Určitě musí zaznít, že režisér Michal Samir začal s Karlosem Vémolou časosběrně (což jistě potěší Helenu Třeštíkovou) natáčet už někdy v roce 2008, tedy v době, kdy tohohle kluka znal mimo Olomouc málokdo. Vynechán samozřejmě není přesun do Londýna, tamní práce vyhazovače a pobyt ve vězení. Rozhodně se měl více probírat postup do americké UFC, což se hlavnímu protagonistovi v roce 2010 podařilo jako vůbec prvnímu Čechovi! Jinak záběrů ze zápasů se dočkáme pouze v omezené míře, což na jednu stranu mrzí; na tu druhou je to možná dobře, protože by pravděpodobně spíše vyvolaly vzpomínky jednak na tuhle epizodu Přátel (legrační), jednak na extrémně nadhodnocovaného Warriora (smutné), jaký prostě nedělá MMA tak významnou službu, jako série o Rockym či Fighter boxu, potažmo Karate Kid karate (potažmo Killer a Hard Boiled triádám, ale to sem nepatří).
Zevrubněji tedy prozkoumáme rodinnou situaci. Zmíněny budou všechny Karlosovy děti a seznámíme se s jeho zásadními přítelkyněmi, které potvrzují, že má svůj typ – holky, co alespoň trochu vypadají jako Pamela Anderson. Dojde i na pár „senzačních“ záběrů. Sem můžeme zařadit rovněž ty ze svatby s Lelou, která úmyslně proběhla za komornějších okolností. Dále vyrazili tvůrci za otcem, kterému už v dětství v názorech vzdoroval. Velmi pestrá je pak epizodka s bráchou, jenž se zjevně snížil k něčemu dosti nešťastnému, z čehož ve finále patrně neprofitoval tolik, kolik bylo záměrem. Z těch devadesáti minut se tyhle a podobné záležitosti drží po většinu času v popředí.
Karlos je film, v jehož nejfajnovějších pasážích (myšleno obsahových, protože řemeslně je díky střihači Šimonovi Hájkovi fajnový celý počin) jsem si vzpomněl na čtyři jiné dokumenty. První se jmenuje Pumping Iron, vzniknul v roce 1977 a Arnold v něm propaguje kulturistiku. Druhý se nazývá Beyond the Mat, v roce 2017 jsem měl možnost o něm osobně mluvit s režisérem Barrym Blausteinem, jinak též scenáristou slavné Cesty do Ameriky. Tenhle precizní, čistě sportovní dokument pojednává o proslulých wrestlerech, mezi nimiž nechybí ani tehdy ještě v zahraničí nepříliš známý Dwayne „The Rock“ Johnson, z něhož se záhy vyklubala filmová superstar. Třetí je Karel – to kvůli křestnímu jménu a této písničce, která tady zazní. A čtvrtý Jan Koller – Příběh obyčejného kluka, který zanechal větší dojem ani ne proto, že fotbal bude leckomu blíž než MAA, nýbrž proto, že se soustředí hlavně na profesní dráhu. Alespoň, když jsem zmínil Arnolda, nelze nedodat, že se dozvíme, kterak Karlos ke své přezdívce Terminátor přišel.
FOTO: Bontonfilm