Nejsem si jistý, jestli má smysl se v případě Predátora: Evoluce zmiňovat o příběhu, protože střihová skladba ho totálně zazdila. Dočkáme se několika chaotických scén ve stylu „pravá ruka neví, co dělá levá“ a vzhledem k tomu zběsilému tempu platí, že než stačíme pořádně vstřebat, co jsme právě viděli, už jsme zavaleni dalšími informacemi a nepřehlednými situacemi a hláškami, z nichž mnohé jsou opravdu „shaneblackovské“, tj. využívají humor vhodný pro legrácky typu Kiss Kiss Bang Bang či Správní chlapi, ale rozhodně ne pro Predátora!

Takže zatímco v této původní klasice byly hlášky vtipné, úderné a cool, v Evoluci jsou jenom vtipné, resp. pouze minimální zlomek z nich, přestože se film stáčí spíše ke komedii. Ale udělat biják s Predátorem jako komedii, je ještě bizarnější, než kdyby chtěl Justin Lin udělat další díl Rychle a zběsile jako atmosferický horor. V Predátorovi: Evoluci tak zcela mizí napětí, protože se prostě o postavy nemůžeme bát. Tedy ony jsou natolik prvoplánově a jednoduše napsané, že bychom se asi nebáli stejně. Pech, že se Shane Black a spoluscenárista Fred Dekker (kdysi nadějný filmař, jenž natočil The Monster Squad a RoboCopa 3, avšak potom se bezmála na čtvrt století prakticky ztratil) soustředí více přímo na ně, než aby nechali Predátora si pořádně zařádit. A když už, není to tolik působivé jako v jedničce.

Ono se není co divit, protože John McTiernan byl absolutní režisérská špička, zatímco Shane Black je jedním z několika. Pranic tedy nepomáhají ani očekávané odkazy na první část, mezi něž musíme vedle hudby započítat i vtípky o k*ndě, jaké Black coby Hawkins tenkrát taky vyprávěl, nebo překroucené hlášky á la „you one beautiful motherfucker“ či „get to the choppers.“ Příliš šťastnou ruku neměl ani ve výběru herců. Boyd Holbrook, Keegan-Michael Key nebo Thomas Jane postrádají charisma borců z původní skvadry. A Olivia Munn je hezká a … v té roli vlastně nemá čím jiným zaujmout. Těch postav je tu navíc zbytečně moc.

Tento počin vlastně zachraňuje od úplného fiaska jen to, že se tu objevuje kultovní Predátor, byť působí dojmem, že v té své Evoluci spíše poněkud zakrněl, než že by se vyvinul. Tohle dílko jsem v seznamu nejočekávanějších titulů roku zařadil na třetí příčku, protože Predátor z roku 1987 je pro mě srdeční záležitostí. Na Evoluci však těžko hledat nějaké další klady, které by z ní učinily více než jen (pod)průměrnou jednorázovou podívanou. Neboť i ty potencionálně nosné twisty (viz např. upgradovaný Predátor) jsou během velice krátké doby buď zcela ignorovány, nebo ponechány napospas tomu, jestli si na ně scenáristé náhodou vzpomenou.

Predátor: Evoluce představuje pro tuhle oblíbenou sérii de facto totéž, co Terminator: Genisys pro tu svoji. Z toho pohledu, že také chce mít základ v tom, co na té postavě diváky nejvíce baví, ale jakékoliv snahy o inovaci se míjejí účinkem (ani ti pošahaní vojáci nejsou tolik šílení jako ten predátorský pes). Tam se navíc vrátil Arnold. Tady zase hodně zamrzí, že byl v podstatě áčkový rozpočet využítý k tomu, aby vzniklo vcelku laciněji vyhlížející béčko. To nikdy není dobré. A zjevně by jej nezachránil ani eventuální přesun do prostředí, kde jsme tohoto mimozemského lovce dosud neviděli (hory, poušť, Praha, ...). Ale počkat! Jeden výrazný klad Predátor: Evoluce přeci jen má. Díky jeho „kvalitám“ se totiž rázem z Predátorů (2010) zpětně přeci jen stává mnohem lepší podívaná.

FOTO: CinemArt