Je třeba zabít Sekala

Opravdu strhující drama.Nejlepší film   natočený po roku 89.Už je to 21 let od uvedení   ,ale pokaždé se na něj podívám.

Drama z válečné moravské vesnice ukazuje   pohled na soužití i nenávist, kterou   přináší tehdejší doba, vztay mezi lidmi,   českého člověka, takového, jaký je a   ukazuje, že dokáže na jedné straně být   normální a na druhé straně být pěkný   parchant - na rozdíl od jiných filmů si lvy   zaslouží. Nečekal jsem tak dobrý film, když   si vzpomenu na současné filmy, které dostanou   cenu.

Jeden z nejzajímavějších českých filmů
Film, který na každé postavě výstižně   vykresluje povahu malého českého (moravského)   člověka, který za každou cenu hledá   bezskrupolózně optimální řešení pro sebe na   úkor druhých, ale pak to s ním dopadne stejně   špatně jako s ostatními. Začíná to od   nenávistných dětí (které se ale mohou   změnit, když se s nimi rozumně promluví),   přes vykutálené statkáře, kteří chytračí   i při hledání řešení společného ohrožení   a nakonec neváhají obětovat vlastní dceru, až   po babku, která se ohání bohem ale jen   nepříjemně pomlouvá. A i ti, kteří se   snaží být trochu charakterní, brzo na své   úsilí rezignují a nechají věci být.

Aby   filmu přidal na autenticitě, režisér Michálek   do hlavních rolí obsadil polské herce, aby na   české publikum působili jako neznámí lidé z   ulice - možná se ale měl více věnovat   nářečí, když už je děj situovaný na   Hanou.

Film doporučuji k zhlédnutí zejména   intelektuálnějším divákům, kteří ocení   nastavené zrcadlo.

Sekal...
...aspiruje na největšího hajzla,který se kdy   proháněl ve filmech české produkce. A   přestože je zlý a proradný možná až   přespříliš, není nevěrohodný. A to i díky   výbornému hereckému výkonu Boguslawa   Lindy.
Také druhý polský herec v hlavní roli   Olaf Lubaszenko ukazuje velkou kvalitu.
Ale to je   jen špička ledovce. Ať přemýšlím,jak   přemýšlím,nemohu přijít na nic, co bych   filmu režiséra Michálka vytkl.Skvělá kamera.   Výtečná hudba. Inteligentní scénář.   Správná dávka napětí a dramatický závěr   snímku dělá z Michálkova díla vybroušený   diamant, který je ozdobou české porevoluční   tvorby.
Klobouk dolů.

Moc jsem sice nepochopil, proč byly hlavní role   svěřeny polským hercům, ale filmu to určitě   neublížilo.Oba hlavní protagonisté to zahráli   velmi věrohodně.
No, ale na to, že film dostal   10 Českých lvů, jsem ho čekal přece jen   ještě o něco lepší.

Je třeba zabít Sekala
Tomuto českému snímku jsem se dlouho vyhýbal.   Může za to i rádoby akční název, který mě   dost odrazoval. Nakonec jsem ale sebral všechnu   odvahu a pod vlnou velmi kladných ohlasů z   okolí jsem se na Je třeba zabít Sekala   podíval.
O to víc, že jsem opravdu nic   nečekal, jsem byl překvapen. Podobně jako   Hřebejkovo "Musíme si pomáhat"   popisuje dobu Protektorátu, ale zase úplně   jinak. Nabízí se i otázka dobra a zla a toho,   jak je od sebe oddělit. Ne vše je na první   pohled totiž takové, jak by se mohlo zdát. A ta   nečernobílost postav, jejich spletité   charaktery, to je to, co se mi zde líbilo   nejvíce.
Z hereckých výkonů byl asi   nejlepší Jiří Bartoška, také to byl jediný   herec, kterého jsem znal už z předešlých   snímků. Obsazení nám neznámými polskými   herci však neberu jako negativum, spíše naopak.   Byla zábava sledovat zahraniční hrdiny v   českém dramatu.
Jinak taková zajímavost.   Přesto že se děj odehrává na Hané, vše je   točeno v jihočeské obci Varvažov nedaleko   Písku. Rozhodně doporučuji a tak trochu lituji,   že jsem Sekala neviděl už dřív...

Moc povedenej film
Viděl jsem ho znovu po dlouhý době a znovu mě   dostal. Největší záporáci jsou pro mě   stejně ty sedláci

Výborně zpracovaný film zachycující drama na   vesnici v době světové války.
Exteriéry   "Moravské vesnice" natočeny v   Jihočeském Varvažově nedaleko Hradu Zvíkova.   Filmaři si při natáčení dali práci a   postavili mimo jiné i věrnou kopii jednoho již   zničeného statku na návsi.

Je třeba zabít Sekala je podle mě jeden z   nejlepších českých filmů. Říká nám, že   Boží mlýny melou pomalu, ale jistě a že to,   co vypadá jako největší zlo, může být jen   plodem zla v nás a právoplatným   trestem.

Tento film nás přivádí do   prostředí vesnice sužované surovým a zlým   sedlákem Sekalem, jenž se po příchodu   německé okupace vrací do obce, kde jako   parchant - nemanželský syn jednoho ze   statkářů - prožil velmi těžké dětství;   pohrdali jím snad úplně všichni - včetně   jeho matky, která ze sebe pro jistotu udělala   až bláznivě pobožnou bábu a otce, který   považoval za větší Sekalův zločin, že je   parchantem, nežli svůj, že znásilnil jeho   matku.
Sekal, vyškolen hrůzami občanské   války ve Španělsku i dalšími svými   životními peripetiemi, rozhodl se získat   všechny grunty ve vsi, sedláky udat GESTAPu za   zločiny proti říši a tím je de facto poslat   na smrt; jeho cílem není ani tak získání   ohromného majetku jako pomsta za pohrdání,   které mu jako jediné v dětství dali.
Sedláci   se oprávněně bojí, a tak na jedné ze svých   porad dojdou k jasnému závěru: ,,Je třeba   zabít Sekala!"

Ale kdo ho má zabít? Kdo   z nich má riskovat, že ho za vraždu popraví?   Jura Baran - muž, který se u nich skrývá před   nacisty. Ten jediný připadá v úvahu! Není   přece jedním z nich, navíc ani není katolík,   a dokonce na něj mají páky. Nebude to chtít   provést za peníze? Dobře, pohrozíme, že jej   udáme Němcům!
Pro Juru, který by svým   prozrazením ohrozil i svou zatím dobře ukrytou   rodinu, není jiné volby, nežli zabít Sekala.   Nemělo by to pro něj být těžké - vždyť   přece zločin na tyranovi není zločinem. Ale je   Sekal opravdu tak špatný? Opravdu nelze jeho   chování pochopit, nebo dokonce ospravedlnit? Jak   Sekala poznává, je tomuto morálnímu dilematu   vystaven Jura a s ním také divák.

Zároveň   se Sekalem poznáváme i celou vesnici - Sekalova   otce a jeho matku, ale i ostatní. Kromě vztahu k   Sekalovi se nám ukazuje také jejich vztah k   Jurovi jakožto evangelíkovi. A také Záprdka -   holiče, jenž se z ne nepochopitelných důvodů   stal Sekalovou pravou rukou - spojoval je poněkud   podobný osud.
Postupem děje se ukazuje, že   jedinými dvěma opravdu slušnými lidmi jsou zde   Jura Baran a pater Flora; dobrý pater je také   tím jediným, kdo se snaží Sekala ospravedlnit   a nepřistupuje k němu jako k parchantovi a   zlosynovi, ani k Jurovi jako k protestantovi -   ačkoliv sám je katolický kněz. Právě on   také říká památnou větu:
,,Nebudeš souzen   za to, kým jsi, ale jaký   jsi."

Poselství celého filmu umocňuje   jeho závěr a po něm už je nepochybné, že   Sekal nebyl pro vesnici nic víc ani míň, než   zasloužený trest. Trest seslaný s hůry, neboť   sama ves si Sekala udělala takového, jaký byl,   a on se pak v pravou chvíli vrátil, aby poznala   jeho sílu a tamní lidé pocítili zlo, které   sami rozšiřovali.
Kdyby byl Sekal nevyrůstal v   takovémto prostředí, nikdy by z se něj býval   nestal Sekal, jakého v tomto filmu vidíme. Nad   tím bychom se měli zamyslet. Nad tím, zda   všechno zlo, které máme, si nevytváří naše   společnost sama.

V obsazení excelují Olaf   Lubaszenko a Bogusław Linda s hlasy Jana   Šťastného a Miloslava Mejzlíka v hlavních   rolích, dále na mě velmi zapůsobil třeba   Jiří Bartoška v roli patera Flory. Všeobecně   však byl film natočen působivě a s   vynikajícím obsazením.

Zachytit bolavé období v historii našeho   národa a udělat z toho koukatelný film se   tvůrcům prostě povedlo. Herci výborně   ztvárnili vztahy mezi lidmi, nenávist, strach z   prozrazení, strach o život a rodinu... I když   koproduční, může se Sekal hrdě řadit mezi tu   malou elitu kvalitních českých filmů.