Každý rok dramaturgové Jana Bébarová a Milan Hain vybírají nejen domácí tituly, světové klasiky a filmy, které se coby pocty vážou k jedné osobnosti (letos Kim Novak a Edward G. Robinson), ale představují také snímky z jedné konkrétní země. Minulý rok to byla Argentina, letos nemířili nikam daleko, pouze k našim severním sousedům. Z polských titulů se zaměříme na Nůž ve vodě, čili celovečerní debut Romana Polanskiho, jenž krátce před začátkem letošního ročníku slaví jednadevadesátiny. Z české tvorby při pohledu na nabídku dvanáctého ročníku vyčnívalo pozoruhodné drama Člověk proti zkáze. A USA budou zastoupeny nedoceněným thrillerem Red Rock West s Nicolasem Cagem (jehož v srpnu 2024 můžeme vidět v kinech ve snímku Longlegs), u kterého bylo jen otázkou času, než se na Noir Film Festivalu objeví, protože do daného žánru v podstatě perfektně zapadá.



RED ROCK WEST

 

Ne, Michael určitě není žádný raubíř, ale prostě mu nehrají do karet okolnosti. Malé titulní městečko o patnácti stovkách obyvatel jakoby pokaždé našlo způsob, jak si jej přitáhnout zase zpátky, aby mu trochu znepříjemnilo jeho snahu nedělat si problémy. Potřebuje peníze, a tak odsouhlasí, že se jmenuje Lyle a pochází z Texasu. Zadavatel mu nabídne hromadu peněz, když zabije jeho manželku. Jenže on jí o tom místo toho řekne ... Kdo by čekal, že zápletka po tomhle twistu už nepůjde hlouběji a že ve hře ve skutečnosti nebude daleko vyšší suma prachů, ten by se hodně spletl! Nejsou potřeba desítky postav k tomu, aby film bavil. Stačí jich hrstka s jasnou motivací, herecky kvalitně obsazených a vedených jistou rukou šikovného režiséra, který přesně ví, co chce. A který se k tomu může opřít o fajnový scénář, jehož je spoluautorem.
Tenhle biják jsem viděl poprvé v době, kdy jsem ještě neměl možnost se seznámit s tvorbou bratrů Coenů. Ostatně ani jsem nepátral po jménu režiséra. Když se tak stalo, měl jsem za to, že oscarové duo, které má na kontě i letos na festivalu rovněž promítaný počin Tahle země není pro starý, stojí taky za Red Rock Westem. A když ne Joel a Ethan, tak Oliver Stone, jehož U-Turn by se na Noir Film Festivalu v žádném případě taky neztratil – zrovna jako Ďábelská svůdkyně, pod kterou se rovněž podepsal John Dahl. Tady na postavy číhá nebezpečí de facto na každém kroku a nemůžou si být jistí tím, kdo mluví a kdo nemluví pravdu. Při pohledu na Suzanne (Lara Flynn Boyle), tj. téměř ukázkovou femme fatale, se snadno zapomíná na ostražitost, a tak ani to, že hlavní roli ztvárňuje Nicolas Cage, automaticky neznamená, že jej městečko dočista nepohltí. Kamerové švenky jsou promyšlené, lokace líbivé, zábava téměř dokonalá, neboť po slibném úvodu se zápletka stane až příliš přímočarou. To však nic nemění na tom, že Red Rock West vždycky zasluhoval větší pozornost, než jaká se mu dostala.

HODNOCENÍ: 9/10


ČLOVĚK PROTI ZKÁZE

 

Stejně jako předchozí kousek, také tenhle jsem poprvé viděl ještě v devadesátkách. Tenkrát jsem se soustředil spíše na tu tísnivou atmosféru roku 1938, protože my při sledování už víme, že šest roků trvající temnota druhé světové války je nevyhnutelná. Vědí to i minimálně dvě postavy, tedy Tomáš Garrigue Masaryk a Karel Čapek, kteří by dodnes svou inteligencí a moudrostí měli být pro lidi hlavním zdrojem inspirace. Film se ovšem nedá příliš srovnávat s Hovory s T. G. M., jelikož oba tituly se odehrávají v jiné době a za jiných okolností. Stejné mají pouze to, že se dá s klidem tvrdit, že jak Svatopluk Beneš a Martin Huba, tak Josef Abrhám a Jan Budař, ztvárňují prvního československého prezidenta, resp. slavného spisovatele a dramatika (jehož prostě Nobelova cena za literaturu neměla minout!) způsobem, že nemáme důvod nevěřit tomu, že se jim podařilo je ve svém projevu přesně vystihnout.
Pátečníci se pořád ještě scházejí, aby diskutovali každodenních záležitostech i seriózních tématech. Mezi kulturní elitou nechybí Vladislav Vančura, Eduard Bass, Karel Poláček či František Langer (např. Ferdinand Peroutka se do filmu nedostal, protože byl natočen ještě před pádem zločineckého bolševického režimu). Pobývat v takové společnosti a poslouchat názory všech těchto českých velikánů prakticky ani nestojí za zamyšlení, protože nám je hned jasné, že mají pravdu, a některé jejich repliky by se měly tesat do kamene, jelikož jsou dodnes aktuální. Vedle osobní roviny, tedy vztahu s Olgou, o kterém si díky výborným hereckým výkonům Josefa Abrháma a Hany Maciuchové (dřívější nadšené návštěvnice Noir Film Festivalu) uděláme jasnou představu, se věnujeme té pracovní, přičemž si uvědomíme, že ty úplně nejvýjimečnější díla stvořil Karel Čapek pod tlakem neklidné doby, kdy nebezpečí nepřicházelo jen z nacistického Německa, nýbrž i z domácích řad. Zamrzí jen ta občasná zkratkovitost, protože jinak by to byla v hodnocení jasná desítka.

HODNOCENÍ: 9/10


NŮŽ VE VODĚ

 

Historický první polský film nominovaný na Oscara (do roku 2024 nasbíralo Polsko nominací celkem 13 oproti českým devíti) nepřinesl sofistikovanou zápletku ani nutnost obsadit vysoký počet postav. Krystyna a Andrzej jednou autem a cestou málem srazí mladého muže (dále jen Týpek). Protože to mezi nimi skřípe, on rozhodne, patrně proto, aby ji naštval, že vezmou Týpka s sebou. Právě mají namířeno do přístavu, kde se nalodí na plachetnici a prostě si užijí den. Týpek už je na odchodu, když mu Andrzej nabídne, aby jel s nimi. Týpek odpoví, že věděl, že to řekne, protože umí číst myšlenky. To by byla pro trojici na vodě vskutku pozoruhodná premisa, jenže režisér nechtěl točit sci-fi, nýbrž psychologické drama. To ale neznamená, že bychom se měli dočkat bizarních rozhodnutí postav, jak se to tak někdy v Polanskiho tvorbě stává, či dlouhých záběrů, ve kterých by některá jen zamyšleně civěla do dálky.
Určitě nebude od věci zmínit, že tenkrát v tom oscarovém klání byl upřednostněn Federico Fellini s touto svou klasikou. Tvůrci Nože ve vodě si zkomplikovali situaci natáčením na jezeře, tudíž po technické stránce bylo potřeba vyvinout větší úsilí, což je na výsledku v dobrém slova smyslu znát. Jinak záběry zůstávají ostré jak v předním, tak v zadním plánu, což je přístup, jaký jsme viděli třeba u Orsona Wellese nebo Martina Scorseseho, čímž se vlastně plně udržuje divácká pozornost (na rozdíl kupříkladu od Shyamalanova exhibicionistického přeostřování v Někdo klepe na dveře). Andrzej, Krystyna i Týpek jsou velice komplexní postavy, se kterými rádi trávíme čas. Zřejmě také proto, že tušíme, že jedna z nich dříve či později vyvede něco, co na loď vnese silnou dávku napětí. Nikoli ovšem ve smyslu Úplného bezvětří, což představuje pro Nůž ve vodě velké plus. Naopak to dost možná byla právě evropská nedoslovnost finální scény, která stála Polanskiho tenkrát ve třiašedesátém zisk té ceny Akademie v kategorii Neaglicky mluvený film. Není bez zajímavosti, že od té doby už v polštině netočil.

HODNOCENÍ: 8/10



Pokud bychom se měli bavit o dalších amerických kouscích na letošním Noir Film Festivalu, jistě bychom měli vyzdvihnout ještě Terminátora, Dům cizinců a Šátek. Pokud bychom se měli bavit o dalších českých kouscích na letošním Noir Film Festivalu, jistě bychom měli vyzdvihnout ještě Mstitele, Ošklivou slečnu a Pouta (od Karla Kachyni). Pokud bychom se měli bavit o dalších polských kouscích na letošním Noir Film Festivalu, jistě bychom měli vyzdvihnout ještě Fízly (s Boguslawem Lindou, u nás známým z dramatu Je třeba zabít Sekala), Vlak a Zločince, který ukradl zločin. Jinak bude na Českém Šternberku v době konání festivalu, tj. od 22. do 25. srpna, možné natrefit na známé české osobnosti, které tradičně plní funkci patronů a patronek. Tentokrát padla volba na právničku Susanne Sternberg, herce, zpěváka a skladatele Ondřeje Gregora Brzobohatého, spisovatelku Michaelu Klevisovou, režiséra Jana Hřebejka a herečku Mariku Šoposkou.

P. S.: Letos se poprvé uskuteční také noirový kvíz!


KOMPLETNÍ PROGRAM 12. ROČNÍKU NOIR FILM FESTIVALU JE K DISPOZICI TADY


FOTO: Noir Film Festival, cinema.de