Podobně jako John Rambo, také veterán Jake Neeley pobývá v oblasti Pacific Northwest. Vlastně nejenom on, protože v blízkém či vzdálenějším okolí nachází se další borci, kteří bojovali proti „žluťákům“. Navzájem se však nevídají a cestu z lesa do města podnikají minimálně. Jednoho dne se objeví bývalý kolega se svou malou – tak zhruba jedenáctiletou, ale velmi bystrou – dcerou, jež jakoby z oka vypadla své vietnamské matce. Než se Jake rozkouká, kolega vezme roha, a protože jiní příbuzní nejsou k sehnání, bude se muset chtě nechtě o holčičku postarat. V oblasti, kde se to bývalými vojáky s nenávistí k téměř všemu asijskému jen hemží, by to ale mohlo být poněkud složitější.

Asi netřeba nijak zvlášť upozorňovat na skutečnost, že tenhle počin se s filmy jako Apokalypsa, Lovec jelenů, Olověná vesta nebo Četa nemůže vůbec srovnávat. Ani to nebyl jeho záměr. Tím totiž bylo nepoměrně komornějším způsobem ukázat, že některé šrámy na duši se jen tak nezahojí, což i po mnoha letech může vést k dalším neblahým událostem. Vzpomínky nezaženeš zároveň ukazují, že rovněž s takto skličujícími zážitky z minulosti je možné se vypořádat, a to třeba formou odpuštění. Jenže než se k němu dospěje, to holt někdy trvá docela dost dlouho.

Jako protiklad k těm ztrápeným a do značné míry živořícím jedincům tu máme nevinnou dívenku Lien, známou jako Lenny, která se na rozdíl od většiny ostatních dokáže těšit i z maličkostí. Jako kupříkladu z krmení psa (který se jmenuje Pes), kočky (která se jmenuje Kočka), havrana (s nímž je spojena zajímavě podaná symbolika) a dam (jak Jake nazývá slepice). Dále spolu jezdí pro dřevo, čtou si a na její popud pořádají piknik pro ostatní. Tak idylické to ale všechno není, jelikož zvídavost, bezprostřednost a neopatrnost mohou leckoho dostat do nebezpečných situací.

A současně dramatických, protože je debutující režisérka dokáže díky zvoleným filmařským postupům velice solidně rozehrát, ale jakmile dojde na akci, přesouváme se víceméně do amatérské roviny. Nejen scény z „Vietnamu“ (po stranách mírně rozostřené) působí pomalu dojmem, že nějaký tatínek natáčí svoje (byť odrostlejší) děti, jak si hrají, jelikož předtím pro inspiraci zhlédli alespoň jeden z ve druhém odstavci uvedených skvostů. Zkrátka jde o takové hezké domácí video. Nic víc. A rozhodně to nebyla otázka rozpočtu! Vždyť právě první Rambo, který se také natáčel v Britské Kolumbii, dokázal pouze těmi kratičkými flashbacky vytvořit dokonalou představu o Vietnamu.

Vzpomínky nezaženeš je film, který vlastně vychází z konceptu Kolji, jenž se coby ruský chlapec mimo jiné taky ocitl ve společnosti, která Rusy zrovna nemusela. Přístup tvůrců se však dále liší, ačkoliv v obou dílech dojde na situace, které rozesmějí i dojmou. Jenom si říkám, jestli ta holčička není náhodou nějak mladá, když se otec s matkou podle všeho seznámili během války, která skončila v roce 1975 a děj filmu se má odehrávat normálně v době, kdy byl natočen, tedy o třicet let později. (Ale příběh byl údajně inspirován skutečností a tvůrci spolupracovali s člověkem, který jej sám prožil, a k tomu oslovili k jakés takés spolupráci i rodiny jiných padlých vojáků, takže tomu všemu – nebo alespoň většině – asi můžeme věřit.) Její představitelka, debutantka Zoe Weizenbaum, navíc ne všechny momenty zvládá přesvědčivě. Zato Danny Glover dokazuje, že hrát pořád umí výborně, tudíž ty béčkové slátaniny, jimž se v posledních letech věnuje především, snad nemá zapotřebí. Doplňují jej David Strathairn, Ron Perlman a … v roli provozovatelky koloniálu Linda Hamilton, jíž snad od druhého Terminátora nikdo ve filmu neviděl a od Terminátora 4 neslyšel. Takže i proto není od věci se na Vzpomínky nezaženeš (v originále Missing in America) podívat.

FOTO: cinema.de, DVD poskytl Bontonfilm