Populární dvojka kutilů se podobně jako kdysi dávno postavičky ze Čtyřlístku nebo poměrně nedávno Hurvínek dostává na stříbrné pláno. Vlastně dokonce už podruhé. Není divu, že to automaticky vyvolalo pochyby. A nutno dodat, že zase oprávněné. Samotný koncept přitom není vůbec špatný. Tedy svým způsobem by bylo zajímavější, kdybychom sledovali jeden konkrétní příběh, který by vydal na těch 70 minut. Takhle sledujeme de facto zhruba deset Večerníčků za sebou, přičemž jsou prokládány ještě kratičkými miniepizodkami, ve kterých ti dva promlouvají hlasy Michala Suchánka a Richarda Genzera, což byla jistě dobrá volba. Jinak jsou samozřejmě němí.

V těchto kratičkých sekvencích si udělají selfie, zasadí speciální rostlinu nebo se svezou na skateboardu. Při těch delších zase řeší sekání trávy, která je přitom už posekaná (to patrně neměla být narážka na jejich intelekt), snaží se vyčistit komín i za pomocí dronu (saze jim nezůstávají na obličeji či oblečení, dron vydává zvuk i po vypnutí a v některých záběrech si všimneme nevymazaných lanek), pracují na vyhnání krtka (taky potom, co to v norách vybouchne a co jsou zaplaveny vodou, což by měl přece být krtkův konec). Dále se řeší plot, kameny, včelí roj, ucpaný dřez, eventuálně bezpečnostní kamera, kde už se to obešlo bez větších chyb (pomineme-li to, že s každým dalším dobrodružstvím jsou ty zničené baráky nebo zahrada zase OK).

Tedy jak se to vezme, protože koncept klidně mohl být vyveden tak, že by zábava s každou další epizodou gradovala, případně bychom se mohli kupříkladu v sedmé vrátit k tomu, co se nedořešilo ve druhé. Velice často se také stává, že akce Pata a Mata postrádá důmyslnost, nepředvídatelnost a hlubší pointu, abychom dostali příležitost se nahlas pořádně zasmát. Jenže to by vyžadovalo propracovanější scénář, který tvůrci oproti těm večerníčkovským dobrodružstvím neměli. Jakoby si řekli, že prostě musí stačit, že se můžeme dívat na tyhle dva kamaráda, které pomalu patří do Zlatého fondu.

Dobrým tahem je využívání těch modernějších technologií, ale ke slovu se samozřejmě dostane i klasická lepící páska. Daleko větší potíž představuje fakt, že ač vytvoří na své zahradě nebo v domě sebevětší spoušť, přesto spokojeně udělají svoje „a je to“ gesto. To z nich bohužel nedělá roztomilé nešiky, nýbrž mírně retardované ňoumy (slušně řečeno), jejichž snažení nám potom může být naprosto lhostejné. No jo, asi by si měli konečně najít ženskou, která by je usměrnila, popřípadě byla stejně „šikovná“ jako oni. Vlastně by měl mít každý tu svou.

Pat a Mat znovu v akci je poněkud rozporuplný počin, který vyvolává otázky, jaké vůbec vyvolávat neměl. Třeba tu ohledně cílové skupiny, protože nejmenší děti zřejmě úplně nepochopí, v čem je vlastně problém, a ty odrostlejší už vesměs koukají na Avengers. Přitom animace Pata a Mata se velice povedla. Ti dva se pohybují věrohodně a přirozeně, takže si nelze nevšimout náročnosti tohoto projektu. O to více zamrzí, že z původního seriálu zbyl víceméně jenom základ bez té nadstavby. Zábava na ostří šroubováku, ani legrace až se hřebíky budou prohýbat, se tedy nekonají. Ale určitě platí, že nic z toho, co ve filmu uvidíme, bychom doma raději neměli zkoušet!

FOTO: Bioscop