Jamie je coura, přestože je lesbička (v této souvislosti se dočkáme hrstičky malinko odvážnějších záběrů). Přítelkyně Sukie, co shodou okolností pracuje u policie, se s ní rozejde. Nesmělá kamarádka Marian, co si místo užívání na párty raději čte knížku, se nechá přesvědčit k vycestování do hlavního města Floridy, což není ani Miami, ani Orlando, ani Tampa. Jmenuje se Tallahassee a skutečně se na první poslech netváří býti nijak výjimečnou destinací. Problém je, že v půjčovně došlo k záměně, takže Marian a Jamie dostaly auto, které bylo určené gangsterům, kteří v něm už měli nachystaný speciální náklad. Není otázka, jestli se pronásledující a pronásledované potkají, nýbrž kdy se potkají a nakolik bude ono potkání nepříjemné.

Stejně jako v případě bratrů Hughesových, kteří se po počáteční spolupráci osamostatnili, tudíž jeden natočil Zlomené město, zatímco druhý Alfu, také bratři Coeni dospěli do bodu, kdy se vydali každý svou cestou. Starší Joel natočil Macbetha s Denzelem Washingtonem, kdežto mladší Ethan se teď pustil do Panenek na útěku, přičemž tak jako v předchozích případech (nejen v komediích, ale taky v Tahle země není pro starý) využívá motivu kufříku, jehož obsah naštěstí prozradí, protože kdyby ne, patrně by byl vypískán, že vykrádá Pulp Fiction. Nicméně, v Panenkách na útěku bychom možná bývali byli radši, abychom se nedozvěděli, co že se v kufříku skrývá, jelikož to fakt není ani zlato, ani diamant a už vůbec ne duše Marselluse Wallace.

Se svým pohledem na Shakespeara se vydal Joel jiným směrem, ale Ethan setrvává v tom, na co jsme byli zvyklí u jejich společných projektů. Vedle kufříku se jedná o bizarní smysl pro humor, což se v kině projevovalo vesměs mlčenlivým zíráním na plátno tam, kde jsme se asi měli smát. Na druhou stranu, režisérští bráchové se nikdy nebáli přispěchat s nějakým nečekaným twistem. Kupříkladu neváhali odpravit některou z důležitých postav v době, kdy do závěrečných titulků zbývá ještě poměrně dost času, což se tady stane. Na tomto bijáku je hezké, že lokacemi i některými záběry připomene americké nezávislé fláky z devadesátek. A zároveň znovu platí, že Coen ví, co dělá, že má nakoukáno i dál do minulosti a že film jakožto médium bezmezně adoruje.

 










 

Fakt, že z hlavních hrdinek učinil lesbičky, proto nelze brát jako snahu o nějakou korektnost a podlézavost. V Tenkrát v Hollywoodu měla Margaret Qualley vynikající roli. V Chudáčcích doplatila na to, že v úloze Felicity musela de facto jenom napodobovat Emmu Stone, jelikož ztvárnila stejným způsobem „upravenou/vyšlechtěnou“ postavu. V Panenkách na útěku předvádí očekávaně kvalitní herecký výkon, avšak na rozdíl od Tarantinova filmu, kde navíc rozhodně nehrála hlavní ženskou roli, asi nebude patřit Jamie k figurám, na které by se v rámci její kariéry dlouho vzpomínalo. I proto, že charakterově mnohem zajímavější je Marian, o jejíž představitelce Geraldine Viswanathan jistě ještě uslyšíme. Ostatně už příští rok se objeví v jedné z nových Marvelovek …

Panenky na útěku dále uvádí dvě velké hvězdy současnosti. První se jmenuje Pedro Pascal, druhá Matt Damon. Jakoby si sám režisér a spoluautor scénáře, který psal se svou manželkou Tricií Cooke, uvědomoval, že bez velkých jmen, navíc v bizarních cameo úlohách, nedokáže tenhle jeho počin přilákat do kin ve větších počtech diváky a divačky. Některé z nich pravděpodobně potěší celkem krátká stopáž, třebaže ta zároveň v podstatě hovoří o určité bezradnosti. Příležitosti k zasmání dostaneme, což je u komedie vždycky fajn, že ano?!? K takovým patří scéna s trampolínou, leč rozhodně ne ono nepříjemné přehrávání některých zúčastněných, neboť to by skvěle fungovalo tak před těma třiceti rokama. Z Panenek na útěku si zkrátka odnese každý něco trochu jiného, byť se to zřejmě málokdy sejde s režisérovou původní představou. Furt ale lepší, než kdyby si nikdo neodnesl vůbec nic.

FOTO: CinemArt