Marie Antoinetta

Bez nápadu, bez šťávy, bez   emocí a s pitomou hudbou. A   znovu se mi potvrzuje, že   Američani by neměli točit   filmy z francouzské historie.   Počínaje slavnou   okřídlenou větou "Ať   jedí koláče", která   se dodnes uvádí jako   startovní moment francouzské   revoluce a která zde ovšem   zazní jako nevýrazná   hláška (a navíc je dnes   známo, že ji řekl někdo   jiný, nikoli Marie   Antoinetta). A když už se to   mělo vydávat bulvární   cestou, škoda promarněných   šancí. Ohňostroj ke   svatbě, dodnes uváděný v   Guinnessově knize rekordů   jako jedna z novodobých   hromadných katastrof, nebo   quazikonflikt s hraběnkou du   Barry, který ve všech   knihách nabírá rozměry   mezinárodního dramatu, zde   ovšem přiblblá historka   odnikud nikam. Navléct stovky   statistů do (solidních)   kostýmů a vyjet si s kamerou   do Versailles, fajn, ale   prezentace Kirsten Dunst se   jistě dala pojmout i jinak.   Ale v podstatě jsem   spokojenej, já jsem podobnou   blbost čekal:-)

Bohužel - nedá se srovnat s   o hodně starším z roku   1938, leč lepším   zpracováním s Normou Shearer   v hlavní roli jako   Antonietta, a v roli hraběte   Fernsena Tyrone Powel.   Tehdejší Hollywoodský   kasovní trhák a tehdy velmi   příznivé recenze film   řadí mezi hodnotmé   zpracování historického   příběhu...

krásně načančané NIC
Film zobrazuje část života   rakouské arcivévodkyně   Marie Antoinetty, kterou z   čistě politických důvodů   její matka, císařovna Marie   Terezie, provdala v pouhých   14 letech na francouzský   královský dvůr. Osamělá   dívenka si v cizím a   nepříliš přátelském   prostředí rychle navykla na   rozmařilý život, plný   velkolepých plesů a   honosných oděvů. Nic   jiného jí ani nezbývalo...   Ovšem jejím životopisem   bych tento film nenazývala,   protože mu chybí nejenom   doba Mariina vídeňského   dětství, ale hlavně ponurý   a tragický závěr jejího   života. Ano, horami   pochoutek, nádhernými   kostýmy, ani pompézními   kulisami Versailles a jejich   nádherných zahrad film   nešetří, ale jako celek   divákovi nic nového   nepřináší. A ani skvělý   herecký výkon Kirsten Dunst   jeho historickou prázdnotu   nedokáže zastřít.

Zde bych mohl argensonův text   podepsat. Příšerná a   nehodící se hudba je jen   soičástí celého špatného   filmu. Snad to bylo jen   natočeno kvůli   hollywoodskému hvězdovství.   Ten film przní historii.   Nechť Američané raději   točí své westerny a   francouzskou historii   ponechají Francouzům.

Rozpaky
Pseudohistorické a podivné.   Na pohled velice věrné,   hudba pak působí dojmem   "sardinky v   pudinku".
Možná   chtěla autorka tímto   způsobm vyjádřit, jak velmi   mladí se cítili a to bylo   zřejmě hlavním tématem   celého filmu. Chtějte po   patnáctiletách dětech, aby   souložili a měli děti. Ti   se chtějí především bavit   a to v každé době. Jediné,   co mi opravdu vadilo, byla   Kirsten. Ta absolutně   neodpovídá vizuelně. Marie   Antoinetta měla neobvykle   velké tmavé oči a oválnou   tvář. Herečka má oči   úzké a tvář srdčitou.

Potvrzuji předchozí komentář - H4N1CK4
Na tento film jsem byla velmi   zvědavá, vcelku historické   filmy jsou mou oblíbenou   parketou a musím říci, že   zklamaná jsem nebyla. Ano,   jak kolegyně zde správně   konstatuje - děj filmu   příliš není, je potlačen   do pozadí, ale o to víc je   zaměřen na sondu do nitra   francouzské královny,   líčí její povrchnost,   rozmařilost a snobství, což   mělo později tak velmi   neslavný a smutný   pád...Film jsem sledovala se   zaujetím a troufám si   tvrdit, že by mohl klidně   sloužit jako výborná   učební dějepisná pomůcka   právě pro poznání této   velmi diskutované postavy   francouzských dějin.

Parodie na historický film..?
Za kostýmy, interiéry a   exteriéry dávám jedna s   hvězdičkou. Herecké výkony   nebyly zrovna oslnivé,   bohužel Kirsten Dunst   oplývá hereckým talentem   asi jako já, tedy přesně   řečeno, co by se za nehet   vešlo a nějak není ani   typ, který se hodí do   historických kostýmů,   postrádá vznešenost,   úroveň, charisma. Myslím,   že se mohla najít jiná   herečka na tuto roli, co by   se typem hodila více a   hlavně, která ten herecký   talent narozdíl od Kirsten   má. Z Kirsten bohužel kouká   přímo z televizní obrazovky   pouze to, co přesně je -   večírkové /zfetované/   pometlo s cigaretou v jedné   ruce, se skleničkou alkoholu   v druhé a s chlapem mezi   svýma..., ehm, ani nebudu   pokračovat dále. Film byl   celkově velice nudný a   táhlý, čekala jsem více   historických reálií. Byly   tam i jisté historické   nepřesnosti, např. ohledně   Jeanne Bécu, alias Madam du   Barry, ve filmu byla   ztvárněná s černými vlasy   /asi si jí tvůrci spletli s   Madam de Pompadour nebo co/,   ale ve skutečnosti byla   přírodní blondýna. Z čeho   jsem ovšem byla už od   počátečních titulků   naprosto vyšitá, byl ten   nemožný hudební doprovod   20.století, který k mému   údivu pokračoval po dobu   celého filmu. Fakt   průser..:-// Velmi se mi   nelíbily   "večírkové"   scény královny Marie   Antoinette /hlavně to   "historické   tancování" či spíše   podivné ožralecké pohyby   tehdejší franc. vysoké   šlechty na karnevalu za   doprovodu moderní muziky/,   poněvadž to mělo se   životopisným a historickým   filmem pramálo   společného... Tenhle celý   film si na   historicko-životopisný   bohužel skoro po celou dobu   jen hrál. Když tenhle   propadák srovnám s tv   seriálem z 80.let   Francouzská revoluce, kde   hrála královnu Jane Seymour,   je to prostě nebe a dudy.   Dávám 4/10 a jen za to, co   jsem v úvodu komentáře   zmínila.

Sex, drogy a opera... tak je   nám to podáno, tak se mi to   líbí! Sic je třeba poněkud   přehodit pořadí, neboť i   poslední královský poddaný   měl přehršel toho, co tolik   chybělo Marii Antoinettě...   Kostýmní podívaná v optice   současnosti uvolněně mapuje   cestu mladičké Rakušanky na   francouzský královský   dvůr, kde ji kromě stesku po   domově a kapounovitého   Ludvíka čeká ne právě   přívětivá atmosféra,   tvořená vrtkavou šlechtou a   umocněná směšnými   rituály (až na ty hlásiče   (ne požární :-)), ti   chlápci se svými pokřiky u   prostřené tabule neměli   chybu!), tak kdo by se divil   troše té zábavy, co si sem   tam dopřála, protože - co   dělat ve Versailles, když   člověk (sexuálně) nežije?   Lesk francouzského dvora by   sám o sobě byl ničím,   nebýt citlivě zachycených   intimních okamžiků   královské nevěsty i   radovánek z luxusu, ale   hlavně její naprosto   úžasné představitelky,   která svou zářící aurou   dokázala v neblahé Mariině   památce zbagatelizovat i   nějaký ten škraloup, takže   mě hodně potěšilo, že od   onoho výroku o chlebu a   koláčích byla očištěna,   jelikož jej už tehdy roznesl   ten všivý bulvár ;-).   Nesmím zapomenout na hudbu,   která by jistě mohla popudit   kdejakého staromilce, já   však moderní prvky v   historických kulisách, pokud   dobře sednou, jednoduše   zbožňuju... a že tady   sedly! A laskomina nakonec...   možná právě ona rozhodla o   osmé hvězdě - v záběru na   dobové botky z atlasu a   brokátu se daly zahlédnout   dívčí tenisky, které s   největší pravděpodobností   patřily Kirsten Dunst...   takové rozkošné pomrknutí   na všímavého diváka :-)

Od Smrti panen se těším na   každý nový film Sofie   Coppoly. Marii Antoinettu nám   představila zajímavým,   velice výpravným a   neotřelým způsobem.   Diskotéka ve Versailles   překvapí asi leckoho, sám   jsem dumal, zda tím mám být   pohoršen či zda se mi to   naopak líbí. Rozhodně jsem   však nebyl zklamán,   podívaná to byla pěkná a   konec k fanouškům Marie   Antoinetty laskavý. Bylo by   škoda hlavy Kirsten Dunst.

Asi jsem se moc namlsal   okouzlujícího Ztraceno v   překladu a dalším dílem   Sofie Coppoly jsem trochu   zklamaný. Má to krásnou   výpravu, krásnou Kirsten   Dunst, hloupé to taky není,   ale nemá to nic, co by mě   omráčilo.   Nejproblematičtější je pro   mě hudební doprovod. Aby   nedošlo k omylu, muzika je to   skvostná. Autorčinu zálibu   v postpunkové éře plně   sdílím. Ale k francouzskému   dvoru těsně před revolucí   mi zkrátka nesedí. Snad to   mělo tu dobu zbavit   historické zatuchlosti, snad   mělo jít o postmoderní   přístup typu Buze Luhrmana   (na to jsou ale obrázky   příliš konvenční),   nevím, ale mě to přišlo   dost samoúčelné. Průšvih   to není, ale doufám, že   příště přijde Sofia zase   s něčím vyjímečným.

Rukopis autorky se u tohoto   filmu nedá popřít.   Atmosféra je velmi podobná   Ztracenu v překladu či Smrti   panen, což podtrhuje i   stejně pomalé tempo   vyprávění a opět skvělý   soundtrack. Podívaná je to   pěkná, barevná, přesto   příběh spoléhá spíš na   atmosféru a vykreslení   povahy Marie Antoinetty,   nežli na fakta a historické   souvislosti. Ale to vůbec   nevadí. Když se chcete   dozvědět více o   příčinách francouzské   revoluce zalistujete si   učebnicí dějepisu, když se   chcete pokochat Marií   Antoinettou pustíte si tento   film.

Sofia se pro mě asi brzy   stane režisérskou osobností   číslo jedna, její styl   odpovídá přesně mým   představám o tom, jak se má   natočit film, tak aby se   člověk cítil, jako by byl   uprostřed všeho toho dění   (když se dívám na LiT jsem   v Tokiu, když na MA tak jsem   ve Versailles). Měla jsem   malinko strach z obsazení   Kirsten, ale netrvalo dlouho a   brala jsem ji bez vahání   jako Marii. Stejně tak zbytek   ansámblu byl vybraný trefně   od Jasona Schwartzmana coby   nenadrženého Ludvíka, přes   metresu Asiu Argento, až po   mojí oblíbenou Shirley   Henderson. S onou moderní   hudbou jsem si nedělala   vůbec hlavu, naopak to bylo   příjemné prozření z těch   operních představení. Ale   co má Sofia nejlépe   sladěné s režií je kamera   (podle mého si kameraman u   ní skoro neškrtne:-).   Snímání versaillských   fontán a k tomu klavírní   doprovod mě až dojaly,   říkala jsem si, tohle   nedokáže každý, jen   opravdický talent a tím   Sofia Coppola bez pochyby je.

Film se mi moc líbil, hlavně   obdivuji kostými a vůbec ten   nechutný přepych a   rozmařilost z toho jen   dýchá, čemuž asi   posloužilo právě věčné   opakování denních rituálů   atd. Ale spíš než táhlý   začátek a v podstatě   téměř celý film by to   chtělo více rozvinout konec.   Ke konci to náhle nabralo   spád, začaly se dít věci a   najednou... konec.

nádherné kostýmy a i   obsazení Antoinetty Kirsten   Dunst je skvělé.. :)   jelikož je to asi tak dva dny   co jsem byla ve Versailles tak   mi ten film připadá velmi   kouzelný.. :)

Perfekcionismus Sofie   Coppolové lze rozpoznat na   každém záběru. Nádherná   výprava a kostýmy detail po   detailu perfektní. Ovšem   děj filmu je se pohybuje   téměř na bodě mrazu (to   znamená, že se toho tam moc   neděje) stejně tak jako   nesmělý a nudný vztah Marie   a Ludvíka XVI. Žádné   akční,romantické scény či   výrazné hnutí mysli   neočekávejte -protože nic   nebude. Nakonec si musím   připomenout netypickou hudbu,   doprovazejicí celý film,   která byla sice originální,   ale jelikož neprosazuju   modernizaci v dobových   snímcích, je podle mých   představ   neideální...Snímek Marie   Antoinetta je jako precizně   zdobený zákusek, avšak   pokud ho ochutnáte,   zjistíte, že je buď moc   sladký nebo necítíte nic.   Já jsem z toho nic neměla...

Když jsem to viděl   poprvé,příliš dobrý pocit   to ve mne nezanechalo.Asi po   půl roce jsem si to pustil   znovu a nejen že se změnil   pocit,ale změnil se i   celkový názor na tento   film.Daleko více se mi   líbila hudba,herecké   obsazení a kostýmy   samozřejmě   nenahraditelné.Tento   příběh mi umožnil více   nahlédnout do života Marie   Antoinetty.Jsem rád,že jsem   si to podruhé pustil.Jinak by   mi utekl velmi,velmi dobrý   historický film.

Příběh francouzské   královny má mnoho verzí a   vždycky jeden konec. Ale   tento je přece   jenvyjímečný. Kirsten Dunst   podala Marii tak sugestivně,   že mi jí bylo samotné   líto. Nevadil mi ani   nedostatek děje. Přišlo mi   to jako opera (víc hudby než   slov) v moderním a zároveň   historickém provedení. Tohle   a dojem, že se film natáčel   skutečně ve Versailes mě   uchvátilo.

Celkem rozporuplný   film...váhala jsem jestli jde   o historické   drama,tenagerskou komedii,   nebo parodii na historické   filmy. Chvíli jsem měla   pocit je to spíše to   poslední. Asi polovinu filmu   je hlavním tématem to, že   se mladá Marie Antoinetta a   její manžel nemají k   plnění manželských   povinností a nechtějí spolu   mít dítě. Což mi přijde   celkem nudná zápletka. Pak   přijde až zbytečně   zdlouhavý konec filmu, kde se   v podstatě skoro nic neděje,   i když revoluce ve Francii a   zavzaždění Marie   Antoinetti...to rozhodně   není materiál, ze kterého   by se nedalo čerpat a tvůrci   z něj mohli rozhodně   vytřískat víc. Čekala jsem   kvalitnější podívanou   (vzhledem k Kirsten Dunst),   ale dočkala jsem se jen   znuděného dívání na   hodinky. Film jsem dokoukala,   jen kvůli tomu, že sem si ho   pujčovala v pujčovně a bylo   mi líto se na to nedodívat.

Film hezky znázorňuje život   ve Versailles a život   samotné Marie Antoinetty.   Musím ocenit nádherné   kostýmy, herecké obsazení   se též povedlo, ale co se   vůbec nepovedlo, je hudba.   Příšerná, moderní, která   se nehodí k historickému   velkofilmu. Hudba kazí   celkový dojem z tohoto filmu,   přesto myslím, že film   není zase tak špatný a i   věrně zobrazuje život v 18.   století.

Netradiční
Ani bych to vlastně nenazvala   historickým filmem, protože   nejde ani tak o zobrazení   historických faktů, ale   spíš je to takový obraz   životního stylu Marie   Antoinetty a vůbec   francouzského dvora,   zpracovaný dost originálním   způsobem. Ve filmu jsou   některé historické   nepřesnosti, ale dle toho, co   jsem si o Marii Antoinettě a   jejím životě přečetla,   není tento film daleko od   pravdy co se toho životního   stylu tehdejší doby týče -   podařilo se to zachytit   docela dobře. Film je ale   lehce "umělecký" a   je mi jasné, že nesedne   každému. Pokud hledáte   seriózní historický film a   fakta, tomuto filmu se   vyhněte na sto honů. Pokud   vám ale nevadí trocha   odlehčení, určitě se vám   bude líbit jako mě.

Na tomto filmu mě příjemně   překvapily především   kostýmy, herecké obsazení,   ale především to, že se   natáčelo přímo ve   Verssailles. Co se mi   nelíbilo, byla hudba, která   se tam moc nehodila, protože   byla příliš moderní. Jinak   si také nedovedu představit,   že by se Marie Terezie   chovala ke své dceři tak,   jako v tomto filmu.

Jsme blázen do historických   filmů..!Tenhle byl ale přece   jenom trochu zvláštní.To je   spíš plus.Skvělý výkon   předvedla hlavně Rose   Byrne,ale i Kirsten Dunst.