Pokud je pod filmem coby scenárista podepsán člověk, který stejným způsobem přivedl na svět bijáček V peřině, musí nám být jasné, že nejen z hlediska dramaturgie to zřejmě nebude úplně špičkové dílo. Tentokrát nás má z nějakého důvodu zajímat chlapec, jehož rodiče vystupují jako kouzelníci ve varieté, ale – co si budeme povídat – skřípe to. I proto, že maminka poněkud přibrala. No, a tenhle klučina (říkejme mu třeba Albert) rád svou spolužačku, ségru jeho kamaráda. Tato spolužačka je však vesměs vypočítavá mrška, která by z nějakého důvodu raději šla na rande se synem pana Bosáka (Vítězslav Jandák), což je hoteliér a z nějakého důvodu i kandidát na prezidenta. A to i přesto, že se jí ten syn nelíbí a zatím není ani na peníze.

Z nějakého důvodu se objeví kouzelný dědeček (nevím proč jsem si vzpomněl zrovna na Waltera Hustona z Pokladu na Sierra Madre), který každému přikulí jedno přání. Dva ho prohospodaří (tedy to přání), zatímco Albert ho šetří … až ho ve finále vlastně taky prohospodaří!?! Protože co s takovým přáním? Přinutit rodiče, aby hodili veškeré spory za hlavu? Přinutit spolužačku, aby se do něj zamilovala (ale láska přece buď je, nebo není)? Nebo aby byl úplně jako Machete (he gets the women!)? A co takhle být hezkým klukem? Eventuálně by šlo přání podstoupit jinému člověku, což by ovšem vyžadovalo služeb nefalšovaného ďáblova advokáta (Jan Přeučil), kór když by se o přání ucházel chlapec, který pořádá chlastací večírky pro děti (asi nejvíc WTF scéna).

Z traileru mohl mít nejeden trochu pocit, že hlavní inspirací pro Přání k mání mohla být kupříkladu klasika Život je krásný. Přitom ani ona není dramaturgicky zcela precizní. Ale pouze co se závěrečných cca patnácti minut týče. Kdežto tento český počin představuje křehkou stavbu, která se třese v základech po celou dobu. I když tu existuje zjevná snaha o vytvoření kompaktního celku, stejně film působí jako sled více i méně souvisejících scén. Pranic nezabírá ani to, že se snad má jednat o jakousi alternativní realitu. Pořád to ale není takový prů-švih, jako Křídla Vánoc – krutá nadílka, jakou jsme byli „obšťastněni“ před několika rokama.

Po celou dobu sledování filmu jsem hledal něco, díky čemu by mě začaly postavy více zajímat. Bohužel žádné takové „něco“ se nedostavilo. Ono to občas vypadá, že ani někteří herci (nejen ti dětští) úplně nepochopili zadání. Nejlepší scénou tak asi bude rande na pouťové atrakci, neb se podařilo probudit určitou zvědavost (nevydrží do konce filmu), jak to dopadne. A navíc není zahlcena zbytečnými replikami. Hezké. Jenomže takových scén mělo být v Přání k mání tak minimálně deset! Hlavně, že tu nad městem projíždí vcelku bezúčelná lanovka.

Přání k mání je film, jehož největší klad přestavuje technická stránka, kterou můžeme považovat za takřka dokonalou. Zvláště kameraman Pavel Berkovič převedl, jak se má správně zasvítit pro vytvoření vskutku nádherné atmosféry. Za poslední dekádu vzniklo jen málo českých filmů, které se z tohoto pohledu mohou Přání k mání rovnat. Takřka dokonalou píšu proto, že místy stejně hodně působí jako televizní práce. Zbývá už jen položit si tu nejzákladnější otázku, pro koho je film určený (nikoliv pro koho má být určený)? Protože zatímco Anděl Páně 2 byl opravdu pro všechny, cílová skupina u Přání k mání bude ve finále setsakramentsky užší.

FOTO: Bontonfilm