FDb: Vaše jméno je v titulcích uvedeno jak pod kolonkou režie, tak scénář. Jak vypadá scénář k takovémuto dokumentárnímu filmu?
Helena Třeštíková: Tak ten se rodí až zpětně. Ta práce probíhá tak, že na začátku je nějaká idea, pak se točí jednotlivé dny, přičemž na konci každého toho dne vzniká transkript a z těch transkriptů toho hotového, už natočeného materiálu vzniká nějaká idea toho, co točit dále. To znamená, že před každým natáčecím dnem si projedu ty skripty z toho předchozího dne. A tak se to vlastně buduje kousek po kousku. A potom vlastně až těsně před střihem vznikne nějaký hrubý tvar, který se ve střižně doupravuje nebo dolaďuje ... Já tomu říkám vyšívání. Takže takhle ten vlastně zpětný scénář existuje.

FDb: Hlavní hrdinku, dá-li se tak nazvat, jste ve vašem dokumentu začala sledovat v roce 2002, ovšem pak následuje přesun až do roku 2009, od kterého sledujeme její snahy a počínání už každoročně de facto až do současnosti. Proč došlo k té sedmileté pauze?
Helena Třeštíková: Já jsem ještě tenkrát v tom následujícím roce něco s Mallory natočila, ale to jsme nakonec nepoužili, protože se to tam nevešlo. No, a pak nebyly peníze. To první natáčení bylo v rámci nějakého projektu, pak jsem něco investovala sama, a pak jsem se musela domluvit s producentskou společností Negativ, aby do toho vložili peníze a mohli jsme pokračovat, protože to natáčení je prostě drahá věc.

FDb: Dalo by se řící, že se tohle časosběrné natáčení nějak lišilo od těch předchozích? Kupříkladu Reného a Katky?
Helena Třeštíková: Tak ta metoda je pořád stejná. Jenom ti lidé generují jiné situace. A člověk se podle toho nějak chová. To znamená, že rozvíjí nějaké téma, které se tam začne rodit. Čili ty příběhy jsou rozdílné, ale ta metoda a přístup k těm lidem je vlastně stejná.

FDb: Když jste se tenkrát s Mallory setkala, věřila jste, že se dokáže takhle zvednout nebo vás překvapila?
Helena Třeštíková: Ne, ne. Já jsem tomu věřila, protože už na začátku mi přišlo, že to je silná ženská.

FDb: Co vás osobně na časosběrných dokumentech nejvíce láká?
Helena Třeštíková: Že to je příběh. Setkání dokumentu s příběhem.

FDb: Máte jich v současnosti rozpracovaných více?
Helena Třeštíková: Mám. Ale navazuju na ty příběhy, které už jsem dělala, čili tam už jsou nějaké vrstvy. Nezačínám nic nového.

FDb: A nelákalo by vás vyzkoušet si režii hraného filmu?
Helena Třeštíková: Vůbec ne! Mně připadá, že dokument je daleko zajímavější, než jakýkoliv hraný film.

FOTO: Aerofilms