Málokdy dávám tak vysoký   počet bodů, ale tentokrát   jsem nemohl jinak. Film tak   syrový a vulgární, jak   syrová a vulgární je   Pelcova kniha, ale také   nesmírně pravdivý,   podávající obraz té doby,   lépe řečeno jedné skupiny   lidí, kteří za normalizace   odmítli jít s hlavním   proudem a raději zvolili   život na okraji společnosti.   Těm, kteří dobu normalizace   nezažili nebo byli v té   době ještě velmi mladí, se   může zdát, že je ten   příběh umělý, málo   pravděpodobný. Ale není   tomu tak, jen o té době   málo vědí a odmítají   uvěřit.

Konec šedesátých a   začátek sedmdesátých let,   to byla zlatá doba pro   českou komedii. Je až s   podivem, kolik se v té   "krušné" době,   než přišla tuhá   normalizace, podařilo   natočit zdařilých kousků.   Tahle Vorlíčkova a   Macourkova sci-fi komedie   patří k tomu nejlepšímu.

Nemyslím si, že by Willis   byl kdoví jak extra dobrý   herec, ale fakt je, že   takřka napůl zkrachovalí,   životem otlučení a   alkoholem poznamenaní   poldové mu jdou moc dobře.   Zato podvodníček Eddie mi   šel svou neustálou   užvaněností setsakra na   nervy. To už mi byl mnohem   víc sympatičtější   zkorumpovaný žvýkající   polda David Morse, protože   tomu ti parchanti taky jdou   moc dobře. Ale celkově jen   taková průměrná   podívaná.

Velice zdařilé   pokračování Kubrickovy   odyssey a ač na Kubricka   nedám jinak dopustit, musím   říct, že tahle dvojka od   Petera Hyamse se mi líbila   dokonce i více než jeho   jednička. Tohle mělo přeci   jen rychlejší spád a   alespoň napínavější   atmosféru. Ovšem nejlepší   je stále si přečíst   předlohu od A.C. Clarka.

Při vší úctě k   Protektorovi, o Kawasakiho   růži nemluvě, jsou pro mne   3 sezóny v pekle   jednoznačně filmem roku   2009. Vzhledem ke všem třem   snímkům pak lze říci, že   to byl velmi dobrý ročník   českého filmu.

Po vizuální stránce   naprosto perfektní, hudba   Tylera Batese super, král   Leonidas Gerarda Butlera vás   dostane na kolena, jako mnohé   perské bojovníky... Ale   přesto mi Třístovka   připadala nějak až   příliš umělá,   přestylizovaná a patetická.

Z desíti filmů   produkovaných Lucem Bessonem   je jeden dobrý a jeden   vynikající, ty ostatní   nestojí za nic. Naštěstí   96 hodin patří mezi ty   vynikající. Nejsou to jen   bezhlavé akční honičky,   ale i slušné kontaktní   souboje. Není radno si   naštvat tatínka   dospívající dcery.

Na žánr, od kterého se   nedá čekat nic převratného   je to docela příjemné   překvapení, poskytující   solidní várku zábavy.
Jistě, vyskytne se tam   několik malých logických   nedostatků, ale dá se nad   nima přimhouřit oko. Konec   konců, vždyť je to jen   romantická fantasy. A Reese   Witherspoon to má docela   těžké, vizáží se hodí   do rolí naivních ne moc   chytrých blondýnek a tady by   si ji klidně střihnout   mohla, ale ona svou Lizzie   představila jako sympatickou   inteligentní holku a sluší   ji to takhle mnohem víc.

Pěkná kostýmní podívaná.   Mimochodem, za kostýmy pro   tento film byla Milena   Canonero také nominována na   Oscara. Jenže to bylo asi tak   vše, co bylo na tomto filmu   zajímavé. Jinak to byl jen   průměrně podaný příběh   o jedné aférce na   francouzském královském   dvoře. Přitom se z toho dalo   vytěžit mnohem více,   vždyť i ta aférka pak ve   svém důsledku nastartovala   velké historické události.

Další z řady poměrně   inteligentních   podfukářských komedii, i   když zajímavý nápad nebyl,   podle mne, úplně dopracován   až do konce. Víc než   originalita tam bylo k   vidění kopírování   nápadů odjinud. A možná   tam bylo až příliš mnoho   známých hereckých jmen,   kterým byla vytvořena   záměrně nějaká postava a   divák se pak mezi nima   ztrácel.

Film Alois Nebel má   unikátní výtvarné pojetí,   to se mu rozhodně upřít   nedá a povedlo se tak dobře,   že se vizuálně skutečně   podobá stejnojmennému   komiksu, který mu byl   předlohou. Výtvarná podoba   filmu je zajímavá i tím,   že se nenudíte, i když se   toho zrovna na plátně moc   neděje, protože můžete,   stejně jako například já,   hrát například hru   "kdo je kdo (postava -   herec)". Děj je tady   totiž problém.

Ten film má samozřejmě   příběh a dokonce i snad   zajímavý, jenže tvůrci jej   neumí odvyprávět. Pár   věcí tak působí dost   chaoticky, nelogicky a tomu,   kdo nečetl předlohu prostě   jen tak nedocvaknou. Chvilku   drama, chvíli thriller a do   toho ještě, zřejmě jako   tmel, vetknuta také trocha   té romantiky s Květou.   Němci, Rusi, revoluce...

Nicméně i přes   tyto výhrady k ději musím   hodnotit film spíše jako   nadprůměrný, protože po   výtvarné stránce to bylo   originálně neotřelé,   atmosféra krásně syrově   depresivní, výborný   Miroslav Krobot, který z   postavy Aloise Nebela udělal   kafkovsky nemluvného,   uzavřeného hrdinu a   opomenout nelze ani hudbu, z   níž vzešel výborný   soundtrack.

Nedávám televiznímu filmu a   s politickým námětem   zvláště obvykle tolik   bodů, ale tenhle film si to   určitě zaslouží.   Vynikající práce jak   režisérky Katji von Garnier,   ale především všech   ženských představitelek, v   jakkoliv velké či malé   roli, od Hilary Swank, přes   Frances O'Connor a Molly   Parker, až po Anjelicu   Huston.

Dosti tvrdý, syrový a taky i   surový film, bohužel   natočený na motivy   skutečných událostí... Je   šokující, že něco   takového se naprosto běžně   děje v zemi, která je jinak   považována za zemi celkem   civilizovanou. Nejhorší je,   že prakticky pro smutné   hrdinky tohoto příběhu   vlastně není úniku.

Jeden z mnoha socialistických   filmů té doby, který byl o   tom, jak se tady žilo   "dobře" a že   nebylo větší touhy mladých   lidí než si zacvičit na   spartakiádě. Tato díla   točená na zakázaku a pokyn   strany a vlády byla poplatná   své době a dnes slouží jen   jako varující archivní   materiál.

Vždycky jsem si přál umět   dělat krásné fotky a   vždycky mě bavilo spíše   fotit lidi, než například   krajinky či věci. Nikdy jsem   se nenaučil a pravděpodobně   už ani nenaučím. O to víc   mě fascinují takoví lidé,   kteří to dokáži naprosto   úžasně. Jako Annie   Leibovitz, na jejíž každou   fotku se můžu dívat dlouhé   minuty a pokaždé tam   nalézám něco... něco   prostě jen těžko   popsatelného.

Klasická konverzačka Neila   Simona, ale tentokrát,   ačkoliv nabitá hereckými   hvězdami, přeci jen trochu   nudná.

Možná by měl Mel Gibson   být už jen za kamerou než   před ní. Apocalypto je   naturalisticky drsné, ale ono   ani nemohlo být jiné, pokud   mělo být autentické.   Stejně tak, jako bylo dobrou   volbou to, že bylo celé   natočeno v původním   mayském jazyce. Úžasná   atmosféra, ať už v   bestarostné pralesní   vesničce nebo v dekadentním   kamenném městě či při   běhu o život džunglí...

To byla přesně ta   podívaná, kterou jsem na   volný večer potřeboval.   Příjemná zábava,   vynikající animace, trocha   sportu, trocha plechové   romantiky a na závěr troška   morálního ponaučení. Auta   asi nebudou úplně tím   nejlepším filmem od Pixaru,   ale rozhodně jsou na špici a   je dobře, že Pixar   neztrácí, řečeno tak   trochu motoristickou mluvou,   drive.

Avatar není jen senzační   zábavou, i když tou je   samozřejmě taky, ale   především technickým   audiovizuálním zážitkem,   který až hraničí se   zahájením jakéhosi kultu.   Zážitkem s malým   ekologickým a antiválečným   poselstvím, které však   naštěstí neruší.   Zážitkem, kde každý dolar   z toho obřího rozpočtu   nebyl vynaložen zbytečně,   ale přesně tak, jak být   vynaložen měl a ani jedna   jediná minuta nenudí.

Ač jsem to nečekal, tak   tohle jsem opravdu sežral.   Nakonec, ono to tak bývá,   že obvykle vás dostane   něco, od čeho to vůbec   nečekáte. Líbilo se moc.

Typická skládanka, kterou   takhle mistrně dokáže   poskládat právě jen   Alejandro González   Iñárritu. Již třetí film,   kteým mě fascinuje, jak umí   ze zdánlivě naprosto   nesouvisejících osudů   lidí, na různých místech   země, vyprávěných navíc i   v různém časovém posunu,   sestavit tak úžasnou   mozaiku, která v závěru do   sebe naprosto přesně zapadne   tak, že víte, že to prostě   ani nemohlo být jinak.

To bylo chabé, velmi chabé.   Ani tak dobrá herečka jako   Gena Rowlands nestačila na   to, aby zmatenému příběhu   o dospívání nakonec i   předčasně dospěvšího   Davida dala nějaký řád. Z   filmu se tak stala jen jakási   chaotická změť okamžiků z   Davidova života a to, že   nakonec chybí nějaké   smysluplné zakončení je   vlastně jen posledním   hřebíkem zpackaného   příběhu.

Zajímavým způsobem pojaté   filmové zpracování   divadelního muzikálu, kdy i   ve filmu jde vlastně o   divadlo provedené v   přírodním amfiteátru.   "Provázek" v době   tuhé normalizace byl tehdy   pojmem jak repertoárem, tak i   hereckým obsazením. Pojmem   se pak stala i Balada pro   banditu a písničky z tohoto   muzikálu jsou stále ještě   teď velmi oblíbené.

Vzhledem k tomu, že na   režisérské židličce   seděl Dennis Hopper a   představitelé hlavních   rolí byli Sean Penn a Robert   Duvall, jednoho z členů   pouličního gangu hrál Don   Cheadle, tak jsem přeci jen   od toho čekal trochu víc,   než mi nakonec tento   dvouhodinový snímek nabídl.   Místy to byla opravdu dost   velká nuda.

Teenagerovské   vyvražďovačky si mě nikdy   moc nezískaly, ale tahle je   přeci jen trochu jiná. Nejen   tím, že je klasicky japonsky   krutá, ale taky atmosférou,   která je nečekaně   podmalovaná hudební klasikou   od Bacha, Verdiho, Schuberta a   Strausse mladšího i   staršího.

Asi bych dal o bod až dva   méně nebýt tam naprosto   skvělého Johnny Deppa. Je   fantastický, ostatně jako   téměř vždy, v každém   svém snímku. Další,   vlastně jedna z prvních jeho   tak trochu ulítlých postav,   které nikdo neumí zahrát   tak, jako to umí on. Ostatní   trochu odsunul na vedlejší   kolej.

Clooney, Blanchett, Maguire,   Bridges a další, režie   Steven Soderbergh a přitom   taková nuda! Na začátku tu   možná byl dobrý nápad, ale   v konečném výsledku z toho   vznikl jen dosti nepovedený   experiment. Škoda.

Docela zklamání... Něco se   tu nepovedlo a docela jsem se   místy nudil, ten příběh   byl vlastně nijaký. Na   ještě přijatelné úrovni   drželi film především   představitelé mužských   rolí - Roden, Vašut a   Matonoha a alespoň velmi   pěkný pohled byl na Danicu   Jurčovou, i když po herecké   stránce byla trošku   nevýrazná. Zajímavá byla   Brabcova kamera, který z   Prahy udělal mnohem hezčí,   zajímavější a   přitažlivější město než   Londýn nebo italské   přímořské letovisko.

Je fakt, že Travoltova holá   hlava a z ní vypouštěné   hlášky jsou sice působivé,   ale jinak se jedná o typickou   průměrnou bessonovštinu.   Kupa akce, která je však bez   ladu a skladu a tak se dá u   ní vypnout. Když skonči   titulky, tak na film rázem   zapomenete. Snad jen Charlie   Wax vám pár dní vydrží...

Pro Clnta Eastwooda tak trochu   netypická role... Ano, je to   sice pořád drsňák, ale tak   trochu jiný drsňák, než na   jakého jsme v jeho podání   byli dosud zvyklí.   Arogantní, cynický chlap, ve   kterém je však přeci jen   jakási špetka lidskosti...   Režie v jeho případě jako   vždy výborná.