U jedničky se to nedá přesně určit. Dvojka však byla příběhem Petera Quilla (aka Star-Lord), zatímco třetí část jest příběhem Rocketa, jenž vzešel z drsného prostředí, kde se experimentovalo se zvířátky, včetně mývalů. Na svědomí měl všechno týpek, jehož jméno, resp. označení, vlastně ani není důležité (ale určitě jej můžeme připodobnit k Dr. Moreauovi), protože se jedná o další počin z MCU, a tudíž víme, že dobro stejně vítězí. Otázka zní, co se stane potom, jelikož i z výhry je nutné se poučit … V tomhle případě bude vlastně zapotřebí hned dvou výher. Ještě před porážkou záporáka se bude bojovat o život zraněného Rocketa. A do toho se bude spolupracovat s Gamorou, kterou si vzal do parády její otec Thanos a na základě toho si několik posledních roků nepamatuje. Nepřekvapivě se jí tedy zdá extrémně nepravděpodobné, že by mohla být kdy zamilovaná do nějako jako je Peter Quill, ač jeho fígle nadále není radno podceňovat. Zrovna jako Mantisinu upřímnost, Draxovu zaostalost, Grootovu maličkost a Nebulinu odhodlanost.

Minule jsme začínali stylovou akční sekvencí, tentokrát máme intro na planetě Knowhere o poznání klidnější. Tedy dokud nepřiletí „stvořitelův“ nohsled pro Rocketa, jenž svou inteligencí převyšoval všechny ostatní „výtvory“, a proto se žádá jeho návrat. Pro většinu Marvelovek naštěstí neplatí, že by neakční sekvence byly pouze nutným zlem, které se musí přečkat, abychom si užili další akci. Ta ve Strážcích Galaxie: Volume 3 nezapře obrovský rozpočet, ale zároveň je velmi pěkně natočená, zvláště pak choreografie scény v koridoru nepostrádá na nápaditosti. Vedle toho samozřejmě sledujeme postavy, které už dobře známe, takže výborně funguje i už jinak stokrát obehrané klišé, jaké představuje cool chůze s využtím slow motion efektu. A když jde řeč o efektech, tak 3D dosahuje velice dobré úrovně a není pochyb, že nejlépe vynikne na obřím plátně v kině IMAX.

Režisér James Gunn, jenž tedy nedávno dostal na starosti i celý DCEU, si po svém Sebevražedném oddílu, kde měl žraloka a lasičku (čímž nemyslím Danielu Melchior), zopakoval spolupráci se zvířátky, která jsou čístá, tj. nezkažená, a navíc nesmírně zábavná, což nejpřesvědčivěji dokládá scéna, ve které sama sobě vyberou jméno. Samotná Daniela Melchior ztvárňuje pozoruhodnou Uru, která měla potenciál na výrazně větší prostor. A Sebevražedný oddíl evokuje i režisérův bratr Sean, který přebírá úlohu po Michaelu Rookerovi. A na skok se zase ukáže i Sylvester Stallone. Jinak Strážci Galaxie: Volume 3 nepředstavují žádnou bizarní, jakoby pod vlivem omamných látek natočenou směsku, jako tomu bylo v případě tohoto vzpomínaného dílka. Absurdní humor je naopak určitě namístě, přičemž svého vrcholu dosahuje při popisování barevných kombinací komunikačního zařízení. V tomto směru jsme rozhodně měli být zásobeni v daleko větší míře, jelikož zrovna Strážci Galaxie jsou týmem, od kterého čirou serióznost – na rozdíl kupříkladu od Ligy spravedlnosti – přece fakt neočekáváme.

 










 

Ke „strážcovské“ sérii samozřejmě patří i soundtrack, co má být bohatý na fajnové songy. Nicméně z tohoto pohledu dosáhla vrcholu už v jedničce, nicméně zmínit se musí úvod dvojky s Mr. Blue Sky. Těžko soudit, kam přesně James Gunn na ty songy chodí, protože vybírá obecně vzato spíše málo známé skladby. Tentokrát však měl hledat pečlivěji, protože se nedá tvrdit, že by doplňovaly pokaždé obraz tím nejvhodnějším možným způsobem. Na druhou stranu pořád lepší, než hudba přímo od Johna Murphyho, jelikož ta nezapře svoji mimořádnou tuctovost. A také pořád lepší, než závěrečné tanečky, jaké jsme nepotřebovali sledovat až takhle dlouho. Stejně tak se dalo více zapracovat na scéně mezi a za závěrečnými titulky, ačkoli v rámci MCU jsme už viděli i rozpačitější.

Strážci Galaxie: Volume 3 jsou – třebaže se to tak vzhledem k předchozímu textu nemusí vypadat – moc fajnovou podívanou. Možná dokonce až do té míry, že částečně boří tvrzení o tom, že Hollywood natáčí dokola jeden a ten samý film, což platí obzvláště pro komiksové blockbustery. V tomhle příběhu se navíc nic zbytečně nekomplikuje, vývoj postav nepostrádá na uvěřitelnosti a především Zoe Saldana má v roli zcela proměněné Gamory hodně, co hrát. Dokonce natolik, že figury s podobným charakterem v komiksových bijácích obvykle vůbec nevídáme. Tohle bude patrně velice subjektivní, nicméně sám bych se určitě nebál zařadit nejnovější Strážce Galaxie (z celé trilogie nepochybně nejdospělejší), v rámci těch dvaatřiceti Marvelovek mezi nejlepších osm. Nic na tom nezmění ani skutečnost, že se zase úplně nešetří melodramatickými výjevy, a že si ani ti nejzkušenější stále neuvědomují, že při boji je třeba si krýt záda.

FOTO: Falcon