Snaha o sesazení počínů jako Láska nebeská, Prázdniny, Prázdniny v Římě, Notting Hill, Na hromnice o den více nebo Pretty Woman z trůnu ve finále úplně nevyšla, nicméně zvolený přístup nemůžeme mít nikomu za zlé. Kór když je film profesionálně natočený a když nesází na vulgárnost, v negativním slova smyslu bizarnost, lacinou vtíravost a přízemní „dělání humorů“, jakými zásobuje většina českých filmových komedií 21. století. Navíc režisér a scenárista Martin Horský často neopouští danou situaci, dokud z ní nevytěží maximum nebo téměř maximum možného legračního. Tohle se týká skoro všech scén s malým klučinou Honzíkem. Ač byl jeho představitel Jenda Čadil obklopen hvězdnými jmény (Bolek Polívka, Eliška Balzerová, Vladimír Polívka, Jana Pidrmanová, Matouš Ruml, Kristína Svarinská), rozhodně se mezi nimi neztratil. A jistě i za dvacet roků bude rád, že se v Srdcích na dlani objevil, byť si svoji účast zřejmě ještě nebude moc pamatovat.

Tenhle klučina má maminku Aničku, se kterou se právě odstěhovali od otce zpátky domů k dědovi. Tam bydlí ještě její paraplegický bratr, který začne rád chodit vyzvedávat synovečka ze školky, neboť tam pracuje hezká paní učitelka. Shodou okolností mají oba basety, konkrétně najitého Válečka a nenajitou Šalinu, kteří neradi chodí po schodech a kteří by v sobě taky mohli najít vzájemné zalíbení. Doma se nachází taky otec Karel, jenž šel akorát do důchodu a teď chodí na břeh Vltavy provozovat činnost, jakou vždycky chtěl. Ne, nejde o skořápkaření ani rybaření. Pouličním klaunem se přitom nestal proto, aby si přivydělal, nýbrž z čirého altruismu, pro rozesmívání kolemjdoucích. Fakt, že vedle jeho stanoviště provozuje stáneček s kafem sympatická paní Maruška, jest takovým příjemným (předvídatelným) bonusem. A nezapomeňme na souseda, co kdysi s Aničkou chodil a teď si uvědomil, že by ji docela rád získal zpátky.

Samozřejmě, že dojde i na nějaké konflikty (konfliktíčky). O najitého Válečka (Párečka) se přihlásí majitel, kterého hraje Marek Taclík, a proto je jasné, že se k pejskovi nebude chovat příkladně. Tatínek Karel nedopatřením stoupne nahý před notebook právě v momentě, kdy je na Skypu Maruščina dcera (cameo Veroniky Khek Kubařové). Takové menší faux pas se v jeho věku složitěji rozdýchává. Sama Maruška má pro změnu problém s kolenem … Alespoň, že její duši se podařilo opravit. Soused Pavel nechce pořád čekat, jak se Anička rozhodne, a tak se občas intimně stýká s jinou. Paní učitelka má přítele Míru Noska, který myslí věci dobře, ale říká je nepříjemným způsobem. Záhy dojde taky na moment, kdy klučina spadne do bazénu – za doprovodu veselé hudby, jaká zazní na více místech. Netuším, asi jsem v některých věcech staromódní, když mně na topících se nevinných, roztomilých dětech nepřipadá nic veselého.

 










 

Některé české počiny, jako například Bábovky (recenze), propojí některé postavy a objasní vztahy mezi nimi později, eventuálně dokonce až v samotném zváěru. V Srdcích na dlani se dozvíme hned, kdo je s kým příbuzný, eventálně kdo je do koho zamilovaný. Zároveň panuje dramaturgická snaha o to si nic zbytečně nekomplikovat a soustředit se především na miloučké hlášky a situace, které fungují velmi dobře. Tedy snad až na padesátikoruny ve sklenici a pár dalších případů. Přičíst k nim by se teoreticky dala přítomnost Maruščiny kamarádky Marty, která řeší pouze prvoplánové vztahové záležitosti, nicméně si ji zahrála Jaroslava Kretschmerová, tedy Dorota Máchalová ze S čerty nejsou žerty, resp. Evík z trilogie Slunce, seno, kterou jsme na stříbrném plátně naposledy viděli v roce 2006 v komedii Jak se krotí krokodýli.

Srdce na dlani jsou miloučká. Srdce na dlani si nehrají na něco, čím nejsou. Srdce na dlani se liší od většiny ostatních současných českých komedií. A Srdce na dlani jsou z uvedených důvodů titulem, se kterým diváci a nepřekvapivě v ještě větší míře divačky v kině šly a s postavami prožívaly jejich starosti a radosti. Ano, někdy film zachází až na hranici kýče, resp. i lehce za ní, ale to se dá odpustit, když se jedná o regulérní Chick Flick. I takové projekty jsou potřeba, byť si od začátku můžeme snadno domyslet „kde, kdo, s kým a proč“. Není pochyb, že tvůrci, podepsaní rovněž pod Ženami v běhu (recenze), patrně jednou ze tří nejlepších českých komedií minimálně poslední dekády, budou v takových nadále pokračovat.

FOTO: CinemArt