FDb: Nacházíme se v kavárně v divadle ABC. Nevím, jestli s tím budete souhlasit, ale mně připadá, že asi radši hrajete na divadle než ve filmu …
Michal Dlouhý: No, radši. To divadlo je věrnější. Tam když se vám někdy něco nepovede, tak třeba ještě dostanete šanci. Kdežto u toho filmu je to kruté. Tam, když se vám něco nepovede, tak o vás dlouho nikdo nezavadí.

FDb: Kolik průměrně míváte představení za měsíc?
Michal Dlouhý: Bohužel moc. Sice jsem si vydupal jednou za čtrnáct dní volný pátek, sobotu a neděli pro svoje děti, ale jinak hraju každý den. Z toho polovičku po zájezdech po republice, takže furt někde cestuju.

FDb: V současnosti jste si zahrál hlavní roli v seriálu Kapitán Exner. Jak byste představil tuhle postavu lidem, kteří se s ní třeba ještě nesetkali?
Michal Dlouhý: Tak jednak už proběhnul ten seriál a jednak je spousta pamětníků, kteří ty knížky pana Erbena četli. Ale mně se ta postava líbila kvůli tomu, že je jiná. Že se tam tolik nestřílí, neteče tam tolik krve, nejsou tam honičky … Je to spíše zaměřené na to, že člověk musí přemýšlet. A to mě baví. To jsou takové postavy jako Phil Marlow nebo Hercule Poirot. Má to svoji určitou poetiku a kulturu a je to něco jiného než to, co vidíme dnes a denně na obrazovkách. Protože těch akčních kriminálek je strašně moc. Tahle byla jiná a to se mi líbilo.

FDb: Teď naopak pojďme zpátky do vzdálenější minulosti. Pamatujete si váš první natáčecí den ve filmu?
Michal Dlouhý: Jako úplně první? Tak to si nepamatuju, protože mi byly čtyři roky. Dokonce si ani nepamatuju, jaký to byl kousek. Maminka mi sice dělala archiv s fotkami, takže to mám někde doma, ale teď z hlavy to nevysypu.

FDb: Během svojí kariéry jste měl možnost se setkat s celou řadou skvělých českých herců. Kdo na vás nejvíc zapůsobil nebo kdo vám třeba nejvíc radil? Kromě bráchy Vladimíra …
Michal Dlouhý: (úsměv) Tak brácha, to byl samozřejmě nejlepší učitel. Nevím, oni ti velcí herci, což se vlastně týká i bráchy, oni vám moc neradí. Spíše vás svým působením navedou, jak byste měl hrát, aby to zapadalo do sebe. Co se týče rad a návodů, tak na to jsem prošel školou, kde jsem vystřídal několik profesorů, kteří mě něco naučili, nicméně sami říkali, že ta největší škola je potom na jevišti nebo před kamerou.

FDb: Brácha Vladimír byl legendární český herec. Je pravda, že jste se pokaždé radili, jaké projekty vzít?
Michal Dlouhý: Od určité doby jo. Od těch dvaceti let, kdy jsme se potkali jako bráchové, protože do té doby jsme se vlastně míjeli. Já jsem točil odmalička, on točil odmalička. A byli jsme od sebe deset let, takže ta věková bariéra byla velká. Ale zhruba v těch dvaceti, kdy jsem dokončil školu, jsem s ním všechno probíral. A on se mnou probíral, když začal točit s tou mladší generací, kterou tolik neznal. Byli jsme takový spiklenecký tým. (úsměv)

FDb: Odmítnul jste na základě jeho rady nějaký konkrétní film, a potom jste toho třeba trochu litoval?
Michal Dlouhý:Ne, nikdy jsem nelitoval jeho rad. Vždy se to vyplatilo, jelikož výsledek daného projektu byl opravdu špatný. 

FDb: Brácha Vladimír si samozřejmě zahrál i v kultovní pohádce S čerty nejsou žerty. Byl jste se tenkrát podívat na natáčení?
Michal Dlouhý: Na natáčení ne, protože jsem musel ještě chodit do školy, ale byl jsem na premiéře v kině Blaník.

FDb: Poznal Vladimír už tenkrát, ještě během natáčení, že tahle pohádka bude mimořádná?
Michal Dlouhý: To se odhadnout nedá. Bývá to většinou spíš naopak. U projektu, o kterém si myslíte, že by mohl dopadnout úspěšně, většinou přijde zklamání a opačně, když tomu nedáváte moc šancí, tak jste nakonec kolikrát mile překvapen.

FDb: On měl předtím na kontě už jiné projekty, ale právě S čerty nejsou žerty byl pro něj asi zlomový film. Jaký film považujete za zlomový ve vaší kariéře?
Michal Dlouhý: Nejvíc jsem se asi zapsal Sametovými vrahy. To byl takový první velký film, o kterém lidi dodnes mluví.

FDb: S bráchou jste spolupracovali i na dramatu Swingtime. Věděl jste o téhle akci StB už před natáčením?
Michal Dlouhý: Nevěděl, to jsem se dozvěděl až ze scénáře. Ale zároveň i od bráchy, který ještě předtím natočil se studenty FAMU film na stejný námět.

FDb: Myslíte, že by ten film fungoval, kdybyste si bývali ty role prohodili? Že on by hrál estébáka a vy jste hrál na piáno?
Michal Dlouhý: Nó … tak o tom jsem nepřemýšlel a je to hrozně zajímavé. Ale myslím si, že jo. Akorát tam šlo o ten věk, protože ta moje postava byla mladší, takže to by nám trochu haprovalo. Nicméně bych byl zvědavý na bráchu, jak by se naučil ten anglický text. (úsměv) … Ale určitě by se ho naučil skvěle, protože on byl vždycky skvěle připravený.

FDb: Čí to byl nápad obsadit vás oba dva? Bylo to třeba tak, že poslali scénář jednomu a ten doporučil druhého?
Michal Dlouhý: Ne, to nás pan režisér Jaromír Polišenský obsadil najednou, protože už nás oba znal. Takže to bylo jeho rozhodnutí.

 










 

FDb: Vy jste pracoval někdy na studentském filmu?
Michal Dlouhý: Pracoval. To mě bráška naučil, že alespoň jednou ročně má člověk pomoct těm mladým. Jednak proto, že může něčím do té jejich práce přispět a jednak oni pak mohou vyrůst v dobré režiséry a mohou si vás zase obsadit. (smích) Takže když mám čas, rád pomůžu studentům jakékoliv umělecké školy.

FDb: Nikdy jste se ani jeden nechtěl zkusit prosadit v zahraničí? Angličtina by snad nebyl až takový problém …
Michal Dlouhý: No, byl by to problém. Pro Swingtime jsem se ten text nadrtil, nicméně moje angličtina je stále v plenkách, přestože jsem strávil sedm měsíců na kurzech. Ale byly tak trochu roztroušené. Mezitím byla období, kdy to vždycky člověk zapomene a kdy se tomu nevěnuje. Já jsem měl v plánu vyjet na rok do zahraničí, protože mi zkušený angličtinář říkal, že je potřeba tam rok žít, a pak už se to do té hlavy zapíše. Já jsem bohužel, nebo bohudík dostal těsně předtím nabídku na Sametové vrahy, čímž jsem tu cestu musel roztrhnout na tři a tři měsíce. Takže zatím mi to nebylo dáno a na základně té neznalosti angličtiny jsem nikdy ani tu touhu neměl. Ale já jsem vlastně spokojený. Protože tady mám takové práce, že to ani není potřeba.

FDb: Brácha Vladimír taky nikdy nespolupracoval na zahraničních produkcích?
Michal Dlouhý: Po revoluci udělal v Rusku jednu takovou krásnou věc. Jmenovalo se to Motýli a byl to moc hezký film. A tam ještě musel oprášit ze školy ruštinu. Tak to bylo jeho zahraniční působení. A když se tady točily nějaké zahraniční produkce a chtěli ho obsadit, tak brácha se tomu docela rád vyhýbal. (úsměv)

FDb: Společně jste hráli v Kajínkovi. Jaká byla příprava na tuhle roli?
Michal Dlouhý: My jsme s Petrem Jáklem komunikovali dost dlouho předtím, protože on měl dokonce v úmyslu mě obsadit do té hlavní role. Ale sami jsme, myslím, velmi dobře usoudili, že by to po Sametových vrazích bylo zavádějící. A nevyznělo by to tak pěkně, jako když obsadil Lavroněnka, protože toho člověka nikdo neznal, takže si lidi mohli ten příběh vychutnat i bez toho, aniž by se jim tam prolínal nějaký známý obličej.
Takže jsme to probírali a brácha tam zase prokázal svoji genialitu v tom, že tu roli natolik rozšířil, že třeba ten synovec, kterého měl v každém záběru, měl být původně jenom v jedné scéně, ale on to právě opřel o ten kontrast mezi tou dětskou nevinností a tou sviní, kterou tam hrál. To bylo super. Byl to strašně chytrý kluk. 

FOTO: iprima.cz

Druhou část rozhovoru najdete TADY.