FDb: Už jste zmínil Sametové vrahy. Váhal jste, i vzhledem k brutalitě toho samotného případu, jestli tu roli přijmout?
Michal Dlouhý: Když jsem přečetl ten scénář, tak jsem byl na devětadevadesát procent rozhodnutý, že tu cestu do zahraničí zruším. Protože nejen tehdy, ale i v dnešní době je velké štěstí narazit na dobrý scénář. A ten scénář byl natolik kvalitní, že jsem se dlouho nerozhodoval. Ale bylo to těžké, protože jsem vlastně půl roku s divadly připravoval to, že na mě počkají, až se vrátím z té cesty.

FDb: Setkal jste se osobně s Karlem Kopáčem, předobrazem té vaší postavy?
Michal Dlouhý: My jsme od pana režiséra dostali asi deset hodin rekonstrukcí toho samotného případu těch orlických vrahů. A musím říct, že to byl dost živý návod na tu přípravu. Myslel jsem, že potrvá měsíc, než to všechno zkouknu, ale když jsem tam dal první kazetu, tak už jsem neodešel od televize, protože to bylo tak silné! Pan režisér měl v úmyslu ten film promítnout těm skutečným Orlickým vrahům, ale bohužel v průběhu natáčení se ten předobraz té mojí postavy ve vězení oběsil, takže už ta příležitost nebyla, ani pak pro ty zbylé dva. Možná to bylo znamení.

FDb: S režisérem Jiřím Svobodou jste natáčel i Jana Husa, kde hrajete krále Zikmunda. Někde jste říkal, že ho nepovažujete za zápornou postavu českých dějin. Proč?
Michal Dlouhý: Na základě této nabídky jsem se začal trochu více dívat do historie. A ten Zikmund se vlastně snažil tu Evropu sjednotit. A ten Hus mu to, dá se říct, trochu naboural. (smích) Takže vznikla ta situace, která vznikla, a Evropa se rozpadla. On se teda vlastně snažil o Evropskou unii, když to aplikujeme na dnešní dobu. V té době by to bylo unikátní a myslím, že bychom se dostali mnohem dál. I ten předchozí režim se nás snažil přesvědčit o tom, že Zikmund je záporná postava. Ale když se na to podíváte podrobněji a zamyslíte se, tak zjistíte, že to není pravda.

FDb: Jinak jste hrál dost záporných postav. Herci o nich většinou říkají, že se hrajou líp než postavy kladné. Souhlasíte s tím?
Michal Dlouhý: Jo, s tím souhlasím. Já jsem měl pohádkové období, kdy jsem točil strašně moc pohádek. A pak mě oslovil Hynek Bočan na roli vyšetřovatele v seriálu Přítelkyně z domu smutku. A ti pamětníci říkali, že to přesně bylo takhle, že tam přišel takový mladý klučina a byla to ta největší svině. A já jsem za to Hynkovi strašně vděčný, že mě dostal z toho kroužku těch princů. Protože od té doby se to zlomilo a začal jsem hrát více záporných rolí. Nedopadnul jsem tedy jako věčný princ Pavel Trávníček, který s tím bohužel asi bude žít až do konce života. (smích)
Ale ještě k té otázce. Hodný Honza nebo hodný princ, to je vlastně jedna linka. Tam jde jen o to hezky se tvářit a působit příjemně. K té herecké práci tam vlastně moc prostoru není. Kór když tak už působíte sám od sebe. Kdežto u těch záporných rolí musíte víc zapnout tu schopnost se do toho převtělit. Protože každý člověk se přece snaží působit kladně. Nikdo se nenarodí s tím, že by hned chtěl odhalit svoje nejhorší já. Takže je to těžší s tím pracovat. Na záporné roli je co hrát.

FDb: Jedna z těch temnějších pohádek, ve které jste hrál, se jmenuje Sedmero krkavců.  Jak vzpomínáte na natáčení?
Michal Dlouhý: Jo, tak to bylo krásné. Tam jsem ještě hrál s Borisem Rösnerem, se kterým jsme byli kamarádi. Na Hradě mě dokonce režíroval v Shakespearovských slavnostech jako Macbetha. A hrál jsem i s Ivankou Chýlkovou, přičemž v té době jsem byl její nejčastější herecký partner. To bylo krásné natáčení. Režisér Ludvík Ráža a kostymérka Evženka Rážová, to byl takový můj tým, se kterým jsem pracoval častokrát, a měli jsme se rádi. To natáčení celé probíhalo na Moravě. A právě tam jsem si vlastně poprvé uvědomil, že všechny pohádky jsou vlastně strašně zlý, respektive i brutální. Když to tak vezmete, tak se tam sekají hlavy i drakům i lidem, furt tam hrozí nějaké nebezpečí … Takže ty pohádky jsou vlastně horory. A tady to vyznělo úplně nejvíc, že po premiéře o Štědrém dnu hned vyšly kritiky, že horor na Štědrý den nebyla nejlepší volba České televize. (smích) Na tohle natáčení vzpomínám opravdu rád.

 

FDb: Váš hlas pořád můžeme slyšet v reklamách. Díky konceptu nebo té omezené, většinou třicetisekundové stopáži, řeknete třeba jenom jednu větu. Kolikrát ji musíte během nahrávání opakovat?
Michal Dlouhý: No, vzhledem k tomu, že i ten zadavatel ví, koho si zve, to nemusí být tak těžké, jak by si člověk představoval. Já svému hlasu vděčím za hodně. I co se týče dabingu. Takže se může stát, že větu řeknu různým způsobem desetkrát a z toho se jedna vybere.

FDb: Ptám se i proto, že kupříkladu Vin Diesel při Strážcích galaxie řekne „I am Groot“ třeba tisíckrát …
Michal Dlouhý: To je něco trochu jiného. A oni vůbec tohle v Americe dělají jinak. Nejdříve to namlouvají a teprve na to vytvářejí ty postavy. Kdežto když to dají nám na předabování, tak to děláme už přímo na ty postavy. Oni v tom mají trochu výhodu, protože si můžou více hrát.

FDb: Jak je to s dabingem? V nových filmech váš hlas už moc neslýcháme …
Michal Dlouhý: My jsme se zhruba před dvěma lety postavili proti podmínkám dabingových studií, které byly čím dál tím horší. Takže jsme se chtěli semknout, trochu to změnit a nastavit tomu nějaký rozumný řád a pravidla. Nikdo by na tom nevydělal, nikdo by neprodělal, ale mělo by to hlavu a patu. Ale bohužel jsme nebyli úplně všichni, protože někteří si vydělávají jenom tím dabingem. A ta dabingová studia byla natolik odolná, že si vychovala nové dabéry a obešla se bez nás. Tento boj jsme prohráli a ta studia mají takzvanou černou listinu, kde jsme napsaní my, kteří jsme se postavili proti nim. Někdo se vrátil, někdo ne. Mrzí mě to, ale i tak mám práce zaplaťpánbůh dost.

FDb: Jak dlouho třeba trvalo nadabovat celovečerák?
Michal Dlouhý: To je další věc. Já si ještě ze svých dětských let pamatuju, že se dabing dělal po větách a dokonce se i zkoušelo. Navíc jsme tam byli všichni. Takže člověk, když komunikoval s jinou postavou, tak slyšel i toho druhého. Dnes se to dělá tak, že vás zavřou do studia, kde je obrazovka, časový kód, který máte u svých replik, a musíte se do toho trefit. Takže vlastně neznáte ani tu logiku té scény, i když to hlídá režisér. A dělá se to strašně rychle, takže celovečerní film se dabuje třeba dvě a půl hodiny.

FDb: To snad ani nejde …
Michal Dlouhý: Jde, ale bohužel to pak taky podle toho vypadá. Když se člověk podívá na staré dabingy, tak ta čeština tam září a člověk vidí, že ty postavy spolu přímo komunikují. Tady se vyzobají jen ty vaše repliky, a pak se přetočí ten kus filmu, kde ta vaše postava nevystupuje. Takže nevíte, co se tam stalo, když vám to režisér neřekne. Když jsem dělal ty velké filmy, tak jsem se na to šel nejdříve sám do kina soukromě podívat v originále s titulkama, abych věděl, do čeho jdu. Ta doba nás bohužel žene strašně rychle někam pryč a do nekvality.

FDb: Třeba Jiří Dvořák mi říkal, že se mu nejlépe dabuje Daniel Craig. Dabuje se vám někdo nejlíp?
Michal Dlouhý: Já jsem měl štěstí na skvělé hráče. Keanu Reeves, Brad Pitt, Viggo Mortensen ... U každého jsem si našel něco. Nejvíce jsem daboval toho Brada Pitta, který mě strašně bavil v tom, že každá ta role byla jiná. Třeba když jsem dělal Sedm let v Tibetu, a pak najednou Podfu(c)k, tak to byly krásně rozdílné postavy. To mě hodně bavilo. Pak mě ještě hodně bavil svým temperamentem Micheal J. Fox. Taky úžasný hráč.

FDb: Lidi u nás jsou zvyklí u hollywoodských herců na konkrétní hlas. Váhal jste, jestli dabovat Leonarda DiCapria v Nespoutaným Djangovi?
Michal Dlouhý: To bylo ještě před celým tím sporem. Ale zase tam sehrála velkou roli ta uspěchaná doba. Protože to studio dostalo ten film k natočení. A Leonarda DiCapria normálně dabuje Michal Jagelka, ale ten byl tenkrát zrovna na dovolené. Takže mu volali, ale on nemohl přijet a oni nemohli počkat. Takže se hodně zlobil, což se mu nedivím. A oni si pak našli v historii, že jsem kdysi Leonarda DiCapria daboval v jednom z jeho prvních filmů. A vysvětlili mi tuhle pochopitelnou situaci. Ten film je krásný a jeho výkon je taky luxusní, takže mě to taky hrozně bavilo. A s Michalem snad nejsme ve při. Já jsem taky byl na dovolené mimo republiku, když se dělala Trója, takže Brada Pitta daboval Pavel Vondra. A taky se na něj kvůli tomu nezlobím.

FDb: Nedávno jsem shodou okolností koukal na Fakultu, kde dabujete Joshe Hartnetta, a na Kokain, kde dabujete Johnnyho Deppa. Pamatujete si třeba nějaké příhody nebo neobvyklé události, co se staly při dabování konkrétních filmů?
Michal Dlouhý: Se mnou je to velká legrace. Já jsem dyslektik, takže si při té rychlosti vymýšlím slova a občas ze mě vypadne úplně něco jiného. Logiku to sice má, ale třeba přehodím slovíčko, nebo nějaké vypustím, nebo zaměním, a najednou ta věta dostane jiný význam. Kolikrát jsme se tam strašně nasmáli. (smích)

FDb: Zažil jste i éru bez té metody vytáčení, kdy všichni herci, kteří dabovali někoho v dané scéně, museli být současně ve studiu. V čem byl podle vás tenhle způsob lepší a v čem horší?
Michal Dlouhý: Nezapomenutelné byly ty hodiny v místnosti, kde se čekalo na ty naše scény. A tam ti staří bardi vyprávěli historky z divadla a z natáčení … To mělo nezapomenutelné kouzlo! Bohužel už je to pryč. Člověk tam sice seděl třeba tři hodiny, aby řekl tři věty, ale dozvěděl se takových krásných věcí, že to bylo lepší, než číst knížky. (úsměv)

FDb: Kdysi jste se objevil v populární soutěži Český bodyguard. Dokonce jste tenkrát vyhrál. Co to obnášelo?
Michal Dlouhý: (smích) Vydržet celý den jakž takž ve střízlivém stavu. (smích) Tam se totiž vždycky sešla parta kamarádů, kteří si šli zablbnout. Takže šlo opravdu o to vydržet střízlivý a splnit ty úkoly. Ale brácha byl taky v jednom. A náš malý brácha, Oliver, má od něj ještě schované to triko, protože si ho strašně přál. Ale co to obnášelo, to jsem řekl. (smích)

FDb: Tím jste mi nahrál na další otázku. Váš mladší brácha Oliver je úspěšný podnikatel. V čem konkrétně podniká?
Michal Dlouhý: To jsou letenky. Má portál kiwi.com, který vymyslel. Když jednou se svojí dnes už manželkou letěli někam na dovolenou, tak nepochopil, proč si nemůže vzít na přestupu levnější letenku a musí objíždět na tu destinaci jinudy a dráž. Ty aerolinky nebyly mezi sebou propojené. Takže on vymyslel ten systém, dal dohromady kluky přes počítače … Začínali na koleni a dnes je to jeden z nejrychleji rostoucích podnikatelů na světě, dá se říct. I proto ho zvou na různé přednášky do Londýna, do New Yorku i do dalších měst.

FDb: Vás by nelákalo podnikat? Mezi herci byste nebyl první …
Michal Dlouhý: Jasně, ale ti herci většinou zkoušeli podnikat ve svém oboru nebo v restauracích, protože tomu rozuměli nejvíc. Ale ona to je strašná džungle. Na to člověk opravdu musí být hodně otrlý. Jako na politiku. To podnikání a herectví nejde dohromady. My ty věci můžeme propagovat v reklamách a podobně. Tam se člověk může za něco postavit. Můžeme propagovat i nějakou politickou stranu, ale většinou nefunguje, když herci vystupují v politice. I když drobné výjimky by se samozřejmě našly.

FDb: Přesto kdybyste se někdy do podnikání pustil, v jakém oboru by to bylo?
Michal Dlouhý: Já bych třeba točil filmy. Kdybych sehnal kapitál, tak si kolem sebe dám ten tým lidí, které znám a které mám rád. A kdyby byl dobrý scénář, tak v tomhle oboru by to určitě šlo.

FDb: Ať už na divadle nebo ve filmu, vyhovuje vám víc pevně daný text nebo radši improvizujete?
Michal Dlouhý: Záleží na té látce a na režisérovi. Jsou náměty a filmy, kdy je dobré se toho textu držet. Když je kvalitní a má svoji logiku, která navazuje na celý ten příběh. Tam se ta improvizace moc nehodí. Ale pak jsou projekty, které jsou takové nastřelené. A tam je dobré, když to člověk doplní svým já. Někteří režiséři to mají rádi a podporují to, zatímco ostatní se raději drží toho scénáře.

FDb: Příští rok vám bude padesát. Je něco, na co jste ve svojí kariéře nejpyšnější?
Michal Dlouhý: Nejpyšnější jsem na svoji rodinu! Protože udržet si v té kariéře takhle krásnou rodinu, to je pro mě největší výhra!

FDb: Máte už další nabídku na roli ve filmu?
Michal Dlouhý: V současné době ne. Respektive nabídek je hodně, ale já dávám velký důraz na scénáře a dobrých scénářů je bohužel jako šafránu. Nic hezkého se tedy zatím neobjevilo. Nemluvě o tom, že po Exnerovi jsem strašně utahaný, jak se točilo rychle. Vlastně šest měsíců jsem spal čtyři hodiny denně. Cítím to doteď a to jsme dotočili skoro před půl rokem. Teď navíc hraju každý den divadlo, takže ani nějak nestrádám a ani nepřemýšlím, že bych ubral z těch podmínek. Prostě to musí začít dobrým scénářem, a pak dobrou skvadrou kolem, aby si ty lidi rozuměli a ten projekt za něco stál.

FOTO: ceskatelevize.cz

První část rozhovoru najdete TADY.