V malebném přístavu Southport v Severní Karolíně se rozhodne najít útočiště Erin, dívka na útěku před zákonem. Začne si říkat Katie a zaměstnají ji v jakémsi místním baru přímo u moře. Protože evidentně nikdy neviděla žádný slasher, pronajme si chatu v lese mimo městečko. Spřátelí se s pohlednou Jo, a také s Alexem, který provozuje místní koloniál a vychovává dvě děti. Velmi se spolu sblíží, protože Katie zatají to, co provedla. Neví ale, že jí je na stopě detektiv Tierney, který prostě za žádných okolností nepoleví, dokud ji nenajde.

I tento film vznikl podle knižní předlohy. Její autor Nicholas Sparks patří v současnosti k nejúspěšnějším spisovatelům, ačkoliv mnozí z řad odborné veřejnosti jeho díla rozhodně nevyhledávají. Nicméně před lety byla objevena pro filmové plátno a stále vydělávají slušné peníze, přestože se pokaždé liší jen v několika málo detailech. Na rozdíl od Twilightu Stephenie Meyerové se však adaptací jeho knih většinou chopí schopnější tvůrci (a hrají v nich kvalitnější herci a herečky), kteří umělecky málo hodnotnou předlohu dokážou ve většině případů přetavit v dobrý, ne-li o něco lepší počin.

To se týká jednak loňského Talismanu, který se tedy také Bezpečnému přístavu v ledasčem podobá. Oba filmy jsou prosluněné až na maximum, v obou to chvíli hlavní dvojici trvá, než se „sčuchne“, přestože už od začátku všichni víme, že se „sčuchne“, v obou filmech sehraje ve finále podstatnou roli přírodní živel, v obou se vyskytuje jeden záporák a oba plynou ve velmi pomalém tempu, což ovšem není výtka, protože takové si prostě tento žánr žádá. Bezpečný přístav ale bude podle všeho věrnější předloze, protože Sparks se na vzniku filmu podílel i jako producent. To patrně nebyl nejlepší nápad, protože něco si tvůrci klidně mohli odpustit.

Na režisérské židli však seděl ohromně zkušený filmař Lasse Hallstöm, který minulý rok nadchl Lovem lososů v Jemenu a letos od něho ještě v kinech uvidíme Hypnotizéra. Scenáristé Bezpečného přístavu sice neodvedli zrovna ideální práci, protože evidentně nevynechali ty pasáže z knihy, které pro filmové vyprávění nejsou vhodné, ale Hallstöm přesto vychytal výborný rytmus a zvládl i tyto učinit ve spolupráci s kameramanem Terrym Staceyem a citlivě zvoleným soundtrackem zajímavými. Tato jeho adaptace Sparksovy knihy je rozhodně o poznání povedenější, než ta předchozí. Navíc díky mnoha nádherným záběrům i lokacím dokázal na roveň postav povznést i samotné městečko Southport, ve kterém se už natáčely (také podle stejného spisovatele) Dlouhá cesta či Noci v Rodanthe. Z filmařského hlediska se tedy dá říci, že lépe to asi opravdu natočit nešlo.

Pro tyto romance je vždy velmi, velmi, velmi důležité vybrat ty správné představitele hlavních rolí. Pro herce by bylo dobré, aby byl svalnatý a pokud možno měl zkušenosti s modelingem, aby se mohly ty divačky, pro které je takovýto film převážně určený, ztotožnit s danou hrdinkou, jejíž představitelka ovšem musí být samozřejmě krásná, aby se měli na co koukat ti, kteří zmíněné divačky do kina doprovázejí. Z tohoto pohledu pro vás mám dobrou zprávu, protože jak Josh Duhamel, tak hlavně a především vycházejí hvězdička Julianne Hough tyto předpoklady/požadavky splňují. A k tomu přidávají ještě tu nezanedbatelnou nadsvabu, že umějí slušně hrát.

Bezpečný přístav není nejlepší ani z adaptovaných Sparksových, ani z natočených Hallstömových děl. Rozhodně neuvádí nikterak originální a hodně propracovaný příběh, ale na druhou stranu dodejme, že přesto je v něčem nepředvídatelný a ještě jednou zdůrazněme, že (nejen) díky půvabům Julianne Hough je pořád na co se dívat. Nevadí tedy, že už téměř obsazená Keira Knightley nakonec upřednostnila jiný projekt. Ale to jsme nepatrně odbočili. Pro tyto zfilmované romány navíc platí, že milostné scény nepůsobí samoúčelně, ale jsou jaksi logickým vyústěním vztahu hlavních postav. Takže jestli jste romanticky založení, běžte hned do kina. A jestli romantiky/romantičkami nejste, tak to můžete zkusit stejně a při sledování tohoto filmu se v ně možná alespoň na ty dvě hodky proměníte. Asi i proto, že se tu nevyskytují žádná typická pochybná nebo dokonce megalomanská gesta, známá z takových těch rádoby vtipných a dojemných komedií.