Na poli celovečerního hraného filmu jím debutoval Bořivoj Zeman, který později od seriózních, detektivních témat přesedlá k odlehčenějším žánrům a stvoří dílka, která patří do Zlatého fondu české kinematografie (Pyšná princezna, Byl jednou jeden král, Šíleně smutná princezna, Fantom Morisvillu, Honza málem králem). Ke spolupráci tentokrát přizval Karla Högera, kterého obsadil do neobvyklé role a který se na natáčení seznámil se Zdenkou Procházkovou (rozhovor), která se stala jeho první manželkou. Na scénáři režisér spolupracoval s Elmarem Klosem, jenž se později s kolegou Jánem Kadárem (na tomto projektu se podílel coby asistent režie) podepíše pod Obchod na korze a tím pádem i pod zisk prvního Oscara pro český film.

Tenhle Mrtvý mezi živými se zabývá i z dnešního pohledu velmi zajímavým tématem. Pan Valta pracuje na poště v Lideřicích. Jenže jednoho dne po skončení pracovní doby zapomenou zamknout, takže dovnitř vběhnou zloději. Kolegu Klečku těžce zraní, vystresovanému kolegovi Munkovi přivodí zranění lehčí. Valta dostane čas na rozmyšlenou. Buď vydá peníze z kasy, anebo bude zastřelen. Nakonec se rozhodne, že si zachání život, což je logické, protože za cizí peníze nemá smysl zemřít, kór když se dají znovu vydělat. Nicméně, lidé z jeho okolí, včetně rodičů jeho nastávající ženy Helenky, jej mají za zbabělce. Neustále mu to předahazují, tak jako ve Vesničce má střediskové Pávkovi všichni předhazují, že „tomu Pražákovi naboural plot.“ Akorát tady to není žádná legrace. Valta pod vlivem ostatních začne mít pochybností, ba možná i výčitky a pocity viny, jestli učinil správné rozhodnutí. Kdyby tak dostal šanci to nějak napravit …

Psychologický aspekt funguje velmi dobře, včetně snahy vyřešit pitím to nespravedlivé očerňování spoluobčany, kteří si hrají na hrdiny, přestože nemůže být nejmenších pochybnostní o tom, že naprostá většina z nich by tváři v tvář ozbrojenému zločinci udělala totéž, co hlavní hrdina. V této souvislosti nelze nezmínit kolegu Munka, o kterém od začátku víme, že byl ze všech účastníků nejvystrašenější, přesto z něj zranění udělalo hrdinu, načež začal stoupat v hierarchii a má tedy nakročeno k pozoruhodné kariéře u pošty, ač by se pro post šéfa našli nepochybně vhodnější adepti. Tímhle Mrtvý mezi živými svým způsobem předjímá pozdější přihlížení ke kádrovému profilu, kdy křupani vládli, zatímco moudří byli donuceni se stáhnout do ústraní.

 










 

On tenhle snímek, byť byl natočen hned po válce, do jisté míry svou potemnělou, tíživou atmosférou obecně předznamenává špinavá padesátá léta. Ta částečně evokuje také přítomnost postavy se jménem Cyril Popov, který se sice snaží prezentovat v dobrém světle, avšak od prvopočátku je na něm cosi nesympatického, ba možná falešného. Z čistě vizuálního úhlu pohledu si přitom Mrtvý mezi živými v ničem nezadá s předními americkými noiry. A za plus můžeme považovat rovněž ten fakt, že díky místům, která navštívíme, si uděláme – podobě jako v o patnáct roků mladším Probuzení – vcelku ucelený obraz o tom, jak to na našem území tenkrát vypadalo a jak to na něm chodilo.

Mrtvý mezi živými poutavě rozvíjí i potencionální romantickou linku s vdovou po zavražděném kolegovi, pro jehož odchod zvolil Bořivoj Zeman sekvenci a záběry, které se způsobu snímání zbytku filmu zcela vymykají. Bohužel v závěru scenáristé chtějí všechno urychlit, což přinese do tohoto do té doby velmi realistického příběhu nepravděpodobné postupy (pachatelovo přiznání, návrat někdejší milé) a dokonce taky momenty, kdy si jedna z postav podivně protiřečí. Ovšem Jiří Šust znovu potvrdil svou skladatelskou zručnost. A úplně finální scéna vlastně zpětně, vzhledem k nadcházejícím dějinným událostem, dostala nový, původně tudíž neplánovaný význam. Zkrátka tenhle do letoška v podstatě polozapomenutý film by neměl zůstat zcela ve stínu těch režisérových slavnějších.


P.S.: Jako bonus je k DVD přiložena brožura se zajímavostmi. 


FOTO: FDb.cz, Noir Film Festival