Původnímu románu je film podle všeho docela věrný. Vůbec to tak ale nemuselo být, protože k napsání scénáře bylo přizváno více scenáristů, kteří k originální předloze H. G. Wellse chtěli přistoupit ještě originálnějším způsobem, a tak se zrodily i varianty, že by se příběh odehrával za carského Ruska či dokonce na Marsu. Mezi adaptátory nechybělo například jméno Prestona Sturgese a svou trochou do mlýna přispěl sám slavný spisovatel, který přitom po předchozím nevalném zfilmování jeho knihy Ostrov Dr. Moreaua (pod názvem Ostrov ztracených duší) byl k dalším filmům podle jeho knih skeptický. Zjevil se však R. C. Sheriff, jenž si uvědomil, jak nosný materiál tahle kniha představuje. Její autor tak nakonec svolil a to bylo dobře, protože výsledek opravdu stojí za to!

Především nutno vyzdvihnout precizní a vzhledem k době také komplikovaně vytvářené triky, o které se postaral John P. Fulton, jenž pracoval vedle sequelů a rip-offů tohoto Neviditelného muže třeba i na Desateru přikázání. Jeho jméno by vedle klasiků typu Georgese Meliése, Willise O’Briena nebo Raye Harryhausena rozhodně nemělo zapadnout! Díky jeho talentu a až na drobné výjimky také bravurní režijní vizi a vedení v podání Jamese Whalea se dá o Neviditelném muži směle tvrdit, že za těch bezmála devadesát roků vůbec nezestárnul! Odmaskovávání, poletující košile, ujíždějící kolo, zjevující se stopy ve sněhu či prozpěvující si kalhoty nutí v němém úžasu jenom zírat. A kdybychom to chtěli vzít do extrému, tak nám podobné aspekty zas a znovu připomínají kouzlo filmů! :-)

 










 

Tentokrát se s titulním hrdinou setkáváme v době, kdy už je hotovo. V tom smyslu, že nepovedený pokus proběhnul a zastihla ho neviditelnost, kvůli které vyrazil přes nepříznivé zimní počasí do odlehlé vesnice. Jeho zahalené vzezření a pitotní brýle budí v hospodě U Lví hlavy na první pohled pozornost všech. Maskuje se snad kvůli zranění? Nebo se jedná o hledaného zločince? Záhy bude jasné, že stav, do kterého se dostal, na něj nemá dobrý vliv. Dělá mu radost užívat si tu moc, a proto ostatním škodí. Dělá mu radost dělat věci, které ostatní dělat nemůžou, a proto se jim vysmívá. Dělá mu radost být mezi lidmi výjimečný, což ho přivede k myšlence vládnout světu. Třebaže současně zběsile pátrá po cestě zpátky. K tomu však bude potřebovat viditelného komplice. Rozhodne se pro bývalého kolegu z laboratoře pana Cranleyho, jehož dcera jest velice slušná holka, která ho má hodně ráda. Bude to ale něčemu ku prospěchu?

Postava Flory sice nemá velký prostor (v té beletrii z roku 1897 ji nenajdeme vůbec), avšak rozhodně má potenciál k tomu, aby zásadním způsobem zamíchala kartami. Zahrála si ji Gloria Stuart, jež se o čtyřiašedesát roků později objevila v Titaniku coby stará Rose. A v Neviditelném muži se vyskytuje ještě jedna ženská postava, k Floře de facto takový protipól. Hysterická, urážlivá, nepříjemným hlasem hovořící spolumajitelka hospody, kde se neviditelný Jack Griffin ukryje, skutečně není – režisérovu názoru navzdory – ničím vtipná. A to nepříjemné přehrávání působí, že zapomněla na to, že éra němého filmu skončila už šest roků předtím. Mimochodem, titulní postavu ztvárňující Claude Rains byl pro změnu vybrán kvůli výraznému hlasu, což bylo nejdůležitější, protože většinu času není vidět, že ano.

 










 

Tím vlastně Neviditělný muž předběhnul dobu, protože při své zlobě a odhodlání dosáhnout toho, aby se mu svět klaněl, působí Jack Griffin dojmem diktátora typu Hitlera nebo Mussoliniho. Velmi pozoruhodně je zobrazen vztah mezi ním a kolegou Kempem, jenž má být parťákem, ale ve skutečnosti se stává rukojmím. Zároveň je odvážný natolik, že sebou nechce nechat zametat a svou nově vzniklou úlohu otroka hodlá nějak řešit. Při této souvislosti nutno dodat, že režisér a scenárista se nebáli v explicitnosti a realističnosti zajít dál, než kupříkladu Howard Hawks se svou o rok starší Zjizvenou tváří, která přitom vznikla ještě před zavedením Haysova kodexu. Navíc se jedná o gangsterku, kde se přece s násilím automaticky počítá. Jenže tenhle počin – na rozdíl od mnoha pozdějších z Hawksovy tvorby – prostě zestárnul. A proto je dobře, že existuje o poznání výživnější verze (recenze) od Briana De Palmy s jedinečným Al Pacinem.

Neviditelný muž si nepřekvapivě také vysloužil řadu dalších předělávek, z nichž některá jsou vlastně oficiální pokračování. Zatím poslední pokus (recenze) jsme mohli vidět minulý rok, ale věru nedopadl podle představ. Takže za nejzdařilejší můžeme považovat Muže bez stínu. Neviditelnost ve filmu je samozřejmě velice lákavým a vděčným tématem, které oproti třeba cestování časem nemusí řešit žádné paradoxy. Do dnešních dnů jsou tyhle bijáky svým způsobem aktuální v tom smyslu, že to, co v nich postavy v neviditelném stádiu provádějí, by si za normálních okolností nedovolily. Kdežto v současnosti už arogance a hulvátství některých osob přerostlo do takové míry, že jim nevadí, že jsou při takovýchto svých výstupech vidět. Vedle uvedených drobností na Neviditelném muži zamrzí ta krátká stopáž (cca 69 minut), protože tahle zápletka by určitě snesla rozšíření. Z dramaturgického hlediska by se jistě nepříliš složitě vymýšlely další scény, které by psychologický i dramatický vývoj mohly dovést až k úplné dokonalosti.


FILM JE NA STYLOVÉM DVD S FOSFORUJÍCÍM OBALEM A S ČESKÝMI TITULKY K ZÍSKÁNÍ TADY
RECENZE NA FILM VÁLKA SVĚTŮ JE K DISPOZICI TADY


FOTO: cinema.de