Sci-fi podívaná, kolem které se sotva strhne takový humbuk, jako kdysi kolem Matrixu. Tedy, on se možná strhne, ovšem nemůže být nejmenších pochybností o tom, že ohlasy budou spíše smíšené. A nedivil bych se, kdyby nadpoloviční většina diváků a kritiků přisoudila filmu spíše negativní hodnocení. Protože takovou porci všemožných klišé v jednom filmu jsme tu už dosti dlouho neměli! Ne snad že by byl film vyloženě odsouzeníhodný, ale na rozdíl od zmíněného Matrixu, tentokrát Wachowští nezvolili optimálně ani vystavění příběhu, ani pořádně nerozvedli zajímavou myšlenku a nevychytali ani načasování, tedy dobu, ve které směřuje jejich nejnovější počin do kin. Skutečně tu nenajdeme prakticky nic, co bychom už neviděli. A když už se náhodou nějaký ten slibný sci-fi prvek objeví, jeho potenciál není dostatečně využit.

Hlavní hrdinka ale projde celkem pozoruhodným, avšak možná ne zcela smysluplným vývojem. Od nespokojené uklízečky přes „vládkyni všehomíra“ až … raději nespoilerujme. Členové její rodiny jsou ve filmu také velice zajímavými figurkami a jistě není náhoda, že Mila Kunis sdílí s Jupiter Jonesovou v jistém ohledu docela podobnou minulost, což svádí k tomu, že Wachowští psali tuto postavu přímo pro ni. První adeptkou ovšem byla Natalie Portman, jenže vycouvala. Zřejmě dobře věděla, co dělá, protože pak by se ta analogie se Star Wars ještě znásobila. A nejen se ságou George Lucase. Jupiter vychází připomene i Avatar Jamese Camerona a některé komiksové adaptace ze stáje jak Marvelu, tak DC Comics.

Po vizuální stránce pak nemá film daleko k segmentu, který se odehrává v Neo Soulu ve 22. století a kterým Andy a Lana přispěli do „skládačky“ s názvem Atlas mraků. Není divu, že se tu v menší roličce objeví Doona Bae. Což o to, na pohled jsou to líbivé obrázky, kterými co do pestrosti a barevnosti sem tam nechají vzpomenout také na svého nedoceněného Speed Racera, ale o nějaké autenticitě a realističnosti tu nemůže být řeč. A přitom tvůrci i herci tvrdí, že se o ni snažili. Svět na jiných planetách, který stvořili, zkrátka působí natolik uměle, že se Jupiter vychází s nejlepšími Space operami/vesmírnými romancemi (skoro včetně těch „cormanovských“) nemůže pořádně rovnat.

Obsazení však rozhodně není nezajímavé, ačkoliv nějaké bombastické herecké výkony nečekejte. Zvláště Eddie Redmayne by rozhodně už vícekrát neměl ztvárňovat záporáky, neboť nepěkně přehrává. Mnozí by jistě neměli problém s tím nazývat Milu Kunis „vaše výsosti“ a teprve závěrečná cca čtvrhodinka začne být do značné míry právě její zásluhou zábavná. Tedy vůči tomu, že zbytek občas až nudí. Ovšem závěrečná scéna je poněkud prazvláštní, jelikož divák pořádně neví, jestli se má nad její dětinskostí usmívat nebo nevěřícně kroutit hlavou. To ale možná bude stejně, a sice nad postavou specifického bojovníka s úžasnými botama a špičatýma ušima, jenž má jméno Caine Wise a vzhled Channinga Tatuma.

Jupiter vychází příznivce solidní sci-fi asi příliš nepotěší, ačkoliv není pochyb o tom, že se najdou tací, kterým se tohle dílko bude líbit. Otázka zní, jestli se (z tuzemského pohledu) budou počítat v tisících nebo jenom stovkách. Či dokonce pouze v desítkách? Wachowští si na sebe, tak jako třeba M. Night Shyamalan, holt sami upletli svými ranými filmy bič. Pokaždé se od nich čeká mnohé, tj. mimo jiné osobitější rukopis, na který ve svém nejnovějším bijáku kdysi bratrské duo téměř úplně rezignovalo. Ve výsledku to znamená, že Jupiter vychází je velmi předvídatelnou podívanou, ve které (snad s výjimkou jedné jediné scény) absentuje napětí, za což do značné míry může místy až otravná hudba Michaela Giacchina. Takže, jak bylo řečeno, příznivci solidní sci-fi po zhlédnutí této s největší pravděpodobností skákat a tleskat nadšením nebudou, ale možná budou i tak rádi, že ji viděli. 

FOTO: Warner Bros.