Azeroth je bydliště lidí. Draenor je bydliště orků. Orkové mají kly, jsou velcí, svalnatí a jsou to dobří bojovníci. Jenže jejich svět se ocitá na pokraji zkázy, a proto bude zapotřebí přesídlit. Pokud vás napadlo, že si vyhlédli Azeroth jako svůj nový domov, tak vás to napadlo správně. Pokud vás to nenapadlo – nezoufejte, není každý den posvícení. A když je řeč o svícení, obě strany využívají magii, která se projevuje dvěma rozdílnými světly – modré je dobré, zelené je temný fel, na který je třeba dávat bacha, neboť si vás může hravě zotročit.

Zrovínka jako magický prsten moci, se kterým se trápil hobit Frodo Pytlík na cestě do útrob Hory osudu. Vůbec těch podobností bychom mezi Pánem prstenů a Warcraftem našli více – i tady jsou trpaslíci (jeden jako by Gimlimu z oka vypadl), elfové, čarodějové a vůbec jsem měl chvílemi pocit, že se dívám na remake Tolkienova díla, které na plátno slavně na přelomu století/tisíciletí převedl Peter Jackson. Nicméně vliv anglického spisovatele je patrný i v jiných fantasy (Sedmý syn, Zloba – Královna černé magie, …), tudíž to vlastně nemůže být až tak velké překvapení.

I ve Warcraftu: Prvním střetu vystupuje řada postav a podíváme se na řadu míst. Potíž je v tom, že prakticky není možné si všechny postavy hned zapamatovat a místa si pořádně prohlédnout. Jednak proto, že film uhání v poměrně rychlém tempu, a druhak že zvolený styl vyprávění prostě není dobrý. V současné podobě se bude jistě více zamlouvat fandům videoherní předlohy, než divákům a divačkám, kteří ji pořádně neznají, ale zato mají rádi fantasy žánr. Nicméně znovu – chybělo docela málo a všechno mohlo být veselejší.

Za těchto okolností tedy na prvním místě zaujmou zvukové a vizuální efekty, protože ty jsou opravdu famózní! CGI Orkové (v čele s Durotanem a proradným Gul’danem) vypadají naprosto skvěle a celkem se těším, až se objeví jakožto akční figurky. Jenom by mě zajímalo, jak s těmi kly dávají pusu svým ženám, které mají taky kly. Může se však stát, že se narodí bytosti jako Garona, která jakoby nezapadala ani do jednoho z těch dvou světů. Zatímco orkové mají kly mohutné, ty její působí křehce. Je to skoro jako když srovnáte Wolverina před a po vyztužení adamantiem. V každém případě představitelka Garony Paula Patton si na své konto může připsat další roli, jakou by jí mohly kolegyně herečky závidět.

Film režíroval Duncan Jones (mimochodem syn Davida Bowieho), jenž předtím přivedl na svět extrémně nadhodnocovaný Moon, a taky Zdrojový kód, který si naopak všechnu chválu plně zaslouží. Jakožto fanda předlohy se ujal i scénáře, přičemž mu pomáhal Charles Leavitt, který má na kontě taky dobré věci (Svět podle Prota, Krvavý diamant či vzpomínaný Sedmý syn), jenže nějak to není ono. Možná by bývalo neškodilo více se soustředit na postavy a atmosféru, aby ty vztahy mezi některými byly přehlednější a aby to nevypadalo, že úplně všichni spolu od nepaměti žijí v těsném sousedství. Nebo to tak mělo být?!?

Warcraft: První střet je film, kterému by bývala nesmírně prospěla naprosto jednoduchá věc – úvod ve stylu Star Wars (případně i mapka Azerothu a Draenoru), abychom věděli, o co má jít a nebyli překvapení tím, co se v tomhle warcraftovém světě taky může dít (zamýšlené reference na skutečný svět se proto dočista ztrácejí). Například také, že orkové mohou být rozštěpeni do více kmenů. Prostě chybí jasně daná pravidla, kvůli čemuž může trvat dlouho, než se dostanete do příběhu (takový problém to nebyl ani u Posledního lovce čarodějnic, ačkoliv ten měl další velké slabiny). Právě proto je filmový Warcraft svým způsobem výjimečný, neboť druhá polovina je lepší než ta první, na rozdíl od většiny ostatních současných bijáků. Jinak se jedná o technicky dokonalé dílo, které kdyby se podařilo třeba jen tím vysvětlujícím úvodem eliminovat, jsem přesvědčený o tom, že bychom viděli další kultovní nebo téměř kultovní fantasy. Jde ale o PRVNÍ STŘET, na základě kterého není troufalé se domnívat, že ten druhý bude určitě povedenější.

FOTO: CinemArt