Jako v případě obou předchozích částí, také u této začínáme leteckým záběrem. Nacházíme se na Sicílii, kde starý pán s malým klukem přijedou ke svému velkému stavení, kde na zemi objevují několik mrtvol. Zhruba u páté nám bude jasné, že až dojdou do sklepa, uvidí tam sedět Roberta McCalla. Po starém pánovi požaduje něco, co mu nepatří. Dostane to, přesto se starého pána další den už týkat nebude. Klučinu nechá žít, což byla chyba, protože ho dosti ošklivě postřelí. Na silnici už je rozsah zranění nesnesitelný i pro tak zkušeného borce. Naštěstí jej najde policajt, který jej odveze k moudrému doktorovi – opravdovému doktorovi, nikoli veterináři, jak se to někdy stává. V městečku Altamonte (neplést) se mu během zotavování zalíbí a místní jej po mírné počáteční nedůvěře přijmou za svého. Jenže Neapol je odtud nedaleko a v Neapoli vládne Camorra …

Nejprve si jenom napišme, že se natáčelo v mimořádně líbivé vesnici Atrani, která se pyšní úžasnými stavbami, včetně kostela (na křesťanství a křesťanský symbolismus se nahlíží spíše okrajově, ale ze zajímavého úhlu pohledu), který vypadá jako digitální dokreslovačka (Digital Matte Painting) a ke kterému vede 700 schodů. To byl jednak záhul pro členy štábu, jelikož jedna výborná scéna se těsně před ním taky odehrává, a jednak po vyjití téhle porce můžeme Roberta považovat za zotaveného, což samozřejmě není dobrá zpráva pro členy mafie. Ale ti pochopitelně nikoho nemají za hrozbu, protože se považují za nezničitelné a neporazitelné. O to větší účinek pak mají scény, kdy dostanou mimořádně brutálním způsobem za vyučenou.

 










 

Sám Robert řekne to, o čem jsme se už přesvědčili, a sice, že je alergický na zlo. To vede k domněnce, že se po vyřízení svých záležitostí na Sicílii přemístil do této oblasti schválně. Protože prostě potřebuje konat dobro. Potřebuje zbavovat svět gaunerů, kteří jenom škodí a okrádají a zabíjejí slušné lidi. Hrdina, který dokáže přinést spravedlnost i tehdy, když ji nedokážou zařídit oficiální autority, by zvláště v současnosti měl nalákat do kina davy, kór když jej ztvárňuje Denzel Washington, jemuž – podobně jako Liamu Neesonovi – kolem sedmdesátky pořád věříme, že by byl schopný každého seřezat, a jehož herecký projev v kombinaci s výbornou režií Antoinea Fuquy, scenáristickým umem Richarda Wenka a zdařilým hudebním doprovodem, skutečně strčí do kapsy i komiksové postavy od Marvelu a DC.

Není pochyb, že Robert McCall by se v realitě dokázal nepozorovaně dostat až do té bolševické země na východě, kde by vymazal tamního bolševického prezidenta, který v minulém roce započal bolševickou invazi na území demokratického státu. Ostatně v jedničce už proti němu odtamtud pocházející mafie stála. Ve dvojce se střetnul s bývalými kámoši a teď se tedy posouvá ještě na vyšší level, když si půjde vyřizovat účty s mafií italskou. Ovšem jestli se budeme bavit o hlavním záporákovi, není snadné najít takového, jaký by se Denzelovi vyrovnal. Martonu Csokasovi se to povedlo. Jakožto Nicolai/Teddy byl také chytrý, jenže v jeho neprospěch hrála právě ta arogance a egocentrismus. Tentokrát je paradoxně docela fajn zjištění, že s hlavním záporákem bude evidentně snadné pořízení. Zvláště když nevyužil příležitosti, kterou mu hlavní hrdina sám dal na veřejném prostranství, přičemž tahle sekvence evokuje Training Day, akorát tedy v opačném gardu, neboť na rozdíl od Alonsa Harrise, Robert McCall není záporák. A stejně jako dalších necelých 8 miliard lidí není úplně ve všem úplně dokonalý, leč rozhodně má k dokonalosti velmi blízko.

 










 

A kdybychom měli v souvislosti s Equalizerem 3: Poslední kapitolou a s Denzelem zmínit další film, na kterém v minulosti pracoval, byl by to určitě Muž v ohni. Nikoli proto, že by byly oba tituly vyprávěny podobným stylem. Z bijáku, který v příštím roce oslaví dvacetiny, čiší dravost a rozervanost, zatímco tento ubíhá znovu v pomalém tempu a i na něj sedí označení „inteligentní akční film“. Ale po těch téměř dvou dekádách došlo na opětové shledání před kamerou Denzela Washingtona a teď už dospělé Dakoty Fanning, ztvárňující agentku CIA jménem Emma Collinsová, která má spojitost s předchozími dvěma částmi této série. Právě jejich společná scéna u kostela se dá spolu s tou, jaká následuje po pokecu s místním mafiánkem v restauraci, považovat za tu nejlepší. I proto, že finální zúčtování se sice neodehrává za hurikánu, nicméně kameraman Robert Richardson, jenž převzal otěže po Maurovi Fiorem, resp. Oliveru Woodovi, v ní dost šetří se světlem.

Ovšem to neznamená, že by se čekání na akční pasáže nevyplatilo. Vlastně i díky jejich brutalitě si připomeneme, jak krásně chutná spravedlnost. O minulosti hlavního hrdiny toho sice pořád nevíme mnoho – dokonce si ani nemůžeme být jistí, že Robert McCall je jeho skutečné jméno – avšak jasně vidíme, že jeho bojové schopnosti jsou na velice vysoké úrovni, jelikož nedělá navíc žádné zbytečné pohyby, tj. pouze to málo, o kterém ví, že mu stačí k terminování nepřítele. Zároveň se nedá tvrdit, že by měl kvůli svému počínání jakkoli neklidné spaní. Možná však trpí určitou formou obsedantně-kompulzivní poruchy, protože pořád rovná věci. Anebo má holt jenom rád pořádek. Všímá si detailů, kterých si všímají pouze naprostí profíci (to, že si agentka CIA při jeho „tajném“ focení o dva stoly dál nechá u foťáku v mobilu zapnutý zvuk, mezi ně pochopitelně nepatří).

 










 

Nikdy nedělal sequely, akorát pro tuhle franšízu musel udělat výjimku, tudíž s Antoinem Fuquou natočil Denzel Washington dohromady už pět filmů. Doufejme, že tenhle nebude posledním, neboť se nechce věřit tomu, že by chtěl titulní hrdina svého pomáhání zanechat. Navíc, na začátku toho všeho byl přece seriál, jehož nová verze s ženskou hrdinkou Robyn McCallovou (Queen Latifah) se nesetkala s příliš dobrým diváckým ohlasem. Je skvělé, že v každé z těchto tří filmových částí řeší kromě velké ústřední zápletky i problém jednotlivce. Například v jedničce to byla kolegyně z Hornbachu/Home Marktu, které zloděj ukradl prsten po matce. Ve dvojce šlo o malou holčičku, kterou její násilnický otec unesl, aby potrestal její matku. A tady jde o pána, jehož krach celý příběh rámuje, ačkoli o co přesně jde, se dozvíme až v závěru. V minulosti taky vypomáhal kolegovi, co se chtěl stát sekuriťákem nebo sousedovi, co balancoval na hranici mezi dobrem a zlem. Tentokrát se příjemně překvapivě rýsuje romantická linka se sympaticou servírkou Aminah (Gaia Scodellaro), která mu místo čaje přinese kafe. No, jelikož jsme v Itálii, měla patrně přinést spíše zmrzku nebo pizzu.

Equalizer 3: Poslední kapitola uzavírá kvalitativně nesmírně vyrovnanou trilogii, což je obdivuhodné. Šablona je pevně daná a dá se předpokládat, že stejně jako v případě MCU a DCEU by diváky a divačky uspokojila třeba i napodesáté. Eufemistické momenty (k nimž se řadí také mrtvoly z té úvodní scény) znovu fungují, neboť Roberta McCalla známe natolik dobře, že si sami pro sebe zpětně promítneme, jak asi svoje nepřátele zmasakroval, přičemž z každého jejich odmítnutí Robertovy férové nabídky až zamrazí. Právě proto, že víme, že za to budou extrémně brutálně zmasakrování. Mimochodem, po Rychle a zběsile 10 a Mission: Impossible Odplatě – První části potřetí v letošním roce bude zmasakrován taky Řím. Bývaly doby, kdy byla v tomto směru nedostižnou evropskou metropolí Paříž. Ale to není důležité jako fakt, že Robert McCall jest každým coulem altruista, pročež si ti, kterým zkříží cestu, ani ve trojce neodpustí tu nejzásadnější otázku: „Who are you?“

FOTO: Falcon