THE MUSTANGS se v sedmi minutách zabývá zvířecími hrdiny, totiž koňmi i kohouty, kteří dostali jména podle hrdinů ztvárněných Clintem Eastwoodem. Všichni přitom byli poctivě vycvičení, ačkoli občas byla zvýšená bezpečnostní opatření přeci jenom namístě. Na výsledku je každopádně znát, že vzniknul díky spolupráci lidí, kteří filmařině maximálně rozumějí (jenom ta kamera zůstala malinko za očekáváním).

FOTO: cinema.de