Tentokrát se podíváme na malou ostrovní zemičku zvanou Jasmánie. Nechází se v ní dům, zámek a koleje pro lokomotivu Emu, kterou provozuje strojvedoucí Lukáš. Jo, nesmíme opomenout obchod. Jenže co si budeme povídat, když na celém ostrůvku bydlí 5 nebo 6 lidí včetně majitelky obchodu, nedá se čekat, že business pokvete. Jednoho dne sem dorazí balíček s malým černým kloučkem Jimem, který omylem dorazil na jinou adresu. Při jízdě na lokomotivě Emě rychle vyroste cca do 10 roků a právě tehdy se to stane.

Král usoudí, že je jeho zemička znečištěná a přelidněná (něco na tom bude) a že jeden musí z kola ven. Buď Jim, nebo Ema. A tak se ti dva spolu s Lukášem rozhodnou utéct. Cesta je neplánovaně zavede do Mandaly, kde jsou samí Asiati a kde můžou mít děti děti. Jedno takové maličké poradí a zavede k císaři, který - podobně jako král Osric v Barbaru Conanovi - postrádá svou dceru. Akorát tahle je o poznání mladší a nenásleduje hadí kult Thulsy Soudce, tudíž neodešla dobrovolně. A pochopitelně k její záchraně nevede výhradně krvavá cesta.

Tahle vede přes bezvadně znějící místa jako Údolí soumraku, Zrcadlová poušť nebo Černé skály až do Dračího města. Bohužel na téhle výpravdě většinu míst s Emou, Lukášem a Jimem pouze v rychlosti prolétneme, takže nebude prostor pro podrobnější prozkoumání. Přesto působí film epicky (za což může i natáčení v Německu, v Jihoafrické republice a v Austrálii) a dočkáme se několika vtipných, nápaditých a snad i dramatičtějších momentů. A rovněž nebudeme ochuzeni o zajímavá setkání. Třeba s Tur Turem - zdánlivým obrem fungujícím na principu obrácené perspektivy, nebo s dráčkem, který jakoby vylezl z devadesátkové dosácké hry s názvem Dračí historie. Jo, a Lukáš se na chvíli promění v Buda Spencera.
 

 










 

Cestou se však uděje pár nelogičností, ačkoli ty asi děti trápit nebudou. Závěru by zase přeci jen prospěla výraznější konfrontace s jednou ze záporných postav. Jinak naprostá většina momentů vyznívá přesně tak, jak má, a potěší, že tvůrci nesklouzávají k přihlouplému, infantilnímu humoru. Díky tomu si film Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema můžou v pohodě užít i dospělí. Vizuální efekty dopadly v rámci možností také překvapivě dobře a je sympatické, že tahle podíváná nechá vzpomenout i na některé fantasy z 80. let.

Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema je pohádka, která dopadla nad očekávání dobře. Vlastně potvrzuje, že v Německu umí natočit počiny lecjakých žánrů, včetně toho, který má být určený v první řadě malým divákům a divačkám. Vzpomeňme kupříkladu na Malou čarodějnici s Karoline Herfurth. Ta představuje ve své výpravnosti, a také díky jasnější režijní vizi (a účasti zmíněné herečky) zábavnější dílko. Pokračování se však zatím neplánuje. Na rozdíl od Jima Knoflíka, Lukáše a lokomotivy Emy, které by mělo přijít do kin už příští rok. Zatím není jisté, jestli i do našich. Pokud se tak stane, tak doufejme, že bude opět takhle výchovné a kvalitně dabované.

FOTO: Bioscop