Filmy jsou seřazené od nejméně zdařilého po nejlepší.


TEMNÉ VODY

 










 

Leslie Calvinová přežije potopení lodi, na které se plavila se svými rodiči. Po této tragické události se uchýlí k tetě a strýcovi, které delší dobu neviděla. Na první pohled to nevypadá, že by se tady na jihu USA mělo dít cokoli nenormálního, avšak – jak se někdy říká – sovy nejsou, čím se zdají být. Sem tam se ze tmy vynoří afroameričan Pearson Jackson (Rex Ingram), ke kterému se Lesliini příbuzní nezachovali nejlépe a který by rád získal odpovědi na nezodpovězené otázky. Zrovna on ale žádné nebezpečí vůči Leslie neztělesňuje. Od toho jsou tady jiní. A ta klíčová otázka zní: Kdo bude mít ve finále navrch?
Temné vody spadají do žánru gotické romance, jako kupříkladu níže uvedené Podezření od Alfreda Hitchcocka, jehož jsou v podstatě nedobrou napodobeninou. Na obou projektech, tak jako na Mrtvé a živé, se scenáristicky podílela Joan Harrison, která se tudíž z daného subžánru patrně vypsala už o ty tři roky dříve. Napětí prakticky úplně absenuje a bezradnost nejlépe demonstruje dlouhá scéna na tancovačce. Nižší rozpočet by neměl být výmluvou, jelikož takoví Kočíčí lidé stáli ještě o dost méně a jaká to je, panečku, fajnová podívaná! Tahle si místy přebírá telenovelní naivitu, přičemž celou dobu čekáme, až se stane něco vzrušujícího. Nakonec tomu tak naštěstí bude, což nažene plusové body, tak jako skutečnost, že jsem si při sledování, především tedy díky určité fyzické podobnosti Hedy Lamarr a Merle Oberon, vzpomněl na skvělou Záhadnou ženu. A taky by mě rozhodně zajímalo, jak konkrétně do scénáře přispěl klasik John Huston.

HODNOCENÍ: 5/10


CHICAGSKÁ UZÁVĚRKA

 










 

Rosita je mrtvá. Kdo byla Rosita a proč musela zemřít? S velkou pravděpodobností neodešla přirozenou smrtí, protože šlo nikoli o křeslo Joeyho z Přátel, nýbrž o mladou ženu, jaká si ve svém životě podle všeho zažila různé věci. Novinář Ed má tušení, že byla zavražděna. Před příjezdem policie stihnul sebrat její deník. A teď se chce dopátrat pravdy. Nebude překvapením, že se kvůli tomu dostane do nějaké té krajně nepříjemné situace, ze které by nemusel vyváznout živý, protože hranaři, resp. v tomto případě možná přímo gangsteři (ač se pohybujeme v Chicagu po konci éry Ala Caponeho), nemají rádi, když do jejich byznysu kdokoli strká nos.
Chicagská uzávěrka má tu velikou nevýhodu, že do pátrání zapojuje poměrně velké množství postav. Přitom není složité si domyslet, co se Rositě (Donna Reed) na tom pokoji zřejmě stalo, tj. kdo stojí za jejím předčasným skonem. Na druhou stranu se dá pochopit, proč se Ed tak úpěnlivě o Rositě snaží najít pravdu, třebaže ji de facto vůbec neznal – na rozdíl od Marva v Sin City, jenž měl s Goldie tu čest. Suverénně nejpoutavější pasáž je ta, ve které se mluví o Rositině manželství. Bohužel obsáhne jenom zlomek z nedlouhé (ani ne devadesátiminutové) stopáže. Ničemu příliš nepomáhá ani v roce 1949 už nepatrně zastaralejší postupy při práci s hudbou. A rovněž Alan Ladd nedostává kvůli překombinovajší zápletce příležitost vyniknout. Už za čtyři roky si ale všechno vynahradil hlavní rolí v tomto kultovním westernu.

HODNOCENÍ: 6/10


NOVINÁŘSKÝ PŘÍBĚH

 










 

Režisér Richard Brooks, za šest roků proslavený Kočkou na rozpálené plechové střeše, studoval žurnalistiku a nějakou dobu se jí věnoval, takže se dalo čekat, že jako filmař někdy zabrousí do tohoto oboru. V kombinaci s filmem noir se to nabízelo, což ještě podtrhnul tím, že do hlavní role obsadil Humphreyho Bogarta, jenž coby šéfredaktor Ed Hutcheson vede deník The Day, který má být prodán magnátovi, jenž se podobá Williamu Randolphu Heartsovi, který ovšem bude po zakoupení chtít okamžitě ukončit provoz. Do toho se chce Edova žena znovu vdát, a taky bude nutné zjistit víc o vraždě mladé ženy … Ty snímky z letošního Noir Film Festivalu se opravdu celkem prolínají.
Novinářský příběh ukazuje novináře z té lepší stránky, takže všichni musí uznat, že se jedná o náročnou práci, pokud se nepíše pro bulvár, který jakoby si tenkrát začínal hledat svoje místečko na slunci. Ed je obrovský srdcař, jenž věří, že o osudu jeho novin ještě nebylo rozhodnuto. Takže budeme svědky soudního sporu. A vedle něj jedné výživné akční scény zahrnující falešné poldy a pád do míst, kam opravdu nechcete spadnout. Tahle podívaná má své nesporné kvality, přesto se divákům a divačkám může stát, že pro ně bude překvapivě obtížné se dostat do příběhu, který si přitom ani nemá potřebu cokoli jakkoli komplikovat. Opírá se jak o atraktivní prostředí, tak o silné postavy, včetně gangstera Tomase Rienziho (Martin Gabel) a vlastně i bývalé Edovy ženy Nory, kterou ztvárnila Kim Hunter, jež měla čerstvě za sebou Tramvaj do stanice touha a naopak před sebou roli šimpanzice Ziry v kultovní sérii o Planetě opic.

HODNOCENÍ: 7/10


JOE Z TOKIA

 










 

Je po válce a Joe Barrett se vrací do Japonska, aby zkontroloval, jak dopadly jeho podnikatelské aktivity. Naráží na kámoše Ita, a také zjistí, že jeho manželka Trina není mrtvá. Jenom už nenosí jeho příjmení a se svým novým manželem vychovává dceru, o které si Joe myslí, že mu je trochu podobná. Postavy, jaké hrál Humphrey Bogart, často nebyly morálně bezúhonné, a tak není divu, že se titulní hrdina rozhodne začít spolupracovat s bývalým šéfem tajné policie Kimurou, což může přinést problémy, jaké bude moct vyřešit snad jen souboj na život na na smrt.
Joe z Tokia bývá někdy přirovnáván ke Casablance, nicméně tohle přirovnání je poněkud přitažené za vlasy. Na rozdíl od toho, že jestliže výše srovnávám Merle Oberon s Hedy Lamarr, tady rozhodně není od věci dát přitažlivě chladnou krásu české rodačky Hany Smékalové (aka Florence Marly) do souvislosti s Gretou Garbo. Opravdu potěší ji sledovat vedle Humphreyho Bogarta, jemuž nepochybně i tenhle počin dopomohl ke statusu věčné legendy. Oproti Chicagské uzávěrce jsou postavy propracovanější a nechybí jim zajímavá backstory. Režisér Stuart Heisler výborně pracuje jak s dětskými, tak s dospělými herci a herečkami, takže tahle podívaná rozhodně snese opakované zhlédnutí.

HODNOCENÍ: 8/10


ESO V RUKÁVU ( V RÁMCI OZVĚN BUDE K VIDĚNÍ V PÁTEK 10. 11. OD 20:15)

 










 

Charles „Chuck“ Tatum pracoval jako novinář v New Yorku, nicméně protože si pravděpodobně začal s vydavatelovou manželkou, byl vyhozen. Teď se mu podařilo získat práci v Albuquerque, kde život plyne ve velice poklidném, lépe řečeno nudném tempu. Jednoho dne je šéfem poslán na něco, co by se dalo nazvat „hadobijeckým dnem“, během kterého mají dostat na frak chřestýši. Nakonec potkáme akorát jednoho hada a někde úplně jinde, čímž konkrétně v tomhle případě myslím doopravdy zástupce čeledi zmijovitých, nikoli Chucka. Cestou za plazi se totiž přihodí, že dochází benzín a nedaleko pumpy se nachází posvátná indiánská skála, kde uvíznul chlápek jménem Leo Minosa. Chuck mu donese nějaké věci a vyfotí ho, protože ze svého novinářského pohledu cítí potenciálně dobrý příběh, tj. takový, který „bude prodávat“. Místního šerifa a šéfa záchranářské skvadry přesvědčí, aby místo podpěr nestabilních částí skály zvolili možnost vrtání shora dolů, což je časově asi tak dvanáctkrát náročnější. Nicméně všichni zainteresovaní z toho budou mít prospěch, a tak se začnou sjíždět zvědavci (mezi něž rozhodně nepatří manželka zavaleného), aby mezi přistavěnými kolotoči sledovali, jak to všechno dopadne.
Eso v rukávu ve filmografii Billyho Wildera následuje úspěšný Sunset Boulevard. A režisér, který se nenarodil v USA, nabídnul pohled na amerického hrdinu s pokřivenou morálkou a cynismem, jaký riskuje život chudáka v nouzi, kterému neváhá lhát, aby sám sebe zviditelnil a prezentoval v tom nejlepším slova smyslu, čímž vlastně dává lidem to, co chtějí. Na pomoc povolal Kirka Douglase, jenž coby Chuck v tomhle de facto nadčasovém, leč přesto nedoceněném počinu rozehrál famózní herecký koncert! Základní otázka, jakou si po celou dobu klademe, zní: Přežije Leo? Není pochyb, že takováto událost by přítáhla pozornost lidí také v současnosti, jak dokazují tituly 33 životů, Třináct životů nebo samozřejmě 127 hodin. Billy Wilder byl prostě mistrný tvůrce, jaký svými nápady a svým umem mnohé převyšoval. O tom svědčí zisk šesti Oscarů, byť zrovna v tomto případě zůstalo pouze u nominace za Nejlepší původní scénář. Svými filmy dokázal pobavit, otevřít oči i přinutit k důkladnému zamyšlení, protože jimi měl, co říct. Za plný počet to není proto, že některé scény jsou poněkud navíc.

HODNOCENÍ: 9/10


PODEZŘENÍ

 










 

Gotická romance na hitchcockovský způsob fungovala už v Mrtvé a živé a v případě tohoto bijáku kvalita poskočila ještě o level výš. Stejně jako v Cizincích ve vlaku, se tady začíná … ve vlaku. Preciznost scénářů u obou dílek jest ovšem neporovnatelná. V tomto potká zdrženlivá Lina charismatického Johnnieho Aysgartha, pro jehož charakter se složitěji hledá nejvhodnější slovo. Nabízí se flákač, nabízí se podvodníček, avšak netrefnější bude zřejmě prospěchář... a manipulátor, ačkoli ne takový, jakého sledujeme v postavě Gregoryho v Plynových lampách. Se svou manželkou si hraje a umí si ji obrazným nasazením růžových brýlí navést přesně tam, kam chce, aby dál mohl provozovat svůj bezstarostný život bez jakékoli odpovědnosti za cokoli. Lehce naivní, hodnou, důvěřivou a hlavně zamilovanou (pročež si i nechá říkat „Monkey Face/Opičko“) Linu si dokáže snadno udobřit, nicméně pozdější hrozba ztráty toho, na co je zvyklý, ji dostává do nezáviděníhodné situace. Nebezpečné situace!
Podezření nás po celou dobu nechává na vážkách ve své nejednoznačnosti, protože si klademe otázku, jestli by kličkující Johnnie zašel až tak daleko, že by byl schopný vraždit. Cary Grant je v téhle úloze naprosto fenomenální! Ve 40. letech patrně ani neexistoval další herec, jaký by Johnnieho dovedl takhle luxusně vystřihnout. Respektive on možná neexistuje dodnes. Herecká interakce mezi ním a Joan Fontaine funguje de facto stejně precizně, jako s Katharine Hepburn v Leopardí ženě. Sestra Olivie De Havilland si za tehle skvost odnesla svou jedinou cenu Akademie. Ženské postavy v „Hitchových“ projektech nepostrádají na pozoruhodnosti. A tady se navíc povedlo docítit toho, že úsměvné momenty nesnižují naléhavost těch seriózních. Spolu s Na sever severozápadní linkou (s Carym Grantem) bych tenhle rovněž nadčasový film označil za režisérův nejlepší.

HODNOCENÍ: 9/10


BESTIE MUSÍ ZEMŘÍT

 










 

Tahle argentinská filmová verze nutí bez mrknutí oka zírat na plátno, dokud nedojde na finální rozuzlení, které přinese spíše zklamání. Vychází z knižní předlohy Cecila Day-Lewise, jehož syn Daniel přestal hrát divadlo proto, že během představení Hamleta v roce 1989 údajně zahlédnul ducha svého vlastního otce. Nicméně pojďme k tomuto zpracování, které startuje tím, že kdosi otrávil Jorgeho Ratteryho. Mezi podezřelé můžeme zařadit i malého chlapce, jehož chování naznačuje, že něco ví. Nás však bude zajímat především Felix Lane – spisovatel románů, ve kterých není o vraždy nouze. Když jedné noci jeho syn nečeká na dospělý doprovod a sám běží nakoupit, je sražen autem, ve kterém sedí herečka Linda Lawson (uhrančivá Laura Hidalgo) a patrně ještě někdo další. Režisér Román Viñoly Barreto, jinak bravurně ovládající filmovou řeč, si dává dobrý pozor, aby nám mrtvé dítě naplno neukázal. Jeho otec ho samozřejmě uvidí, a tak se vydá najít viníka s tím, že nedojde klidu, dokud ho nezabije!
Bestie musí zemřít je film, který lze zařadit i mezi „revenge flicks“, tedy snímky, které vyprávějí o pomstě, která pravděpodobně nikdy nepřestane být jedním z nejvděčnějších diváckých témat. Kór když víme, že pronásledovaný si slitování opravdu nezaslouží. Jorge vyniká arogancí a neváhá mlátit svoji ženu, která to s ním myslí dobře. Důležité bude pro zabití vychytat ten nejsprávnější moment. Takové „náhodné“ utopení se tváří býti dobrým nápadem, jelikož voda je přece živel, se kterým si není radno zahrávat (předtím bude cvičně utopen cukříček v pití). Docela zamrzí, že se nedočkáme žádného vpravdě nečekaného twistu. Kupříkladu v souvislosti s tím, že Narciso Ibáñez Menta vypadá, že v hlavní roli Felixe z nějakého důvodu skrývá identitu falešnými vousy, na což se v jeden moment vtipně naráží. I tak se jedná o nesmírně poutavou podívanou, jakou ke zhlédnutí nelze nedoporučit.

HODNOCENÍ: 9/10


A také nelze nedoporučit Noir Film Festival, který se příští rok koncem srpna opět uskuteční na malebném hradě Český Šternberk.

KOMPLETNÍ PROGRAM KINA LUCERNA JE K DISPOZICI TADY


FOTO: Noir Film Festival