Psychologický film. Hlavní   hrdinka čeká v cele smrti na   svůj konec. Svůj čas si   zaplňuje vzpomínkami na   minulost - na dětství i na   svůj podíl v odboji. Film   nepatří k těm příliš   často vysíláným, tedy   patří spíše k těm, které   nejsou vysílány takřka   vůbec. Třeba právě z toho   důvodu, že se politicky   nehodí. Jedním z mínusů   snímků je zvuková stopa,   kdy občas hrdinům nebylo   rozumět. To může být také   jedním z důsledků dlouhého   poléhávání kdesi v   archivu.

Válečné drama   odehrávající se na samém   konci války. Trochu   psychologicky i lyricky   stylizované dílo. Někdy   prezentování násilí ze   strany Němců působí   křečovitě. Hlavní   hrdinové, vězni na útěky,   se musí vždy rozhodnout,   zda-li mají zabíjet či ne.   Pokud tak neučiní, zemřou   sami. Mají se jejich obětmi   stát uprchlíci, děti v   německých uniformách,   dozorčí, vojáci, psi a   další? Vždy se musí   rozhodnout - zabít nebo být   zabit. Film je trochu i   dobrodružným snímkem. V   každém případě je   sledovatelný a jsem rád, že   jej mám ve své sbírce DVD.

Napínavý i humorný   příběh z velice   zajímavého prostředí -   řidičů špeditérské   firmy. Děj se odehrává v   Maroku. Jako kulisy   posloužily dlouhé cesty   pouští a horami. V podstatě   přináší jednoduchou   zápletku, se kterou si   dokázaly tvůrci maximáně   vyhrát. Perlou filmu je   herecké obsazení. Belmondo a   Ventura v hlavní roli. Mladý   rošťák Belmndo ukradne   šéfovi špeditérské firmy   moderní náklaďák, který   má v přívěsu cenný   náklad. Vydá se s ním na   dlouhou cestu. Pronásleduje   jej kolega z branže -   Ventura. Film je dobrodružnou   roadmovie, při které jde o   život. V porovnání se   současnou tvorbou jsou zazní   ve filmu skvělé dialogy i   hlášky. Možná tím   můžeme být vděčni   českému překladu a dabingu.   Nejvíce mne snad rozesmála   hláška od Belmonda "Na   poušti se vyplatí být   zdvořilej, nic to nestojí a   šetří to náboje".

Dříve to byl velký hit.   Film je natočen podle   skutečných událostí.   Vypráví o hrdinech, kteří   položili své životy v boji   proti mafii. V jedné ze   svých posldeních rolí zde   hraje Lino Ventura. Vytvořil   osobnost váženou -   palermského prefekta Carla   Alberta Della Chiesy. Také i   on bojoval proti propojování   zločinu a politiky. Nakonec   ho to stálo krk.
Pamatuji si, že film byl   označován jako krvák a v   televizi jej před   vysíláním zdobila   hvězdička přes čtvrt   obrazovky. Dávalo mi to   práci ji zakrýt. :-)

Nenáročná komedie, kdy   celým děj je prošpikován   komentáři hlavního hrdiny.   Jako zábava, dobrý. Snad by   takovému snímku slušelo   trochu více lehké erotiky.   Ale jinak na rozdíl od   jiných teenagerovských   komedií, tato není tolik   vulgární.

Tedy neznám ruský soudní   systém, ale má pocit, že   systém dvanácti porotců   patří do anglosaskýho   práva, ve kterém se   rozhoduje v trestních   řízeních. Nebývá   příliš časté, aby remake   filmy se natáčely tak, že   původní film vznikne v USA a   jeho novější zpracování   vznikne v jiných státech. Do   toho nezapočítávám   italské a německé pokusy o   vytváření různých filmů   dobrodružných,   katastrofických či   thrillerů, které bývají   jen méně povedenými   kopiemi.
Dvanáct.   Dvanáct rozhněvaných   mužů. To je totiž původní   film. Geniální a plný   napětí. Tady? Tady se jedná   o nepovedený remake.

Retro čelisti. Příběh,   snad inspirován skutečnými   událostmi, je zasazen do doby   první světové války.   Píše se rok 1916 a pro   Američany je evropská válka   něco tak vzdáleného, jako   cesta na Měsíc. Co však   obyvatele amerického   pobřeží trápí jsou útoky   blíže neidentifikovatelného   žraloka. A je tu standardní   čelisti-příběh. Musím   však napsat, že tento   televizní snímek má   poměrně zajímavý   scénář. Zajímavá je i   výprava. Ač dílko není   příběhem originální   považují jej za   vynikající. U scénáře   oceňuji především to, že   se vyhnul tradičním   hollywoodským klišé a   blábolům.

Někde byla válka, někde byl ráj
Tento snímek je   autobiografickým dílem,   kterým režisér a   scénárista Maurice Murphy   dostává na filmové plátno   vzpomínky na své dětství.   Sledujeme osudy několika   lidí očima malého chlapce.   Události druhé světové   války svedly dohromady   skupinu lidí, kterou tvoří   australská matka se svými   třemi dětmi, dva italští   zajatci a dvě německé   Židovky. Film je plný   poetiky a lidství,   seznamujeme se s rájem na   zemi. Chvílí, kdy ve světě   druhá světová válka pomalu   končí se ke konci blíží i   pohoda života na jedné   australské farmě. Práce   kamery jen umocňuje celkovou   kvalitu filmu. Česká   televize jej již podvakráte   uvedla ve svém filmovém   klubu. Snad budete mít   příležitost jej někdy   někde shlédnout.

Příběh, který přínáší   tento film, patří mezi   tisíce dalších. Amerika má   z války ve Vietnamu trauma i   mindrák. Každý stát má   svá šedesátá léta. V   Americe jsou spojena s   politickými atentáty,   "květinovými   dětmi",   protiválečnými   demonstracemi a promírovými   hnutími. K moci přichází   prezident Nixon a z rádia se   line hudba skupiny Beatles.   Účast v nesmyslné válce je   pro novou generaci   nepochopitelná. Starší tuto   účast bere jako povinnmost a   úctu k vlasti. Dalším   prvkem snímku jsou tak   mezigenerační konflikty.   Film 1969 je protiválečným   retrosnímkem, jakých jsou   tisíce.
Mohl bych na   tomto místě aktuálně   zmínit novou nesmyslnou   válku (Irák) a doufat, že   se lidstvo někdy poučí.   Avšak, není tomu tak.

Knihu jsem nikdy nečetl.   Před lety jsem měl možnost   poslouchat její rozhlasové   zpracování. Takže před   sledováním filmu jsem i já   tento známý příběh   rovněž znal. Příběh z   Oceánie, země, ve které na   každém kroku je obyvatelstvo   sledované pomocí   interaktivních obrazovek.   Obrazovky jsou současně   kamerami. Orwell popsal svět,   ve kterém vládne totalita a   diktatura. Hierarchie   společnosti je rozdělena a   vládnou ji vnitřní a   vnější členové strany.   Obyvatelstvo se účastní   minut nenávisti, kdy   spílají zrádcům a   požadují ty   nejpřísnější tresty.
Film 1984 z roku 1984 je   zdařilým zpracováním a   vize totalitní společnosti   je dokonalá. Všichni chodí   ve stejném oblečení, děti   hlídají rodiče (a   případně je napráskají   jako ideozločince). Více   zpracování, než toto   neznám. Snad se i nějaké   nové chystá.

Velkolepé, bobastické.   Velká show na velké plátno.   Tak nějak vnímám tento   nový americký snímek.   Tvůrci zvláštních efektů   se zase předvedli a   představili skvělé dílo.   Film má jednu velkou slabinu.   A to jsou dialogy. Nejen, že   se jedná u tupá   hollywoodská klišé. Ale   hlavně se furt opakují. Už   jsem podobné dialogy slyšel   ve filmech Den poté, Drtivý   dopad či Válka světů. Ten   kdo psal scénář prostě   nemyslel a chybí mu invence.  
Film, krom   katastrofiuckých scén,   katastrofálních dialogů   nabízí i úsměvné situace.   Jo. Taky občas fyzikálních   vlastnosti dostávají na   frak. Pozor, následující   věta může pro někoho   prozradit konec filmu. . . . .   . Např. bych   nepředpokládal, že ke konci   filmu bude jasná obloha. Po   tom, co předtím na plátně   vidíme, bych soudil, že i na   oběžné dráze Země budou   tuny prachu.

Příspěvek z evropské   tvorby do našich kin. Jsem za   něj rád a film samotný se   mi velice líbil. V prvé   řadě je to zdařile   zatočený thiller o   francouzské mafii. Většína   děje se odehrává ve   francouzském městě   Marseille. Už dříve jsem si   u francouzských   kriminálních seriálů,   především těch nových,   povšiml, že tvůrci dávají   veliký důraz na rodinu. Na   ochranu rodiny a domácího   zázemí. I o tomto tento film   je. A tak jsme u mnohých   francouzských kriminalistů   mohli poznat i jejich domácí   prostředí - Moulin, Navarro,   Keller, Lescautová a mnozí   další.

U   italské mafie platí, že   rodinní příslušníci jsou   civilisté a ti prvotně do   války nepatří. Francouzi si   v tomto neberou servítky.

Hlavní hrdina je   na počátku příběhu   roztřílen na cimpr. Campr   už ne, protože to přežil.   A jelikož se Ti, co mačkali   spouště, nedrželi hesla   "Žít a nechat   žít", dostali se do   maléru. A o tom ten film   také je. Pravidelně se v   příběhu střídá   filozofování s krvavými   scénami. S akcí se to   příliš nepřehání, ale   ani ta zde nechybí. Reno,   který je zde ve funkci   bývalého kmotra a mafiána,   má co dělat, aby se pomstil   za atentát na svou osobu a   současně udržel padouchy   daleko od příbuzných.

Film 22   výstřelů můžeme   považovat za krimi, za   akční film i za thiller. Je   však dobrým pokračovatelem   francouzské tradice   kriminálního filmu.

postapokalyptický příběh
Jedná se o postapokalyptický   příběh zanesený do   současné Velké Británie.   Hrstka hrdinů se snaží   odolat "nakaženým"   a bezpečně se dostat do   Manchesteru, odkud zaslechli   vysílání armády. Ale i tam   je čeká jedno nemilé   překvapení za druhým. Film   přináší velice zajímavou   a napínavou atmosféru.   Příběh sám však není   originální. Mám pocit, že   už jsem kdysi něco   podobného viděl a určitě i   četl. Občas se mi nelíbila   práce kamery, kdy jsem   vlastně neviděl, co se na   obrazovce děje. To rychlé   přepínání obrazu by si   filmaři měli odpustit.

Když nějaký film je hodně   u diváků úspěšný a lze   jej považovat za dobrý,   ihned se v některých   hlavičkách zrodí myšlenka   na to natočit pokračování.   Ta myšlenka bývá většinou   zhoubná a pro potencionální   film škodlivá. Onen efekt se   ukázal i u filmu 2Bobule,   který je pokračováním   vynikajícího filmu Bobule.  
Co je shodné je to,   že se opět dostaneme na   Moravu mezi pěstitele   vinných hroznů. Co je   rozdílné je to, že autorem   scénáře je někdo jiný,   než kdo psal text k prvnímu   filmu. Místy scénář zněl   hrůzně a ihned bylo poznat,   že je psán narychlo a na   objednávku. Humor už není   tak spontánní a přirozený.   Je takový přiškrcený a   nucený. Komerční chování   jednoho s mediálních   sponzorů a distributorů měl   negativní dopad na výsledek.   Napadá mne výraz –   sračkoviťování. Zkrátka v   porovnání s prvním filmem   je to propad na poloviční   úroveň.
Film se   také věnuje výrobě tzv.   slámového vína. To bývá   jedno z nejkvalitnějších   vín vůbec. Film 2Bobule   rozhodně nelze považovat za   slámový. Spíše za   nepovedený burčák, který   uvařil soused Kozderka. Tedy   ten, který je ztělesněn   Miroslavem Táborským.

U filmů, kterým příliš   nerozumím mám problém   dávat vyšší ohodnocení.   Zde jsem se rozhodl o   lehoulilililince   nadprůměrnou známku.   Motivem k hodnocení je   výtvarný počin snímku a   výprava. Tedy, třeba ty   kulisy ještě   rozbombardované Vídně po   druhé světové válce.   Scénář filmů je   obvzláště bohatý třeba   pro slovo "hovno".   Tak se onen mladý umělec   vyjadřuje. Na počátku   příběhu věří v Marxe,   myšlenky marxismu a věří v   revoluci. Ta taky přijde. A   rozehrává se obvyklé   tvůrčí rozdělení postav   do černobílých barev.   Samozřejmě, těm, kterým   fandíme přisoudíme kladné   vlastnosti a nemaj rádi   komunisty, ti, kterým   nefandíme, tak to jsou   hajzlové - fízlové či   komunisté.
Film se   snaží navodit atmosféru   doby, kdy komunisté u nás   vítězili, nejen svým   Únorem. Potraviny se stále   kupují na potravinové   lístky, látky a jiné   textílie jsou na   příděl.
V tomto   prostředí se rodí podivná   láska mezi dívkou Janou a   "umělcem" Ivanem   Heinzem. Každý z nich je tak   nějak divnej. Ona ráda   provokuje, provozuje různé   sexuální hrátky. On si to s   ní chce rozdat, ale stále se   mu to nedaří. Tedy nakonec   jo. :-) Ona údajně nemůže   mít děti. Hádejte co se asi   stane. A stále můžeme   pociťovat atmosféru doby.   Politika, šmeliny, zlodějny,   konfiskace majetku,   vystěhování atd.
Co   napsat ba závěr. Tento film   považuji za propagandu a   nemusím jej podruhé vidět.

Jedním slovem - spokojenost.   Zašel jsem si do kina, s   mírnými obavami, na nové   westernové dílo. Nedosahuje   určitě kvalit známých   spagetti-westernů, avšak   svou kvalitou daleko   převyšuje průměr. Ve   snímku se vyskytuje velké   množství postav a má i   trochu komplikovanější   děj. Tedy. Má trochu více   dějových linií. Film   udržuje napětí i divákovu   pozornost od páté minuty   děje až po samotný konec.   Vydejte se do kina sledovat   charakterově neprůhledné   hrdiny. Kdo je padouch? A kdo   hrdina? To nemusí být hned   zcela jasné. Tento příběh   chromého vojenského   veterána, šéfa bandy   zloduchů, samotné   zlodušské bandy,   pinkertonů, veterináře,   rodiny Evansů a mnohých   dalších mohu vřele   doporučit.

Tajuplné domy, v nichž   číhá v každém temném   rohu pokoje smrt. To byly   takové domy, které uvnitř   byly daleko větší, než   vypadaly z venku. Nebo   alespoň jsem vždy měl ten   pocit. Nekoneně dlouhé   chodby, nesčíslitelné   množství pokojů a   místností plných   různorodého nábytku.   Děsivé to byly domy. :-)   Oblíbené téma béčkových   hororů sedmdesátých a   počátku osmdesátých let.   Série filmů z Amityville   patří do této kategorie.   Nerozumím tomu, proč vznikl   film 3:15 zemřeš? Je to   remake? Je to pokračování?   Teď mám takový pocit, že   ten původní film z roku 1979   mne děsil více. Nalepit si   na obal DVD text "Film   podle skutečné   události" je zhruba   stejné jako dát text na   konec filmu do titulků   "Při natáčení nebylo   ublíženo žádnému   zvířeti". No?! Věřte   tomu.
Myslím si, že   tímto filmem tvůrci   vstoupili někam, kde už   mnohokráte byli. Nedostatek   nápadů vede ke vzniku   obdobných děl.

Mám rád různé staré báje   a pověsti. Rozhodl jsem se   pro návštěvu filmu 300:   Bitva u Thermopyl. Je třeba   ocenit grafické ztvárnění   filmu, výpravu i davové   scény. Jde o příběh   inspirovaný historickými   prameny a bájemi, avšak jde   především o další komiks   převedený na filmové   plátno. Původní komiks jsem   nečetl, ale film viděl.   Pomalu jsem si představoval   ony bublinky, které   vylézají hrdinům v   komiksové podobě z úst,   když promluví, protože film   byl obdobně stejně bohatý   na scénář. Film je   přehlídkou jatek, masakrů a   zvláštních efektů. To je   asi hlavní důvod, proč je   film vyhledáván. Už   dopředu jsem film přiřadil   k těm typům filmů, ve   kterých jde o useknuté   hlavy. V průběhu děje jsem   napočítal tři. Možná mi   některá utekla. V   učebnicích dějepisu je   událost hrdinského boje   třístovky Sparťanů   popsána tak ve dvou   odstavcích. Tvůrci natočili   dvouhodinový film. Nová   technika umožňuje a bude   umožňovat vyrábět   fantastické filmy čím dál   tím levněji a umožní je   vyrábět čím dál tím   častěji. Často na úkor   vlastního děje.

Filmy, které jsou natočeny   podle skutečných událostí,   se velice špatně hodnotí.   Hodnotí se co? Vlastní   příběh, anebo samotný   film? Příběh Nataši   Kapuschové obzvláště   zamrazí. Stalo se to v zemi,   která je znám svým   bohatstvím, dobrými   sousedskými vztahy, vysokou   úrovní společenského   života. Jednoho dne je   unesená desetiletá dívka a   zmizí beze stopy. Ač je pár   svědeckých výpovědí, tak   je policie bezradná. Tu   dívku čeká osud v podobě   osmiletého věznění,   psychického a fyzického   trýznění, sexuálního   zneužívání, ponižování   a urážení. To vše od   mladého, psychicky   narušeného muže. Nikdo ze   sousedství si osm let ničeho   nevšimne. Tenhle film si na   nic nehraje a až depresivní   formou vypráví o pocitech   malé a mladé Nataši. Jak je   vůbec možné, že něco   takového se může stát? A   zvláště v zemi, jako je   Rakousko? Je to až   nepředstavitelný. Jak se   časem ukáže, obdobných   případů se v zemi na jih od   nás stalo více.
Tenhle film přinutí   člověka přemýšlet a snad   jej donutí k tomu, aby si   více všímal toho, co se   děje v sousedství. Na jednu   stranu je dobré se nesrat do   hádek, ke kterým u sousedů   dochází, je to jejich věc.   Dokud létají talíře, je to   ještě dobré, ale jakmile se   do rukou vezmou nože, je zle.   Týrání dětí? Kde končí   obyčejný a ospravedlněný   výprask a začíná   týrání?
Nataša   Kamuschová si ono osmileté   věznění ponese celý   život. Sebralo jí to   nejkrásnější roky   dospívání. Zatímco jiné   děti dostudovaly základní   školu a zvládly i střední,   ona stále byla zavřená ve   sklepě. Osm let. Osm let v   jedné cimře a s jedním   pitomcem, který si normálně   neuměl najít holku. Proto,   když tento film hodnotím,   hodnotím i příběh, který   nevytvořil žádný   spisovatel, ale sám život.

Legendární kung fu snímek.   Patřím k těm, kteří ve   druhé polovině osmdesátých   let tento příběh nadšeně   hltali. Ale už mne to   přešlo. :-) Teď se na ten   snímek dívám už jen jako   na dokument doby.

Je to film, rumunskej. Ve   snímku Vesničko má   středisková jakoby rumunská   tvorba byla trochu   zesměšňována. A není to   přitom fér. Film 4 měsíce,   3 týdny, 2 dny se odehrává   přibližně ve stejné době,   jako ona zmíněná Vesnička.   Není to komedie. Je to drama.   Tématem je interupce. V   některých státech je   různě legislativně   řešena. U nás v době   předrevoluční bylo možné   interupci vykonat, ale   dotyční museli k tomu mít   pádné důvody a projít   ponožujícími procedurami   před interupčními komisemi.   Nevím, jak to bylo řešené   v Rumunsku, ale nechtěné   těhotenství zde řeší dvě   vysokoškolské studentky. A   je to vosajstlich. Dějově to   není nijak bohaté. V   podstatě film se odehrává v   rozmezí jednoho necelého   dne, při kterém se stane   spousta věcí. Ohrožené je   nejen velké kamarádství   dvou studentek, ale poznáme,   kam až je někdo ochoten   zajít pro dosažení cíle v   podobě pomoci osobě   blízké. Anamaria Marincová   zde předvádí herecký   víkend hodný Oscara.

Knihu jsem nečetl. Film jsem   poprvé viděl před dvaceti   lety a nyní jsem si jej   zopakoval. Jeho děj je   sugestivní i po letech. Film   vznikl v roce 1966, ač má   poměrně jednoduchou   výpravu, překonává mnohé   fantastické filmy, které   jsou natáčeny dnes. Čtení   knih ohlupuje. Diktatura je   zdánlivě nedefinovaná,   avšak její principy fungují   na plné obrátky.   Požárníci, místo, aby   hasili, pálí to svinstvo   zvané knihy. Ray Bradbury v   myšlence pálení knih nebyl   originální. Předběhli ho   jezuité. Možná se u nich   inspiroval.

Tento italský film by spíše   měl být označen jako   dobrodružný. Ta válka je   jen jakousi kulisou k   nevěrohodnému příběhu.   Ač se filmu účastní i   hvězdy stříbrného plátna,   je to béčko. Kinski zde   hraje zase dalšího   záporňáka a taky tak   nakonec skončí. Napřed si   však užije.

Milovníci zvláštních   efektů se zde nabaží.   Obdivovatelé Arnolda S. se   pokochají. Na jedno   shlédnutí to jde. Snímek je   jen klonem mnohých dalších.

Tak jsem přeci jenom sebral   odvahu a pustil se do   sledování tohoto díla. A   můj odpor vůči filmu,   kterým jsem měl před jeho   sledováním se v průběhu   děje jen utvrdil. Ten film je   svým způsobem až odporný.   Ač se údajně tváří jako   příběh natočený podle   skutečnosti, tak falšuje   minulost. Z Čechů zde   vytváří darebáky a z   Němců pomalu svaté. Sorry.   Ale tohle tedy ne. Jen je   škoda, že film je   financován z národního   fondu pro podporu   kinematografie.

Ponurý drsný příběh   patřící k tomu lepšímu,   co ve svém žánru vzniklo.

Film na mne poněkud působil   nudně. Něco mi v tom popisku   nesedí. Asi počítám   špatně. Dejme tomu -   pětičlenné kvarteto.   Prostě skupina vojáků se   během jedné akce schová   před odstřelováním v   jeskyni. Pár granátů z   děla dopadne i kevchodu u   jeskyně, což způsobí   zavalení tohoto vchodu.
Místo, aby se rozjelo   skvělé drama z uzavřeného   prostoru, rozjíždí se   devadesát minut nudy.   Jeskyně je propojena s   dalšími částmi podzemí a   naše skupinka se nakonec   dokope k tajnému skladišti   německých jednotek. Tolik   žrádla, co mají k dispozici   snad neměly ani   předválečné Delikatesy.   Zde se v onom skladišti   střetávají s jinou   skupinkou vojáků. Německou.   Po střetu dva členové   německé skupiny přežijí.   Devětasedmdesátiletý   profesor lingvistiky a   patnáctiletý mladíček.   Nuda dál pokračuje. Občas   jedí, občas tyncují, občas   se dívají na pornofilmy. Kde   se v jeskyni vzala elektřina   je záhadou. Atd. Nakonec se   snad vyhrabou ven. Ovšem ne   všichni.
Prý je to   inspirováno skutečnou   událostí. Mno. Nechce se mi   tomu moc věřit. SNad mne   někdo vyvede z omylu. ALe   myslím si, že nám tvůrců   věší bulíky na nos.

Tak skvělá zpráva pro   milovníky starších   kriminálních seriálů. V   Levných knihách jsou nyní k   dostání první díly   legendárního seriálu   Komisař Moulin.
První díl je věnován   vyšetřování vraždy   modelingového manažera.   Podezřelý je jeden mladík,   který se v době útoku na   oběť nacházel na místě   činu.
Oceňuji i   zachování původního   dabingu ČST. Hlavní roli   dabuje Miroslav Moravec.

Filmu jsem dal tak půl   hodiny. Pak už mne přestal   bavit. Žvásty, občas   doplněné snahou okořenit   cizím slovem, mne už   unavovaly. Děj filmu by se   měl odehrávat v budoucnosti.   Od naší doby už docela   blízké. Ale. Vedle mnohých   přístrojů, všelijakých   elektronických světélek a   blikátek, které tvoří   kulisy, výprava filmu jaksi   zapomněla ze stolů firem   sundat staré počítačové   monitory. Takové ty bedny.   Už v době natáčení filmu   se jistě používaly monitory   ploché.
Film bych   doporučil je pro milovníky   některého z představitelů   či pro nadšence žánru.   Jinak se nedivím, že je   nasazen na obrazovku až po   půlnoci.

Opět skvělý námět pro   film, který bebyl zcela   skvěle využit. Snímek   Absolutní moc patří k   lepším dílům, ve kterých   účinkuje Clint Eastwood.