Pokud jste si schválně nechtěli o tomto projektu nic pořádného zjišťovat, název napovídal, že by se mohlo jednat buď o něco lehce ulítlého a úsměvného ve stylu Jeníčka a Mařenky, nebo o něco rádoby pořádně ambiciózního ve stylu Honu na čarodějnice, případně o něco temnějšího a jinačího ve stylu Drákuly: Neznámé legendy. Poslední lovec čarodějnic jest však ještě svéráznější, než všechny vyjmenované počiny dohromady. A bohužel pro Vina Diesela a početnou skvadru jeho příznivců to rozhodně není míněno v dobrém slova smyslu.

Před osmi sty lety – v době, kdy vizuální podoba světa byla o poznání zajímavější – byl chlapík jménem Kaulder zásluhou Královny čarodějnic proklet životem!!! V současnosti nadále usilovně bojuje s těmito nadpřirozenými bytostmi, které si snad mohou čarovat dle libosti, ovšem nesmějí při tom používat magii proti lidem! Hlavní hrdina „pracuje“ pod hlavičkou organizace Sekyra a kříž a jeho nejlepším kamarádem a zároveň životopiscem je tzv. Dolan (něco jako kněz), přičemž ten starý byl paradoxně těsně po nástupu nového nalezen zabitý. Stopy po(s)tupně Kauldera zavedou na všemožná místa, včetně pochybného čarodějnického lokálu (nemá jít náhodou o kritiku emo subkultury?), kde potká dívku Chloe (Rose Leslie) …

A pak zavládne chaos. Bohužel ne takový ten líbivě dadaistický jako ve Všivácích. Ani takový, jaký by byl vyvolán přirozeným a logickým vývojem děje (tj. čarodějnice téměř ovládnou svět). Tenhle chaos je v podstatě do značné míry způsoben tím, že Poslední lovec čarodějnic se až do své druhé poloviny snaží být snad až artově-originální, ale poté zčistajasna sklouzne ke všemožným klišé, v tomto případě opravdu zbytečnou romantickou linku nevyjímaje. Z dramaturgického pohledu se začne nepříjemně drolit, díky čemuž se de facto není čeho souvislého chytit a závěrečná třetina se proto stává krajně nezajímavou.

Za vůbec největšího nepřítele Posledního lovce čarodějnic však spolehlivě musíme označit střihovou skladbu! Nejenže strádá kontinuální návaznost záběrů – ony tu dost možná chybí i celé scény. A troufám si tvrdit, že ne zrovna nějaké nedůležité. Čili ono to patrně nebude jen a pouze o té dramaturgii, jako spíše o tom, že o vpravdě klíčových otázkách rozhodovali lidé, kteří nejsou ve filmovém světě tak docela zběhlí. Ale nějak holt přišli k penězům a rozhodli se je tímto na první pohled snadným způsobem investovat. Alespoň tímto dojmem film působí.

Naštěstí se jim podařilo přesvědčit několik známých tváří. Vedle Vina Diesela, jemuž nelze upřít nadšení pro tento projekt a tuto roli, v níž však jako by taky přechovával něco z Doma Toretta (zvláště poté, co shodí ten bezvadný plnovous), se ve filmu objeví také Michael Caine a obrovsky zamrzí, že dialogy jsou tak nezáživné i v rámci jejich společných scén. Role Isaacha De Bankolého patří k dalším nepotřebným. Ólafur Darri Ólafsson alespoň dokáže prodat svůj respekt vzbuzující vzhled. Nejzábavnější, byť rovněž předvídatelná úloha připadla Elijahu Woodovi, kterému přesto může film děkovat za mírně vylepšené hodnocení.

Poslední lovec čarodějnic přináší nějaký ten snad i zamyšleníhodný nápad (podvědomé halucinogenní výjevy; runy v letadle vyvolávající změny počasí), ale nedovedu si představit, jak by tohle málo stačilo k tomu, aby jej mohl někdo zařadit třeba i do výrazného nadprůměru. Kór když se příliš nepředvedl ani režisér Breck Eisner, jenž byl svého času vybrán jako vyvolený tvůrce, který měl přivést na svět novou verzi legendárního Netvora z Černé laguny. V případě Posledního lovce čarodějnic nejvíce zaujmou ty scény, ve kterých se může opřít o vizuální efekty. Jenže jinak se mu nepodařily ani tak základní věci, jako kupříkladu osvětlit skutečnou podstatu existence postavy Chloe.

FOTO: Bontonfilm